Putin už eskalací dosáhl mnohého. Začíná se mu ustupovat a může se cítit silný, říká analytik Stulík
„Vladimiru Putinovi už se začíná v nějakých oblastech ustupovat a daří se mu i další strategický cíl – oslabit na Ukrajině důvěru v Západ,“ říká analytik David Stulík, podle kterého už se Kremlu podařilo současnou eskalací dosáhnout řady výsledků. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz varuje, že může dojít i na „menší omezený“ útok. „Nemyslím si ale, že by byl Putin takový sebevrah, aby rozhodl o plném nasazení armády,“ dodává.
Když jsme začátkem týdne rozhovor domlouvali, říkal jste, že podle vás ve středu „nic nebude“. Mluvili jsme o varováních západních tajných služeb, že by k možné ruské invazi mohlo dojít už během středy, to se ale nestalo. Proč se podle vás tato informace o možném útoku v západních médiích vůbec objevila?
Jedním z důvodů byla snaha sebrat Rusům tuto možnost. I kdyby to Rusko chtělo 16. února původně udělat, o čemž osobně trochu pochybuji, neudělá to, aby tuto informaci nepotvrdilo. Rusko se snaží podobné informace západních služeb zkompromitovat a přesně to se nyní odehrává v ruských médiích. Neuvěřitelným způsobem tam „trollí“ Západ, ironicky a cynicky se posmívají tomu, že nebylo řečeno „v kolik přesně hodin k invazi mělo dojít“ a podobně.
KDO JE DAVID STULÍK?
David Stulík je analytikem Bezpečnostního centra think-tanku Evropské hodnoty. Řadu let pracoval jako tiskový atašé na Delegaci EU v Kyjevě. Předtím byl krátce zaměstnán v kanceláři místopředsedy vlády, kde se zabýval přípravami na české předsednictví v EU. Před vstupem do veřejného sektoru působil v organizaci Člověk v tísni jako vedoucí oddělení pro Bělorusko, Ukrajinu a Moldavsko a jako koordinátor projektů na podporu demokracie ve východní Evropě.
Druhou věc, proč se to děje, bych označil jako „strategic messaging“. To znamená vysílání zpráv druhé straně, že ruské hrozby bereme skutečně vážně, nebudeme nikam ustupovat a dokážeme se na ně připravit. K tomu patří například i částečná evakuace ambasád Spojených států, Austrálie, Kanady nebo Velké Británie. Tohle všechno mělo dohromady vytvořit obraz, že situace je skutečně vážná.
Takové byly podle mě hlavní důvody, proč se informace o invazi plánované na 16. února v médiích objevila, a teď bude situace pokračovat dál. Především v západních médiích se nyní objevují zprávy o tom, že invaze může nastat kdykoliv, i když já si hned z několika důvodů myslím, že žádná velká invaze nebude.
K tomu se ještě vrátíme, nejdřív mě ale zajímá: jeví se vám tato strategie odhalovat tajné informace a možné kroky Moskvy ve snaze jim dopředu zabránit jako účinná? Není to totiž poprvé, co se do médií dostávají informace západních zpravodajských služeb, které by jinak zřejmě zůstaly utajeny – příkladem jsou už jen zprávy o počtu ruských sil u hranic, případně varování před útokem pod falešnou vlajkou a podobně.
Na začátku jen podotknu, že bohužel nemáme plné informace, které ke zveřejnění těchto věcí vedly, pohybujeme se tedy pouze v oblasti spekulací. Pokud ale Rusko opravdu něco chystalo, což nejde vyloučit, původním plánům se tímto krokem předešlo.
Ukrajina mezi ‚šílenstvím‘ Ruska a ‚hysterií‘ Západu. Pohled zpravodaje listu Guardian z Kyjeva
Číst článek
Díky této strategii jsme dostali Rusko do informační defenzivy a to už bych považoval za pozitivum. Prostřednictvím médií Západ přebírá iniciativu, a naopak Rusko je tím, kdo musí na tyto věci reagovat. Doposud to bylo tak, že Rusko vytvářelo určité situace a my jsme se jim museli přizpůsobovat, teď ale dochází k prohození pozic – zatímco pozice Západu začíná být proaktivní, Rusko musí reagovat.
Vraťme se tedy k tomu, proč podle vás Rusko nechce invazi podniknout. Proč si to myslíte?
