Rusko znovu objevuje protestní sílu hudby
Jak bude Rusko vypadat po návratu Vladimira Putina do Kremlu? Tato otázka zaměstnává tři týdny po prezidentských volbách ruská média, ekonomy, politology i miliony obyčejných lidí. Pouliční protesty po ohlášeném comebacku ‚alfa samce ruské politiky‘ ztratily na síle. To ale neznamená, že by nespokojená část obyvatel zmizela. Svůj nesouhlas Rusové ventilují nejen na demonstracích, ale třeba i ve verších nebo v hudbě.
Rusko znovuobjevuje protestní sílu rock’n’rollu. Energie hvězd perestrojky je aktuální i víc než po dvaceti letech. Píseň Viktora Coje a skupiny Kino ‚o srdcích, která touží po změně‘ by se s nadsázkou dala označit za hymnu protestů.
Desetitisíce demonstrantů se v únorových mrazech zahřívaly podupáváním do rytmu vystoupení další hvězdy protestních 80. let - Jurije Ševčuka, který patří i v současnosti k nejvýraznějším hudebníkům a zároveň respektovaným osobnostem protestního hnutí.
Reportáž moskevské zpravodajky Českého rozhlasu Lenky Kabrhelové o tom, jak Rusové svůj nesouhlas s politikou ventilují v hudbě
„Ševčuk je jedním z mála lidí s neposkvrněnou reputací. I když všem nemusí být blízká jeho muzika, nepotkal jsem člověka, který by si ho nevážil a neuznával ho,“ poznamenává hudební kritik a producent Artěmij Trojickij.
Klasický ruský rock, jak připomíná, má konkurenci i v nových žánrech, ať je to elektropunk nebo rap. K nejoblíbenějším patří rappeři Vasja Oblomov či Ivan Alexejev, neboli Noize MC.
Mladá generace umělců zpívá či rapuje o všech problémech trápících ruskou společnost – od politiky, přes sociální otázky, úplatkářství až po ekologii. Podobně jako v 80. letech i dnes hudba sjednocuje tu část ruské společnosti, která žádá změnu. Klíčovou roli přitom, jak podotýká Artěmij Trojickij, ale hraje nové médium.
„Internet a sociální sítě jsou dnes společným jmenovatelem, v tom je největší rozdíl oproti 80. letům,“ říká Trojickij, podle něhož se v hudbě odráží to samé, co ve všech dalších oblastech ruského veřejného života - absolutní nedůvěra lidí k oficiálním tvářím a jménům. Přízeň publika získávají především ti, kdo si nezadají s vládní mocí.
Frustrace z novinářské práce
Jedním z těch, koho vynesl do veřejného povědomí právě internet, je Jevgenij Titov. Píseň, ve které si vzděláním klasický muzikant bere nevybíravým jazykem na paškál současné poměry v Rusku, viděly na YouTube statisíce lidí. Neznámý muž s knírkem z jihoruského Krasnodaru se rázem stal celonárodní hvězdou.
„Doteď jsem překvapený, že moji písničku slyšelo a vidělo tolik lidí. Ruský protestní rock se do klasických ruských médií vůbec nemá šanci dostat. Rádiím jde hlavně o formu, ale ne o obsah. Podobné je to i s kluby, hlavně v regionech,“ říká Jevgenij, pro kterého je podle jeho slov muzika svým způsobem terapií.
„Všechny ty pocity a emoce určitě pramení z mojí práce, kterou je novinařina. Když člověk pochopí, co se kolem děje, jak společnost reaguje a že s tím nejde nic dělat, nezbývá než vzít do ruky kytaru a všechno to ze sebe vyzpívat,“ vysvětluje Jevgenij Titov, regionální reportér opozičního listu Novaja Gazeta.
Témat ke své ‚hudební publicistice‘ kolem sebe vidí celou řadu, od policejní zvůle, přes korupci, až po ekologické dopady olympiády v Soči.
„Mým cílem je přimět lidi k akci, probrat je z letargie. Nejdůležitější je podle mne dělat to upřímně a čestně. Nedokážu vystát nespravedlnost, kterou kolem sebe vidím. Snažím se o všem vypovídat otevřeně a bez příkras, potom můžete těmi nejjednoduššími slovy zapůsobit i na široké publikum,“ vysvětluje si Jevgenij možné důvody, proč jeho píseň zabodovala u tolika lidí.
Podobně jako další muzikanti ani on neočekává, že by se Rusko změnilo zanotováním několika taktů. Jak ale dodává, každé, byť jen minimální vychýlení od zaběhaných pořádků se počítá.
