Vsadil bych si, že k ruské invazi ve středu nedojde. Kreml ale situaci nebývale vyhrotil, říká analytik
„Podle mě je pravděpodobné, že ruské oddíly budou situaci z různých stran eskalovat. Půjde například o menší bojůvky, ale ne o plnohodnotný vojenský vpád,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz odborník na východní Evropu Pavel Havlíček o situaci kolem Ukrajiny. Zatímco možnosti Západu se podle něj pomalu, ale jistě vyčerpávají, ruská státní média vypouštějí stále víc dezinformací, které „mají Kremlu připravit prostor pro potenciální agresi“.
Napětí způsobené hromaděním ruských sil kolem hranic s Ukrajinou v posledních dnech eskaluje. Západní země stahují z Ukrajiny rodiny diplomatů a vyzývají své občany, aby zemi opustili, zatímco média s odkazem na americké tajné služby píšou, že by ruská invaze mohla přijít už ve středu. Jak naléhává situace v tuto chvíli je? Nasvědčují okolnosti tomu, že by Rusko mohlo tento týden skutečně zaútočit?
V tuto chvíli je situace za celou dobu svého několikaměsíčního trvání skutečně nejvíce naléhavá. Stále více se přibližujeme okamžiku, kdy Rusko může invazi rozpoutat, na druhou stranu ale nevíme, jestli se to ve středu skutečně stane, a to hned z několika důvodů. Prvním z nich je už jen fakt, že informace byla odhalena. Západnímu společenství to může dát příležitost se na to připravit a připravit na to i veřejné mínění. Naopak pro Rusy – pokud to tak skutečně plánovali – to určitě není něco, co by bylo v jejich gardu, protože jde o velmi citlivou informaci.
KDO JE PAVEL HAVLÍČEK?
Pavel Havlíček je analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky se zaměřením na východní Evropu, zejména Ukrajinu, Rusko a Východní partnerství. Profesně se zabývá také otázkami strategické komunikace a dezinformací stejně jako demokratizace a podpory občanské společnosti.
Pak je tu druhý faktor. Ukrajina se sice nachází ve velmi složité situaci, tamní morálka je ale poměrně vysoká. Přicházejí zprávy, podle kterých se stále více lidí přidává do teritoriálních jednotek obrany a že se Ukrajina za pomoci Západu na takový scénář připravuje stále intenzivněji a snaží se o to, aby byla schopná ruskému tlaku vzdorovat.
Zatřetí to je skutečnost, že západní lídři udržují diplomatické snahy s Ruskem stále v chodu. Přes víkend si volal americký prezident se svým ruským protějškem a Spojené státy opět vyzvaly k diplomatickému řešení, které si podle nich Rusko ještě pořád může zvolit, jinak dojde k masivnímu nasazování sankcí. Na stole je i tato úroveň odstrašení, na základě kterého si Rusko může spočítat, jestli se mu to vyplatí, nebo ne. Já si stále myslím, že se to Rusku spíš nevyplatí a vsadil bych si na to, že k invazi ve středu nedojde. Informace, které přinášejí jak americké, tak britské tajné služby, jsou ale skutečně velmi znepokojivé.
Jak potom vnímáte varování části bezpečnostních analytiků, kteří upozorňují, že ruský prezident Vladimir Putin investoval do aktuálního napětí až příliš na to, aby mohl jen tak couvnout a stáhnout se od ukrajinských hranic bez zásadního výsledku?
To je určitě pravda, situaci skutečně nebývale vyhrotil. V blízkosti ruských hranic vidíme přes 130 tisíc příslušníků ruských jednotek včetně těch v Bělorusku a vidíme enormní kapitál, který do toho ruští diplomaté investovali. Máme tu krizi, která se řeší už měsíce. Po celou dobu se diskutuje o tom, jakým způsobem vyjít Rusku vstříc, aby situaci deeskalovalo. Jaké použít diplomatické a politické nástroje, aby se odsunula možnost vojenského řešení, to se ale stále nedaří.