Některé z důvodů už byly opakovány mnohokrát a prvním z nich je, že by Ukrajina kladla velký odpor. Ukrajinská společnost je odhodlaná se bránit, Ukrajinci mají dobře připravenou obranu a mají poměrně silnou armádu. To všechno by znamenalo vysoké ztráty na životech ruské armády a něco takového si Putin nemůže v žádném případě dovolit. Vedlo by to k problémům na domácí scéně a odmítání válečného konfliktu ze strany veřejnosti – nejdříve části, později by se to ale mohlo přelít do mírového hnutí, které se objevilo už během války v Afghánistánu nebo například během čečenských válek.
Neobratná komunikace i pochybné schopnosti v roli velitele. Popularita Zelenského v době eskalace klesá
Číst článek
To je hlavní důvod, proč podle mě k plnohodnotné invazi spíše nedojde. Další, trochu pragmatičtější důvod, proč k ní nemohlo ve středu 16. února dojít, bylo špatné počasí. V pondělí začala v regionu velká obleva, zamrzlé louky a pole proto zůstaly rozbahněné a obrněná technika tam de facto nemůže projet.
Samozřejmě nesmíme zapomínat hrozbu tvrdých sankcí ze strany Západu. K sankcím by v případě invaze muselo dojít a na ruskou ekonomiku by měly opravdu tvrdý dopad. Pokud vezmeme v potaz, že motivace (ruského prezidenta Vladimira) Putina čas od času provádět takovéto eskalace jsou spojené hlavně s domácí scénou, znamenalo by to pro něj velký úder. Rusko se už tak potýká s řadou problémů – ekonomickými, sociálními, ale také v oblasti zdravotnictví – a dodatečné sankce by mu na domácí scéně zcela jistě nepomohly.
Snaha Ukrajinu oslabit
Co tedy Rusko podle vás tímto hromaděním sil sleduje, když ne invazi? Část bezpečnostních analytiků se shoduje, že ruský prezident Vladimir Putin investoval do aktuálního napětí až příliš na to, aby mohl jen tak couvnout a stáhnout se od hranic bez zásadního výsledku.
On už ale řady výsledků dosáhl. Zaprvé byla prolomená diplomatická blokáda. V roce 2014 bylo Rusko vyloučeno ze skupiny G8, nebylo zváno na různé summity a zrušily se například summity EU-Rusko. Dnes je ale situace Rusům prezentována tak, že stojí celá fronta nejvýznamnějších západních státníků, kteří čekají na přijetí k prezidentu Putinovi. Před domácím publikem už tedy ukázal, že bez Ruska se nedají velké globální problémy dnešního světa řešit. Je to imageová výhra Putina. Ruská společnost chce vidět, že jejich země je považována za velkého hráče a že se s Ruskem bude o těchto zásadních věcech mluvit.
Uznání nezávislosti Doněcku a Luhansku: další forma nátlaku, které Putin může využít
Číst článek
Další, o něco méně viditelný úspěch je, že se zvýšil tlak Západu – především ze strany Francie a částečně i Německa – na Ukrajinu. Chtějí, aby Ukrajina také udělala nějaká vstřícná gesta a začala plnit Minské dohody. Koncem ledna tak ukrajinská vláda stáhla z parlamentu zákon o přechodném období, který obsahoval strategii reintegrace okupovaných území (takzvané Doněcké a Luhanské lidové republiky – pozn. redakce) poté, co odsud odejdou cizí vojska. Z pohledu Ukrajiny tento zákon naplňoval Minské dohody, ale Rusko ho odmítalo, protože se v něm regulovaly otázky týkající se například amnestie pro tamní bojovníky a pohlaváry, obnovení práce ukrajinské policie, armády a soudů na těchto územích, případě otázka voleb, která je pro Rusko velmi citlivá.
Zákon se Moskvě nelíbil a na konci ledna ho ukrajinská vláda stáhla s tím, že je potřeba zákon přepracovat a vylepšit. Když byl ale (francouzský prezident Emmanuel) Macron v Kyjevě, prohlásil, že zákon byl stažen na základě žádosti Západu. Tady je vidět, že už se Putinovi začíná v nějakých oblastech ustupovat a daří se mu i další strategický cíl – oslabit na Ukrajině důvěru v Západ. Další věc je pak i to, že komunikace ukrajinské vlády kolem této věci vede k polarizaci a politickému tlaku uvnitř Ukrajiny. Přesně to Putin potřebuje – co nejvíce Ukrajinu vnitřně oslabovat.
Putin nicméně dosáhl také toho, že se veškerá pozornost světa nyní soustředí na oblast kolem hranic s Ukrajinou. To dělá jednou rukou, nevíme ale, co dělá tou druhou. Do Běloruska – na území stále ještě suverénní země – se mu podařilo přesunout více než 30 tisíc vojáků a otázkou je, jestli se tito vojáci ještě stáhnou. Potichu tedy dostal pod kontrolu také sousední Bělorusko, a jestliže tam zůstanou, budeme mít za hranicí NATO a EU, konkrétně na hranici Polska, ruskou armádu.
