Putinův ‚nový feudalismus‘ si zaháčkoval oligarchy. Nevzepřou se kremelské mašinerii, míní odborník

Západní státy oligarchům zabavily jachty i luxusní vily. Většina z nich jsou loajální přátelé ruského prezidenta Vladimira Putina. V posledních týdnech se ale z jejich řad místy ozývá nesouhlas s válkou na Ukrajině. Podle Karla Svobody, odborníka na ruskou ekonomiku z Institutu mezinárodních studií, řeší oligarchové dilema. „Vděčí za svůj majetek Putinovi a ve chvíli, kdy by padl on, padnou všichni,“ vysvětluje v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha/Kreml Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mozkem a hybnou silou celého aparátu oligarchů má být šéf Kremlu Vladimir Putin (na fotografii z roku 2008)

Mozkem a hybnou silou celého aparátu oligarchů má být šéf Kremlu Vladimir Putin (na fotografii z roku 2008) | Foto: RIA Novosti | Zdroj: Reuters

Oligarchové v Rusku plní roli jakési šlechty. Jak se změnil jejich status během Putinova režimu? V 90. letech měla hlavní slovo takzvaná velká sedmička, jaký byl potom vývoj?
Jejich status se změnil naprosto zásadně. Třeba Michail Chodorkovskij (ruský podnikatel a zakladatel opozičního hnutí Otevřené Rusko – pozn. red.) ještě na začátku vlády Vladimira Putina byl schopen vystupovat s projevy typu: za vaší vlády vzrostla korupce a já nevím, co všechno.

Velká sedmička

Známá též pod výrazem Semibankirschina. Skupina vlivných ruských podnikatelů, kteří se mimo jiné zasadili o znovuzvolení Borise Jelcina prezidentem. Byli mezi nimi Boris Berezovsky, Mikhail Fridman, Vladimir Gusinsky, Mikhail Khodorkovsky, Vladimir Potanin, Alexander Smolensky a Pyotr Aven. Svého času kontrolovali od 50 do 70 procent ruských finančních toků.

Vyvěralo to trochu z pocitu, že oligarchové jsou všemocní nebo že mají velkou sílu a Putin není až zase tak silný. Částečně došlo k tomu, že v roce 2003 právě Chodorkovskij neodhadl situaci – už byl zničen Vladimir Gusinskij (ruský mediální magnát odsouzený za finanční podvody – pozn. red.) a Boris Berezovskij (někdejší ruský miliardář – pozn. red.), oba byli v exilu – Putin ho nechal zavřít a sebral mu majetek. O rok později prodal Juganskněftěgaz. Tohle byla obrovská proměna.

Další proměnu znamenala finanční krize v roce 2008. Oligarchové měli napůjčované obrovské peníze v zahraničí. Oni ani jinak nemohli, protože jejich firmy jsou mnohamiliardové investice v dolarech a neměli jiný zdroj peněz než Západ. Museli si půjčovat v cizích měnách a s tím, jak spadl rubl, tak když realizovali část svých zisků v rublech, znamenalo to, že najednou byli bez peněz a potřebovali na splátky.

Do toho vstupoval Putin. Zdá se, že tehdy velkou část firem ovládl. Z té doby je slavná scéna, kdy Putin jedná s Olegem Děripaskou ve stylu: pojď sem, podepiš, vrať mi tužku. Bylo to takové až hodně dehonestující.

Tehdy tedy nastal zlom?
Dá se říct, že to bylo završení procesu, kdy ti staří oligarchové ztratili moc. Na povrch pak vycházejí lidi typu Gennadij Timčenko, Jurij Kovalčuk nebo Arkadij a Boris Rotenbergové, což jsou lidé, kteří jsou osobními přáteli Vladimira Putina. Nedá se úplně mluvit o oligarších v tom smyslu, že by to byli bohatí podnikatelé, kteří ovládají politiku, ale byli to kamarádi Putina, kteří zbohatli.

Z toho už vyvěrá, že to není skupina, která by jednala samostatně, myslela samostatně – nebo oni myslí samostatně, zase nechci přehánět – ale netvoří nějakou samostatnou sílu. A taková je situace v současné době. Máme tam lidi, kteří sice vystupují samostatně, ale mají takzvané sociální úkoly, kdy nesmí propouštět v určitých firmách nebo se musí starat o zaměstnance, aby volili tak, jak mají volit. Jsou to spíš správci majetku, který jim může být kdykoliv odebrán, ale nejsou to lidé, kteří by se mohli postavit kremelské mašinerii, neřku-li nad ní vyhrát.

