Následky války na Ukrajině dokumentují i Češi. ‚Je to taková určitá forma cynismu,‘ říká kriminolog
Na Ukrajině působí i čeští experti na dokumentování dopadů ruské invaze. Jeden z nich, kriminolog Petr Pojman, se po dopadu ruských granátů nebo raket snaží být na místě mezi prvními, aby zaznamenal nejčerstvější důkazy a okolnosti útoku – například jaká munice byla použitá nebo které cíle projektily zasáhly.
S fotografkou Ivou Zímovou pronásledujeme pana Petra Pojmana po ulicích Charkova. Jedeme na místo dopadu ruských střel a on se s námi teď pokouší spojit vysílačkou. S Petrem jsme přijeli na místo čerstvého příletu a zrovna začal vzdušný poplach.
Na místě na předměstí Charkova už na nás čeká Žeňa, který pracuje s Petrem na dokumentaci a upřesňuje původní informaci, že byla střela odpálena ze samohybné houfnice Pion. Soudě podle úlomků rakety šlo prý o Uragan. Střela přerazila stromy a vytvořila kráter v zemi.
Zahynul zde jeden člověk a celkem zemřelo pět lidí v různých částech města. V této části není nic moc vojenského. Nachází se tu Dům kultury, o kus dál jsou obytné domy, normální bytovky.
„Snažíme se přijíždět na ta místa co nejdřív, ne vždycky je to samozřejmě možné kvůli bezpečnosti a dalším věcem. Především fotíme. Je potřeba to vyfotit, protože tady hrozně rychle fungují technické služby města Charkov, takže za pár hodin už tady bude všechno uklizené a zametené,“ popisuje Radiožurnálu svoji práci Petr.
Bezpečnostní mise zjistila těžké poškození jaderného výzkumného centra v Charkově. Radiace ale neuniká
Číst článek
Zatímco vysvětluje, jak v Charkově fungují technické služby, jsou slyšet další údery. „V podstatě se snažíme s pomocí kolegy, který se v tom vyzná lépe než já, zjistit, co to bylo za zbraň. Většinou sem dopadají rakety S-300. Toto bude něco menšího,“ říká.
„Původně jsme mysleli, že je to Pion, ale byl to pravděpodobně úder z nějakého raketového systému ve čtvrtek ráno. To jsou ty rány, co jsme slyšeli. Fotíme tak, aby bylo zřejmé, kde k tomu došlo. Část fotografií samozřejmě není možné vystavovat hned, aby protivník nedej bože nezjistil, jak korigovat svůj oheň, abychom vlastně nepomáhali protivníkovi.“
Zveřejnit fotografie je podle něj obvykle možné po 12 hodinách. „Jde nám o to, aby byly fotografie shrnuty v určitém kontextu. Víme, jakým způsobem fotit detaily tak, aby tam byla možnost určit i přesnou lokaci té fotografie, protože jedině taková fotografie může sloužit jako správný důkazní materiál,“ vysvětluje.
„Také hledáme svědectví lidí, kteří byli v okolí. To znamená, že hledáme kontakty, telefonní čísla, adresy, aby lidé mohli později poskytnout svědectví.“
Bez chvíle klidu
Teď slyšíme sirény. Ty znějí v Dnipru často, tady jsou ale ještě silnější, protože v Charkově nebyl jediný den od začátku konfliktu, který by byl úplně klidný. Život v Charkově je podle Petra spojen s určitým stresem.
Rusko vzdušnými útoky poškodilo 40 procent energetických zařízení. Ukrajinci snižují spotřebu
Číst článek
„Například ve čtvrtek ráno jsem nestačil vyplnit formulář pro další budoucí projekty. Kvůli sirénám a dalším výbuchům v okolí mého bydliště jsem toho nebyl schopen. Nemohl jsem se soustředit na tu práci,“ vzpomíná.
„Ale je pravda, že si na to v určité chvíli zvyknete. Je to taková určitá forma cynismu. Jsme tady, abychom sledovali ty dopady, abychom situaci monitorovali, abychom sbírali informace. Ale pro člověka, který má zcela civilní práci, který nemá povinnost tyto věci sledovat, by bylo asi lepší, aby Charkov opustil,“ dodává Petr.
Vidíme lidi, kteří pořizují videozáběry pro dokumentaci, odkud střela přiletěla. Ty potom slouží jako podklady pro vyšetřování zločinů spáchaných ruskou stranu.
