‚Zůstali jsme, ale bojíme se.‘ Reportáž z městečka Marjinka, které leží jen kousek od nepřátelské linie
Desítky tisíc lidí v Donbasu opět usínají a probouzejí se za zvuků explozí minometných nebo dělostřeleckých granátů a někdy i raket. Obnovený konflikt mezi proruskými separatisty a ukrajinskými jednotkami je pro obyvatele Donbasu probuzenou noční můrou.
Malá soukromá pekárna pana Olega Tkačenka stojí v Marjince, frontovém městečku, které je na dohled od bašty proruských separatistů v Doněcku. Nejen na dohled, ale také na dostřel.
S obyvateli frontového městečka Marjinka mluvil přímo na místě zpravodaj Martin Dorazín, Poslechněte si celou reportáž
V pekárně pracují tři místní ženy: Natálie, Valja a Lena. Nemají moc času si povídat, ale zběžně se jich vyptávám na situaci. Jaké je žít v místě, které je jen 700 metrů od nepřátelské linie? Říkají, že už si zvykly, musejí to vydržet. V noci se ozývají výbuchy, ale nejhorší je, když vám střela prosviští nad hlavou.
Polovina obyvatelstva městečko už opustila a není tady žádná práce. Valja říká, že jí nedávno zemřel manžel a ona zůstala bez jakýchkoli prostředků. Sem dochází pracovat alespoň jednou týdně, aby měla na základní věci.
‚Jen hlupák nemá strach‘
Olegův chléb prodává paní Oksana. Za den si vydělá asi sto padesát korun v přepočtu. „Na první linii se žije dost těžko, mladí z Marjinky odjíždějí žít jinam. Někteří by se chtěli vrátit, ale mají to těžké,“ říká pro Radiožurnál.
„Pro naše mužské tady není žádná práce, protože podniky jsou zavřené. Velké díky tady Olegovi Alexejevičovi, že alespoň nám dal tuhle práci. Zůstali jsme tu, ale bojíme se. Jenom hlupák nemá strach. Všichni se bojí.“
„Dokud trvaly olympijské hry, válečníci se drželi zpátky, ale poslední dny jsou horší. V noci mi doma drnčela všechna okna. Je to hrozné, nikdy nevíte, co vás v noci čeká. Z televize a internetu vím, co se kolem nás děje – nejvíc je mi líto dětí a starých. Promiňte, ale teď už musím běžet… Alexejeviči, nashle!“ loučí se a spěchá domů.
Největší stres?
Alexejevič – tedy Oleg Tkačenko – je nejen pekař a protestantský kněz, ale také příležitostný voják a humanitární pracovník.
Hranice povstaleckých republik projednáme později, zní z Moskvy. EU připravuje sankce
Číst článek
„Mluvíme o stresu, ale stres z ostřelování je jenom jedním druhem. Dalším zdrojem stresu jsou informace, které se na nás valí ze všech stran. Stát moc nedokázal zorganizovat evakuaci lidí. Sám jsem naším církevním autobusem odvezl do bezpečí 600 lidí. A v Kyjevě sedí strýček prezident, který má přímo povinnost tohle dělat, protože lidský život je přece tou nejvyšší hodnotou,“ myslí si.
Oleg Tkačenko z této patálie neviní jen současné ukrajinské vedení, ale i všechny předchozí: „Copak za to nejsou odpovědní politici, kteří nedokázali udržet územní integritu Ukrajiny? Ve chvíli rozpadu Sovětského svazu jsme měli jednu z nejsilnějších armád: více než 800 tisíc vojáků, tisíce tanků, letadla, nejnovější raketové zbraně. Měli jsme flotilu a jaderný potenciál,“ vypočítává.
Vina nepřipravených
„Nemyslím si, že nukleární zbraně potřebujeme, nicméně dnes bychom byli na třetím místě na světě, pokud jde o počty jaderných zbraní. Kdybychom je měli, copak by někdo riskoval konflikt se sousedem, o kterém ví, že je jako Arnold Schwarzenegger?“ pokládá řečnickou otázku.
4:04
Lipavský: Rusko přiblížilo Evropu a Ukrajinu válce. Je třeba to jednoznačně odsoudit
Číst článek
Pekař Tkačenko připomíná, že ukrajinská armáda nebyla na válku vůbec připravená: „Co jsme měli k dispozici ve chvíli, kdy nás Putin napadl? Zbytky armády, nefunkční vojenskou techniku a desítky muničních skladů, které za záhadných okolností jaksi samy explodovaly. Měli jsme generály, kteří odjeli do ciziny a koupili si tam celé zámky,“ konstatuje smutně.
Pár dní po tomto rozhovoru na Marjinku dopadly granáty a na ulici zranily jednu ženu. Pekařky Natálie, Valja a Lena i prodavačka Oksana jsou v pořádku. A pekař Oleg? Ten odjel na frontu bránit Ukrajinu.