Diplomatické zdroje tvrdí, že Putin už rozhodl o invazi na Ukrajinu. Útok má začít ve středu
Číst článek
Navzdory mnoha jednáním na nejrůznějších úrovních se nedaří zajistit, aby Rusko začalo vojáky od hranic stahovat. Naopak do regionu přemisťuje stále více jednotek a to je opravdu velmi znepokojivé gesto. Řekl bych, že Západ má v tuto chvíli jen omezený potenciál, jak Rusko udržet u vyjednávacího stolu. Možnosti Západu se podle mě pomalu, ale jistě vyčerpávají. V Moskvě už byli snad všichni, co tam být mohli. Minulý týden to byl například francouzský prezident, tento týden je to německý kancléř. Rozhovory mezi Spojenými státy a Ruskem běží na všech úrovních včetně té nejvyšší – na úrovni prezidentů i ministrů zahraničních věcí.
Západ se tedy snaží Rusku vyjít vstříc, navzdory tomu ale dochází k něčemu, čemu se říká „expectation gap“. Rusko je dnes v pozici, kdy tamní veřejnost očekává určité výsledky. Tyto výsledky ale mohou být ze strany Západu splněny jen do určité míry, v opačném případě bychom si pod sebou podřízli větev. Mluvíme například o otázce rozšiřování Severoatlantické aliance nebo o přítomnosti vojsk v členských státech NATO – něco takového nám Rusko nesmí diktovat. Západní společenství tedy čelí určitým limitům, což vytváří prostor pro konflikt, který dnes vidíme. Obě strany mají stanovené červené linie, které nejsou schopné či ochotné překročit. Na to ale může doplatit jediný stát, a to Ukrajina.
Ruský cíl není dobýt Kyjev
Například analýza ukrajinských odborníků z Centra pro obranné strategie, kterou publikoval web Kyiv Independent, tvrdí, že počet ruských vojáků nashromážděných kolem ukrajinských hranic nepřesahuje 150 tisíc, síla potřebná pro rozsáhlou operaci proto podle nich není dostatečná a zahájení invaze v příštích dnech je nepravděpodobné. Za pravděpodobné ale považují snahy Kremlu zorganizovat určitou „spouštěcí akci“ například v podobě provokací na východě Ukrajiny. Co na závěry ukrajinských odborníků říkáte? Ztotožňujete se s takovým scénářem?
V minulých týdnech jsem mluvil v podobném duchu, především na začátku ledna, kdy se o ruském úderu začalo spekulovat. Varoval jsem před tím, abychom se nedostali do stejné spirály, v jaké jsme dnes. Ukrajina je ale v tuto chvíli „poloodříznutou“ zemí, kdy některé letecké společnosti ruší lety na Ukrajinu a hrozí, že pojišťovny nebudou za lety na ukrajinské území ručit. Pro Ukrajince je to velmi depresivní situace a tato spirála se neustále eskaluje.
Ale abych se vrátil k té vojenské otázce, v této situaci podle mě zatím nejsme. Ještě před deseti dny se mluvilo o tom, že ruské síly jsou připravené na zhruba 70 procent a to do velké míry platí i dnes. Ještě nemají plnohodnotný potenciál, který potřebují pro snadné a rychlé vítězství. Je ale otázkou, co má tím konečným ruským cílem vlastně být. Z mého pohledu to není získat pod kontrolu další část ukrajinského území – to se Rusku povedlo, když de facto dostalo pod kontrolu ukrajinský Krym nebo mluvíme o takzvané Doněcké a Luhanské lidové republice. To jsou teritoria, která už Kremlu nabízejí dvě důležitá východiska, tedy zastavit ukrajinskou integraci do EU a NATO a zároveň paralyzovat rozhodovací proces v Kyjevě a narušit rozvoj demokratické společnosti na Ukrajině.
Konečný cíl tedy není dostat pod kontrolu další část ukrajinského území, ale získat rozhodovací pravomoci nad tím, co se děje v Kyjevě. Rusko má zájem o další pomyslnou dohodu z Jalty, to znamená mít pod kontrolou zahraničně-bezpečnostní orientaci Ukrajiny a narýsovat v Evropě nové sféry vlivu. To je hlavní ruský zájem, tlak na Ukrajinu je spíše zástupným problémem. Rusko chce jednat především se Západem, se zeměmi jako USA, Francie nebo Německo, a ne s Ukrajinou, kterou se snaží v rozhodovacím procesu upozadit.