Kdo tvoří Putinovy blízké kruhy? Dominují silové složky, diplomacii odložil na druhou kolej

Číst článek

Jak postavení oligarchů v ruské společnosti změnila současná válka?
Například v tom smyslu, že vyšlo na povrch to, že část z nich není úplně spokojená s válkou. My pořád říkáme, že válku neodhadl ten či onen, ale ona byla obrovským překvapením pro velkou část tohoto establishmentu. Víme, že jsou lidé třeba jako Oleg Tiňkov, který otevřeně vystoupil proti válce, nebo Roman Abramovič, který hraje poměrně významnou roli v mírových jednáních. Jejich fronta už není tak jednotná a rozpadá se to. Mimo jiné i proto, že na ně dopadají sankce.

Zároveň je tam prvek toho, že válka proti Ukrajině už je pro ně trochu moc. Nejsem schopen rozlišit, kde je hranice mezi strachem o peníze a neochotou válčit proti Ukrajincům. U Tiňkova byla evidentně ta druhá část důležitější, ale i to je otázka, není to stoprocentní.

Proměnilo se to hodně. Jestli jsme donedávna mluvili o nějaké ztrátě samostatnosti, tak teď je to její totální vymazání. Samostatně tam nemůže nikdo nic říct, viděli jsme to na příkladu „cyklistického magnáta“ (Tiňkova – pozn. red.), který byl donucen prodat svůj majetek a byl vystrnaděn z Ruska – odešel dobrovolně, nedobrovolně. Tohle je v tuto chvíli role ruských oligarchů: nulová samostatnost. Hned v první fázi války Vladimir Putin přišel s tím, aby byznys podpořil ruskou vládu. A když on požádá, tak to znamená, že ten, kdo to neudělá, má velký problém.

Seriál: ruští oligarchové

Pro režim je jejich podpora zásadní, na druhé straně z něj úspěšně profitují. Jejich životní příběh je však často zahalen tajemstvím. Odkud pochází a jak přišli ke svým miliardám? Server iROZHLAS.cz se rozhodl přiblížit nejviditelnější ruské oligarchy. Skrze seriál představujeme jejich profily.

Dilema ruských oligarchů

Když se bavíme o jakési první generaci oligarchů, kteří zbohatli v devadesátých letech, a té druhé, kteří jsou – jak vy říkáte – spíše Putinovými přáteli a správci majetku, tak historický posun je takový, že ti první měli jakousi samostatnost a své podniky (ocelárny, ropné společnosti, hliníkárny) opravdu řídili, zatímco dnes je ta nová generace fakticky neřídí?
Řídí, ale zároveň vědí, že o ně kdykoliv mohou přijít. Třeba Děripaska říkal tuším něco v tom smyslu, že když ruský stát přijde a řekne, že chce jeho majetek, tak mu ho beze všeho odevzdá.

Oni mají majetek de facto propůjčený – užívají si ho a řídí to. Ale vědí, že kdykoliv stát přijde a řekne: beru ti to, tak jim ho prostě sebere. V případě Ruska se dokonce mluví o jakémsi „novém feudalismu“.

Vztah, který je mezi Putinem a současnými oligarchy, tedy funguje na přátelské bázi. Mohou oligarchové ovlivnit rozhodování šéfa Kremlu? Narážíme na to, jestli kritické hlasy z těchto míst vůči ruské válce na Ukrajině, které se nyní ozývají, mohou něčeho dosáhnout? Třeba iniciovat pokus o svržení Putina? Nebo by si tím podkopali své postavení?
To je přesně jejich současné dilema. Jelikož vděčí za svůj majetek Putinovi a ve chvíli, kdy by padl, padnou všichni. Jsou si toho vědomi. Můžou mu říct, že se jim válka nelíbí, ale Putin tohle odráží s tím, že ji nezačal a byl k ní donucen. Naráží tedy na zeď.

Trio - někdejší prezident Dmitrij Medveděv, premiér Vladimir Putin a byznysman Vladimir Potanin | Foto: RIA Novosti | Zdroj: Reuters

Ví se třeba o tom, že Abramovič má přímý kontakt na Putina, je schopný mu zavolat, ale to je asi tak všechno, co s tím může udělat. Putin zkrátka řekne: Já jsem musel, tohle bylo z donucení, nemohl jsem jednat jinak a co vy po mně chcete?

Případ Abramovič

Když jste zmínil Abramoviče, ten je považován za jednoho z nejtajemnějších oligarchů první generace. Dá se vysledovat, jaký byl v průběhu času jeho vztah s Putinem a jaký na něj může mít nyní vliv? Zmiňoval jste, že mu maximálně může zavolat, ale účastní se i mírových jednání, dokonce se mluví o jeho možné otravě na jednom z nich… Jaká je jeho současná role?
Abramovič se určitě účastní vyjednávání. Pokud vím, vybrala si ho ukrajinská strana právě kvůli tomu, že nějaký kontakt na Putina má. Což je v současné době, kdy je Putin obklopen silovými složkami, vzácná věc.

