S mučením se setká skoro každý desátý vězeň v Rusku. Skandál v Saratově řešil už i Kreml
Až na nejvyšší místa se dobral skandál s mučením v saratovské věznici. Řadu materiálů, které z Ruska vyvezl programátor a bývalý vězeň Sergej Saveljev, zveřejnil v září projekt Gulagu.net. O situaci v Saratově i v dalších ruských věznicích tento týden jednal Vladimir Putin s prezidentskou radou pro lidská práva. Ti, kdo se problematice dlouhodobě věnují, upozorňují, že nejde o ojedinělý případ.
Byly to záběry, které šokovaly. Nazí, svázaní vězni na nich byli vystavení ponižujícímu zacházení, bití a znásilňování. Místo lékařské pomoci je v saratovské tuberkulózní nemocnici čekalo jenom to nejhorší. Záběry z bezpečnostních kamer v září zveřejnil projekt Gulagu.net.
Jak pokračuje skandál souvisejísí s mučením v ruských věznicích? Dozvíte se v reportáži
Za absolutně nepřijatelnou teď situaci označil i přímo prezident Vladimir Putin. Členové prezidentské rady pro lidská práva ho ve čtvrtek informovali o výsledcích prověrky, kterou odstartoval právě saratovský skandál.
Jedním z těch, kteří objížděli zhruba dvacítku věznic, byl Igor Kaljapin, vedoucí nevládního Výboru proti mučení. „Teď to samozřejmě všechno utichlo. Probíhají prověrky. Několik zaměstnanců včetně vedoucího zařízení byli vzatí do vazby. A ve světle tohohle všeho teď přestalo mučení i v jiných věznicích. Otázkou ale je, jak dlouho to bude trvat,“ namítá Kaljapin.
A dodává, že vězni si i přímo při prověrkách stěžovali na zacházení. „Byly tam stížnosti na mučení, na bití. Byly stížnosti taky na vyhrožování sexuálním násilím. Byly stížnosti na vydírání.“
Bez diktafonu i podpisu
Igor Kaljapin spolu s dalšími aktivisty v uplynulých týdnech objeli zhruba 20 zařízení v Saratovské a Kirovské oblasti nebo v Mordvinsku. Tedy ve třech z celkem 85 ruských regionů. Přitom domluvit i tohle podle něj nebylo jednoduché.
‚Mysleli, že neuteču.‘ Zveřejnil videa o mučení vězňů a vyvolal poprask, teď líčí dramatický útěk z Ruska
Číst článek
„Prověrka se bohužel neodehrává tak, jak chci já, ale tak, jak nám ji povolí uskutečnit,“ připouští. „Někdy se pravidla hry mění v průběhu. Na začátku nám řeknou, že nám nepovolí vzít si diktafon. Pak řeknou, že odsouzený sám nemůže napsat prohlášení. A nakonec, že ani mnou sepsané prohlášení nemůže odsouzený podepsat.“
On sám odhaduje, že s nějakou formou porušení práva na lidskou důstojnost se v Rusku setkává každý třetí, možná každý druhý vězněný. Závisí to prý hlavně na konkrétním zařízení. Jsou podle jeho slov i taková, kde žádné problémy nevznikají. Pokud je ale řeč o skutečném mučení, tipuje, že je mu vystavených kolem 10 procent vězněných. Podle jeho slov spíš méně. Paleta metod, kterým jsou vystavení, je přitom široká.
„Nejčastěji je to bití. Dost často je to připoutání v nějakých nepříjemných polohách. A je to i různé ponižování. Máčení hlavy v záchodové míse. V Kirovské kolonii nutili lidi jíst prasečí výkaly. Všelijaké sexuální násilí.“
Sám může skončit za mřížemi
Na podobné případy Výbor proti mučení upozorňuje už víc než 20 let. Za tu dobu si tak podle Igora Kaljapina stihl udělat i řadu nepřátel: dozorců nebo třeba prokurátorů, kteří byli služebně degradovaní, přišli o odměny a podobně
Výbor už dřív dostal označení takzvaného zahraničního agenta a on sám nedávno taky pokutu za odkaz na webových stránkách na v Rusku zakázanou českou organizaci: Člověka v tísni. Podruhé za takový prohřešek už může skončit za mřížemi.
„Chtěl bych uvěřit tomu, že se mě nechystají poslat do vězení. Nemůžu říct, že by se mi tam zrovna chtělo, takže mám takovou optimistickou verzi, že si mě prostě chtějí přitáhnout na krátké vodítko,“ říká Kaljapin.
Zatím je stále členem prezidentské rady pro lidská práva. Nevylučuje ale, že se to může brzy změnit.