Češi by podle ministerstva měli bezodkladně opustit Ukrajinu. Hrozí uzavření vzdušného prostoru
Číst článek
Rusko má také zásadní zájem na tom, aby se posunula situace v takzvaných lidových republikách. Jejich status je stále nedořešen a Ukrajina se s nimi odmítá bavit. Rusko ale nedosáhlo toho, co chtělo, tedy být schopné skrze tato teritoria manipulovat děním v Kyjevě. Nyní je ale v diskusích opět patrný tlak na to, aby se zahájil přímý dialog mezi takzvanými „separatisty“ a vládou v Kyjevě, jak si Moskva přeje.
Domnívám se tedy, že pro to, co Rusko může chtít reálně dosáhnout, může být aktuální počet ruských vojáků a techniky u hranic dostatečný. Musíme se ale bavit o tom, co má být konečný cíl. Pokud to má být dobytí Kyjeva a získání ukrajinského území, samozřejmě to Rusku nestačí a ani v případě navýšení to nebude stačit. Ukrajinská společnost je totiž vůči ruskému režimu nastavena tak nepřátelsky, že jakákoliv dlouhodobá kontrola ukrajinského území je naprosto vyloučená.
Dají se tedy podle vás očekávat určité provokace na východě Ukrajiny, případně takzvaný útok „pod falešnou vlajkou“, o kterém se v posledních týdnech často hovoří?
Ano, to je podle mě pravděpodobné, že ruské oddíly budou situaci z různých stran eskalovat. Půjde například o menší bojůvky, ale ne o plnohodnotný vojenský vpád, o kterém se hodně spekuluje, když západní země stahují své diplomaty z Kyjeva. Pokud by padlo ukrajinské hlavní město, situace by byla opravdu fatální a ani Rusku by to nepřineslo to, co chce. Stalo by se takovou Severní Koreou východní Evropy a naprostým vyvrhelem mezinárodního společenství.
OBRAZEM: Ukrajinci cvičí se zbraněmi. ‚Asi nebudu moc platným vojákem,‘ míní seniorka
Číst článek
Nicméně je důležité zaměřit se na rozsah ruské vojenské přítomnosti, která se dnes nekoncentruje jen na východ země, kde je momentálně nejvíc jednotek. V této oblasti je přítomnost ruské armády tradičně velmi silná, například dynamika přes rusko-běloruskou hranici, kde se shromáždilo přes 30 tisíc příslušníků ruských jednotek, je ale nová. Kreml se nyní může spolehnout také na podporu Bělorusů, což v minulosti nemohl. Podobně znepokojivé je také námořní cvičení v Azovském moři, které de facto odřízlo ukrajinský přístav Mariupol od světových moří a vytvořilo další tlak na Ukrajinu z oblasti jižního prostoru.
Situace je tedy opravdu velmi komplexní. Pokud navíc západní země stahují své diplomaty z Kyjeva, případně se eskaluje situace kolem leteckého spojení, vysílá to ukrajinské společnosti velmi neblahý signál, že Západ nepřijde Ukrajině na pomoc a zavře před tímto konfliktem dveře. Myslím, že to na morálku tamní armády nepůsobí dobře. Průzkumy nicméně ukazují, že více než 50 procent Ukrajinců je při obraně svého teritoria ochotno sáhnout i po zbrani. To je poměrně vysoké číslo, které není naopak dobrým signálem pro Rusko. Potenciál určité gerilové války je tedy něco, co Moskva musí zahrnout také do svých vojenských kalkulací.
Dezinformace jako předvoj
Vidíme, že situaci eskalují také ruská média, že se snaží rozpoutávat další dezinformace a manipulace s cílem připravit si půdu pro další agresi. Co se v ruských médiích v posledních dnech kolem ukrajinské krize dočteme?
Dočteme se tam přesně to, na co v otázce narážíte. Je to příprava prostoru pro potenciální ruskou agresi, invazi nebo alespoň dílčí eskalaci. V minulých dnech se ruská média například vyjadřovala k tomu, že v teritoriích pod kontrolou ukrajinské armády byl objeven masový hrob se 150 civilisty nebo že na Ukrajinu proudí islámští radikálové z Turecka a Blízkého východu a Rusko se jim musí postavit.