Na druhou stranu, Abramovič je člověk, který je jeden z těch, kteří stvořili Putina a vytáhli ho nahoru. Byla to „Jelcinova rodina“, která zvolila Putina. Konsenzus panuje takový, že to bylo kvůli tomu, že byl tím, kdo projevoval nejvíc loajality vůči svému okolí. Z toho důvodu si Putina zvolili. Ale on jim trošku přerostl přes hlavu.

Karel Svoboda

  • odborník na Rusko a postsovětský prostor, politickou ekonomii
  • působí na katedře ruských a východoevropských studií při Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy

Co se Abramoviče týče, tak vztah je takový, že ve chvíli, kdy byl vyvlastňován Chodorkovskému Juganskněftěgaz, tak Abramovič byl nucen prodat Sibněft. A tam je zajímavé to, že se to odehrálo za výrazně výhodných podmínek. Stal se také guvernérem Čukotky a sponzoroval CSKA (moskevský fotbalový klub – pozn. red.).

Oligarchové obecně, vždycky když chtěl Putin uspořádat třeba olympiádu v Soči, tak oni byli ti, kdo mu to sponzorovali. Abramovič ví, že úplně proti Putinovi nemůže jít, protože on by si ho našel a měl by z toho mírně řečeno problémy. Kvůli tomu je takový umírněný, snaží se hrát roli prostředníka, ale nejde do velké kritiky.

Třeba Oleg Děripaska záhy po invazi vyzval k rychlému míru. Zato Oleg Tiňkov zkritizoval válku na Ukrajině, výkony ruské armády a ve výsledku i celý stav ruského státu. Dá se očekávat, že budou i jiní oligarchové takto Putina veřejně kritizovat, když vidí, že se válka nedaří, nebo je naopak západní sankce přinutí pevněji se ke Kremlu přimknout?
To je něco, co se nedá odhadnout. Můžeme vidět, že je to individuální reakce na základě každého jednotlivce. Třeba Rotenbergové nebo Timčenko, kteří byli na sankčním seznamu ještě před válkou, tak ti zůstanou loajální, protože oni většinu svých aktivit podnikají v rámci Ruska. Jich se to příliš nedotýká. Putin se také stará o to, aby netrpěli. Ale opravdu se nedá odhadnout, jestli se někdo proti Putinovi postaví, nebo ne.

Když se bavíme o tom, co je může ovlivnit, tak zmiňované sankce mají zmrazit jejich majetek a omezit finanční transakce. Jak velká je tato zátěž? Můžeme ji nějakým způsobem kvantifikovat? Jak silný to může být motor pro oligarchy, aby se zasazovali o mírová jednání nebo se snažili ovlivnit Putina, aby ukončil válku?
Je to určitě silný motiv, protože pro ně je to nepříjemné. Oni si ten majetek také chtějí užívat. Ale kvantifikovat je to strašně těžké, protože víme, že Evropská unie sama, která k tomu má lepší mechanismy a nástroje než já, tak jen těžko kontroluje, jaké majetky kde kdo má. Není to vůbec jednoduché. Třeba náš finanční analytický útvar na ministerstvu financí, jenž se zabývá touto kriminalitou, je výrazně poddimenzovaný a nestíhá ten majetek dohledávat.

Děripaskovo lavírování mezi Západem a Putinem. Bývalého ‚hliníkového krále‘ dohánějí sankce

Číst článek

Jachta není tak těžká na identifikaci, když tam toho člověka vidíte, tak není těžké uhodnout, že je to jeho. Ale ty ostatní věci už jsou složitější.

Dopady na běžné Rusy

Jakým způsobem sankce pociťuje Rusko? Bavili jsme se o dopadech na konkrétní osoby, ale jsou citelné i pro běžné Rusy?
Pro běžné Rusy to zatím tolik citelné není, protože jedou ze zásob. Ale ty jim dojdou. Dá se to očekávat někdy na začátku nebo v průběhu léta.

Vidíme to například na cenách automobilů, ty vzrostly o zhruba 70 procent. Dále je patrný nedostatek některého zboží, inflace vzrostla na 20 procent. To jsou první nárazy, ale to hlavní teprve přijde. Nebudou létat letadla, automobily třeba nebudou ani fyzicky, nejen že na ně budou lidé čekat tři čtvrtě roku, ale vůbec nebudou. Začne tam pašování a různé obdobné způsoby, jak obcházet sankce. Víme už, že Rosněfť exportuje ropu takzvanému neznámému odběrateli, kde podíl celkem roste.

Ale nastane pokles, zejména životní úrovně. Mluví se o tom, že ruský domácí produkt klesne zhruba o deset procent. To jsou věci, které dříve či později pocítí běžní občané.