Rusko by při konfliktu s Ukrajinou spoléhalo na dělostřelectvo. Odradit je můžou javeliny, říká expert
Číst článek
Výsledků, kterých Putin dosáhl, je tedy poměrně hodně. Náklady za nasazení armády jsou pro Rusko samozřejmě enormní, myslím si ale, že tyto politické zisky mu to vyvažují. Putin se navíc může cítit silný a dojít k závěru, že strategie zvyšování napětí vede k panice Západu. Vidí, že se mu taková strategie může vyplácet, proto se podle mě budou tyto krizové momenty vracet a opakovat.
Podle vás mu tedy takovéto výsledky stačí? Nemyslíte si, že mu ve skutečnosti jde o často skloňovanou „novou bezpečnostní architekturu Evropy“, případně o získání vlivové páky na rozhodování v Kyjevě?
Samozřejmě že mu o to jde. Když ale jdete na jednání, vždy máte maximalistické cíle a pak máte realistické cíle, o kterých si myslíte, že jich reálně můžete dosáhnout. K vyjednávacímu stolu ale půjdete s maximalistickými požadavky. Mezi těmi ruskými je mimo jiné závazek, že se NATO nebude rozšiřovat nebo že se vrátí do hranic z roku 1997. Teď si říkáme, že to je naprosto nerealistické a neakceptovatelné, požadavky už jsou ale na stole a bude se hledat kompromis.
Přestože Putin posunul červené čáry a hranice svých požadavků velmi vysoko, nakonec můžeme souhlasit s tím, co původně považoval za onen realistický cíl. Tento týden se například ukrajinský velvyslanec v Londýně a bývalý ministr zahraničních věcí Vadim Pristajko v rozhovoru pro BBC jakoby „prořekl“, že by se Ukrajina mohla dočasně zřeknout členství v NATO, aby se našlo diplomatické řešení. Večer to svým způsobem potvrdil také prezident (Ukrajiny Volodymyr) Zelenskyj, který řekl, že si jsou Ukrajinci dobře vědomi toho, že členství v NATO dnes není na stole, protože to nezáleží pouze na nich.
A to jsou přesně ta prohlášení, která Rusko potřebuje slyšet a která pak propagandistická mašina v Rusku prezentuje jako jejich úspěch. To má následně demoralizující efekt na občany Ukrajiny, kde si kolem 60 procent lidí přeje vstoupit do NATO. Pokud slyší, že tento cíl může být odložen, je to pro ně studená sprcha.
Putin samozřejmě ví moc dobře, že těch maximalistických požadavků nedosáhne, ale otevírá si tím prostor pro jednání, které může proběhnout třeba za rok nebo za dva. Co je však hlavní – jestliže Putin vidí, že se mu ustupuje a tato strategie je efektivní, bude ji používat i do budoucna. Požadavky přitom může víc a víc stupňovat, za tři čtyři roky se nám proto požadavek na stažení NATO do hranic z roku 1997 už nemusí zdát tak nerealistický. Pokud totiž situaci opět eskaluje, můžeme se k těmto otázkám znovu vrátit.
Putin není sebevrah
Tady mluvíme o trochu vzdálenější budoucnosti, co ale od Ruska čekat v následujících dnech? Dají se odhadovat další kroky Vladimira Putina?
Nikdo mu nevidí do hlavy, Putin a jeho nejužší tým stratégů, plánovačů a poradců ale mívají vždy připraveno hned několik variant a cílů, kterých chtějí dosáhnout. Snaží se využít moment překvapení a aktivují se tam, kde vidí nejslabší článek Západu, ale i samotné Ukrajiny – tedy tam, kde vidí nejmenší odpor. Nyní si otestovali, kde jsou červené čáry, kam až je Západ ochoten jít, a znovu si analyzují, jakým způsobem by mohli své zájmy prosazovat.
Vsadil bych si, že k ruské invazi ve středu nedojde. Kreml ale situaci nebývale vyhrotil, říká analytik
Číst článek
Myslím si, že ještě několik týdnů tady určité napětí bude. Bohužel nemůžeme vyloučit ani to, že Rusko podnikne nějaký menší omezený útok, aby ukázalo, že svoji hrozbu myslí vážně. Když totiž vytáhnete armádu z kasáren, je těžší ji dostat zpátky. Generálové a důstojníci jsou připravení válčit a asi by byli zklamáni, kdyby se nic nestalo. Nějaká menší eskalace s použitím armády se tedy nedá vyloučit, nemyslím si ale, že by byl Putin takový sebevrah, aby rozhodl o plném nasazení armády. Očekával bych tedy několik dalších týdnů diplomatických jednání s tím, že se nedá vyloučit určitá místní eskalace či místní vojenský konflikt.
Jak vám pak zní obvinění takzvaných „separatistických republik“ na východě Ukrajiny, že je ukrajinská armáda ostřeluje minomety, případně dřívější prohlášení ruských médií a představitelů o genocidě a masových hrobech na východě Ukrajiny? Ti, co vnímají invazi jako pravděpodobnou, by to zřejmě označili za záminku pro útok z ruské strany. Jak to vnímáte vy?
Situaci sleduji od samého začátku a můžu říct, že tyto informační narativy a typy zpráv tam byly vždy. Pravidelně se objevují informace o tom, že byly někde objeveny masové hroby nebo že ukrajinská armáda ostřelovala civilní objekty, nejde tedy o nic nového. Poměrně nová je ale intenzita a pozornost, která se těmto zprávám věnuje. To všechno ale stále nemůže být záminkou k útoku.
Muselo by přijít něco opravdu velkého a tady se obávám informací, které se začaly objevovat v poslední době. Podle nich ukrajinská armáda začala používat drony, které na separatistická území přenášejí výbušniny, případně chemikálie a pak je pouští na civilní objekty. Kdyby došlo k nějakému takovému zinscenovanému útoku, pravděpodobně s velkým množstvím obětí, už by to mohlo Rusku dát záminku k tomu, aby na žádost „republik“ do oblasti poslalo takzvané mírotvorce – něco, co už Rusko má například v Podněstří (de iure integrální součást Moldavska, ale de facto nezávislý stát podporovaný Ruskem – pozn. redakce). Mohlo by tedy dojít k tomu, že by ruské jednotky vstoupily na území dvou neuznaných republik, ale de iure by byly na území svrchované Ukrajiny.
‚Chcete do NATO? Sebereme vám ústavu.‘ Většina Rusů věří ohledně Ukrajiny státní propagandě a viní Západ
Číst článek
Předčasné sny o deeskalaci
Na závěr musíme zmínit i to, že Rusko v polovině týdne oznámilo stažení části vojáků od ukrajinských hranic. Západní zpravodajské služby nicméně varují, že se žádná deeskalace nekoná. Tvrdí, že Rusko naopak staví novou silnici a taktický most v Bělorusku poblíž ukrajinských hranic a v posledních dnech do oblasti přesunulo dalších asi 7000 mužů. Je proto předčasné hovořit o jakémkoliv zmírňování napětí?
Určitě je to předčasné. V hlavních ruských televizních pořadech, které mají v zemi velkou sledovanost, bylo řečeno, že Rusko „předčasně ukončilo řadu vojenských cvičení jako gesto vstřícnosti vůči Západu“, aby tak ukázalo, že to je právě Rusko, komu záleží na míru, a Západ naopak pokračuje v hysterii. Bylo to doprovázeno obrázky, jak nakládají tanky na železniční plošiny, dokud to ale nebude ověřeno pozorovateli – a to nebude, protože tam Rusko nikoho nepustí – nedá se o stažení vojsk od ukrajinské hranice mluvit.
Je tady ještě jedna velmi důležitá věc. Od roku 2016 Rusko kolem hranic Ukrajiny vytváří nové základny, logistické uzly a nová velitelská stanoviště, kam od té doby přiváží svou vojenskou techniku i lidskou sílu. Část těchto jednotek se proto ani nemůže stáhnout a opět uslyšíme argument Ruska, že si na svém území může dělat, co chce.
Obrázky zachycující stahování vojáků jsou součástí informační války a války nervů, ale dokud to nebude potvrzeno nejlépe vojenskými pozorovateli, bude těžké se o stahování jednotek vůbec bavit. Máme sice informace ze satelitů nebo se občas něco objeví na sociálních sítích, to ale nemá žádnou vypovídací hodnotu. (Podle pátečního prohlášení americké mise při OBSE Rusko dál zvyšuje počet svých vojáků nasazených v blízkosti ukrajinských hranic a v současné době jich tam má až 190 tisíc. V pátek navíc situace opět eskalovala, když vůdce neuznávané Doněcké lidové republiky Denis Pušilin obvinil Kyjev z plánování útoku a ohlásil evakuaci obyvatel do Ruska. Kolem 17.00 středoevropského času pak neznámí pachatelé odpálili automobil v centru Doněcku – pozn. redakce)