Něco takového už fact-checkingová komunita Ukrajiny nesčetněkrát vyvrátila, do informačního prostoru to ale přináší určité balonky, které pak oficiální ruská místa mohou převzít a používat je v politickém jazyce. Ostatně vídávali jsme to už v posledních sedmi letech. Státní média připravují prostor nejen uvnitř ruské společnosti, ale také na ukrajinské straně a vnáší tato témata také do mezinárodního prostoru například přes jazykové mutace televize Russia Today a podobně.
Analytik Smetana: Rusko si svazuje ruce. Invaze je nyní nejpravděpodobnější, příští týdny rozhodnou
Číst článek
Má to sloužit jako takový první předvoj dalších vojenských kroků a operací ve snaze připravit si půdu pro potenciální eskalaci. Informace o masovém hrobu a islámských radikálech na ukrajinském území jsou lži, které se ruský režim snaží pěstovat dlouhodobě, a dnes se do informačního prostoru přes Kremlem kontrolovaná nebo přátelská média opět vrací.
Ruská státní média v posledních týdnech často psala mimo jiné také o postoji Kyjeva, který podle nich není zdaleka tak „hysterický“ jako ten ze strany USA. Využívala přitom slova ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a dalších ukrajinských politiků, kteří se snaží vyzývat ke klidu a tvrdí, že americká varování před možnou ruskou invazí vyvolávají paniku. Jsou tato prohlášení Ukrajiny do určité míry matoucí, nebo Kyjev jednoduše nemá jinou možnost?
Přiklonil bych se spíš k tomu druhému, tedy že Kyjev nemá příliš manévrovacího prostoru. Představme si, že jsme v botách ukrajinského prezidenta, který má na starost nejen bezpečnostní situaci a obranu země, ale také udržení veřejného pořádku a základního systému ve společnosti včetně ekonomiky. To všechno jsou faktory, které k tomu všemu musíme připočíst.
Čistě vojenská obrana, o kterou se stará ukrajinská armáda v čele s ministrem obrany Oleksijem Reznikovem, je na prvním místě. Pokud ale Ukrajina ještě před příchodem prvního ruského vojáka ekonomicky zkolabuje, můžeme říct, že Rusové vyhráli. Ukrajinský stát se může oslabit, ne-li zhroutit, proto ukrajinští představitelé říkají, že potřebují věrohodné důkazy. Pořád nevíme, jestli to Rusko udělá, už dnes se ale socioekonomická situace na Ukrajině rapidně zhoršuje. Pokud se navíc diskutuje o přerušení letů na Ukrajinu, má to velmi špatné dopady také na investice, mezinárodní spolupráci i mezilidské kontakty a ukrajinský establishment v čele se Zelenským na to musí reagovat.
Postoj Spojených států, ale například i Velké Británie je velmi specifický a nový v porovnání s tím, co jsme od těchto zemí vídali v minulosti. Americké i britské tajné služby nyní velmi rychle zveřejňují výzvědné informace a dělají to především z toho důvodu, aby zvýšily tlak na Kreml a odvrátily potenciální vpád na Ukrajinu. Jednoduše to je součástí politiky odstrašení, kterou ale Ukrajina hraje trochu jiným způsobem, a to posílením své vlastní odolnosti.
Snaha vyvolat strach a hodit odpovědnost na NATO. Jak ruská státní média prezentují napětí se Západem
Číst článek
Spojené státy a další země v tomto směru také pomáhají a posílají na Ukrajinu dodávky vojenského vybavení, vedle toho ale vůči Moskvě razí svou vlastní bilaterální linii. Velmi aktivně přitom využívají svých výzvědných informací, které dopředu zveřejňují, aby tak některé ruské plány podkopaly. Pokud jsou totiž podobné informace veřejně odhaleny, Kremlu to do jisté míry vezme vítr z plachet.
Nepřipojil bych se ale k názorům některých analytiků, podle kterých jsou vztahy mezi USA a Kyjevem špatné. Řekl bych, že partnerství mezi nimi funguje, určitá tenze ale vychází z rozdílných pozic, ve kterých se Ukrajina a západní společenství nachází. Dochází k tomu čistě proto, že se Ukrajina na západní přímou vojenskou podporu jednoduše nemůže spolehnout. Je nevyřčeným tajemstvím, že západní vojáci na Ukrajinu bojovat nepůjdou, Kyjev se proto v tomto ohledu musí spolehnout pouze na vlastní zdroje.