Rusko je výrazně omezeno na tom, co se do něj nyní dováží, firmy tam zavírají své obchody. Můžeme jmenovat konkrétní komodity, které schází?
Součástky. To je to nejcitelnější. Pro leteckou dopravu nemáte v Rusku náhradní díly. Čína je do Ruska odmítla dodávat. A tohle jsou samozřejmě věci, které země pocítí. Najednou tam přestanou letadla létat, protože to přestane být bezpečné. Třeba teď prodloužili servisní intervaly nebo i dodávky náhradních dílů do automobilů. Auta se tam přestanou prodávat. To bude vidět a je to vlastně vidět už teď, může si toho všimnout běžný občan. Je to víc než zřejmé.

‚Obrovské lidské utrpení‘ přimělo kosmetickou firmu L'Occitane ke změně názoru a odchodu z Ruska

Číst článek

Některé věci, jako třeba drogistické zboží, mohou vypadnout a zase to něčím nahradí. Ale to, že odejde McDonald nebo něco podobného, to je nepříjemnost, ale to nějak lidi přežijí. Nebo že si nebudou moci dát něco, co Starbucks nazývá kafem, to je sice viditelná věc, ale není to katastrofa.

Ve druhé polovině dubna Rusové přistoupili k zavádění odvetných sankcí. Mohou být účinné, nebo je to jen gesto?
Jediné, s čím může Rusko operovat, je ropa a zemní plyn. Všechno ostatní jsou drobné nepříjemnosti. Protože upřímně, rozhlédněte se kolem sebe a co je vyrobené v Rusku? Opravdu se teď ukazuje, že jejich vývozní artikl není žádná velká hitparáda. Že třeba i západní zbraně jsou kvalitnější. Nebo dokonce i Rusové zjistili, že jejich tanky jsou vyráběny tak, že mají některé díly ze Západu. Ani v tom nejsou soběstační, což je pro ně samozřejmě docela šokující.

Jak v tomto ohledu číst požadavek ruské strany na placení v rublech?
Je to jakýsi trucpodnik. To schéma reálně vypadá tak, že vy jim to zaplatíte v eurech na účet v Gazprom bance a oni si to převedou. Je to takový postoj jako: my to tomu Západu natřeme, ale aby se na nás moc nenaštvali. Já tohle vidím trochu s rezervou. Je to politické gesto, bude se samozřejmě krásně vyjímat, že ten a ten stát nebo firma přistoupila na jejich podmínky, ale to je tak všechno.

Zacílení sankcí

Západní sankce se soustředí na ruský plyn, zaznívají ale hlasy, že bychom se měli zaměřit na ropu. Například ekonom Petr Zahradník řekl ve vysílání Radiožurnálu: „Když si vezmeme tu pověstnou tříkorunu klíčových komodit – ropa, zemní plyn a uhlí – tak Rusko za dva měsíce války řádově vydělalo téměř tolik jako za celý loňský rok.“ S tím byste souhlasil?
V tuhle chvíli podmínky vypadají tak, že zvlášť plyn vyrostl do nebes a těžko s tím něco naděláte. Také například to, že vzrostl vývoz ropy do Indie, což je něco, čemu úplně nezabráníte. Je to docela těžké.

Zaměřit se na to můžeme, ale třeba u ropy je základní problém, že její transport je výrazně jednodušší než u plynu, takže zatímco ropu je Rusko schopno nějakým způsobem přeorientovat, tak zemní plyn takhle jednoduše ne. A to, že říkají, že navýšili export o 60 procent do Číny – to je pěkné, ale také to byla částečně plánovaná produkce a také je to tím, že je nízký dovoz. Navíc Rusové nemluví o cenách…

Today we are presenting the sixth package of sanctions.

First, we are listing high-ranking military officers and other individuals who committed war crimes in Bucha.

We know who you are.
And you will be held accountable.

08:50 – 04. 05. 2022

600 2231

Válka už trvá přes dva měsíce, cílem sankcí má být přinutit Rusko ukončit válku. Jsou tedy mechanismy nastavené špatně?
Vůbec ne. Jsou zacílené přesně tak, jak mají být. Ale nikdo nemohl čekat, že sankce změní všechno během týdne. To nejde, není to tak jednoduché. U Putina je to ještě těžší, protože on si myslí, že jedná bůhvíjak morálně. V tomto ohledu to bude těžké zlomit. Ale sankce nejsou zaměřené špatně.

S ohledem na to, že Evropská unie připravila už šestý sankční balíček, vy tam vývoj dopadů vidíte?
Ano. Dopadají a budou dopadat. Nevíme jenom, jak na ně bude reagovat ruská společnost. Ale to, že dopady jsou, je víc než zřejmé.

Jakub Grim, Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme