Ruský politolog o Putinovi: Starý pes se novým kouskům nenaučí

Ruský premiér Vladimir Vladimirovič Putin přebírá už třetí prezidentský mandát. Analytici po celém světě se pokoušejí předpovědět, jaké bude toto třetí Putinovo prezidentské období a čím se bude lišit od těch předchozích, jaká bude role parlamentní i mimoparlamentní opozice a kam vlastně Putin největší zemi světa dál povede. Ruskou scénou se zabývá profesor Státní univerzity v Sankt Petěrburgu Vladimir Gutorov, vedoucí katedry teorie a filozofie politiky na fakultě politologie.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vladimir Putin během slavnostní inaugurace přísahá na ruskou ústavu | Zdroj: ČTK

V Petrohradě hovořil s Vladimirem Gutorovem redaktor Martin Dorazín.

Očekával jste tento výsledek ruských prezidentských voleb?

Výsledek voleb byl předvídatelný, protože na Putina vsadili. Tím mám na mysli ani ne tak stranu Jednotné Rusko, ale celou Putinovu skupinu. Ta zahrnuje úředníky, kteří pracovali v jeho aparátu, a ty největší průmyslníky. Je to skupina, která si udržuje silné postavení v politice, v úřednických strukturách na všech úrovních a pak samozřejmě v ruské ekonomice.

Jaká byla v tomto rozložení sil a volebním scénáři role prezidenta Medvěděva?

Bylo zcela jasné, že Medvěděv byl jen manévr. Putin si musel udělat čtyřletou přestávku, aby vyhověl ústavním principům. Potom přijali zákon, který prodloužil prezidentský mandát na šest let. Pak přišel předvečer voleb a Putin se stal jediným reálným kandidátem, odstranili všechny potenciálně nebezpečné protivníky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozšířený rozhovor redaktora Martina Dorazína s ruským profesorem politologie Vladimirem Gutorovem si můžete i poslechnout

Například generála Ivašova, který vedl Akademie geopolitických problémů a na Generálním štábu řídil oddělení mezinárodních vztahů. Je to velmi vlivný a chytrý člověk. Dalším byl Grigorij Javlinsjkij a jiní kandidáti, kteří byli odklizeni z cesty evidentně nezákonnými zásahy. Bylo jasné, že tyto zásahy byly v předvolební kampani naplánovány.

Putin začal používat nové politické technologie a techniky, upravil rétoriku a poučil se z dřívějších období. Změnil se?

Kdy už konečně bude všem jasné, že Putin se ničemu novému nenaučil a nenaučí? Jakým byl, takovým zůstal. Jeho názory, psychika, návyky jsou stejné jako dřív. Svědčí o tom prostý fakt, že se nikdy neúčastnil předvolebních debat, a to ani s těmi protikandidáty, kteří ve skutečnosti žádnými jeho konkurenty nebyli. Držel se pravidla, že představitelé strany moci se debat neúčastní. Tak už to je od Jelcinových dob.

Putin ale oslovoval veřejnost prostřednictvím série článků v předních novinách a ústy svých zmocněnců…

Dokonce i když se setkával se svými zmocněnci, s režimními novináři a tzv. oficiálními politology a ti se ptali, co budeš dělat dál, odpovídal: Dál nevím, ale samozřejmě že vezmu v úvahu různé návrhy. Kromě jednoho: Svůj tým měnit nebudu. Ten tvoří bizarní lidé: ministři, s nimiž jsou spojena krajně nepopulární opatření a kteří vyvolávali nespokojenost a zlost lidí. Bránil je a tím dal najevo, že je přesvědčený o svém volebním vítězství. Proč by teď něco měnil? Od voleb do dumy se nic nezměnilo.

V novinách se ale hodně debatuje o novém Putinovi. Co je v něm nového?

Nového Putina nevidím. Svého času Sokrates prohlásil: Řekni mi něco, abych tě viděl. Soudě podle toho CO Putin říká a JAK brání staré principy ve své politice, mohu konstatovat, že Putin nic zásadně nového neřekl. Jeden z protikandidátů ve volbách - Sergej Mironov, bývalý předseda Rady federace - na tiskové konferenci uvedl, že vidí pouze jeden pozitivní výsledek předvolební kampaně: Putinův štáb de facto nemá vlastní program a přebírá hesla konkurentů.

Jsou to hesla o nutnosti využít nerostné zdroje Ruska ve prospěch celé společnosti, což je velmi mlhavý program. Dál jsou to hesla o sociální politice, podpoře vzdělání, zdokonalování ozbrojených sil. To jsou jen obecná prohlášení, po nichž v předcházejících dvou Putinových prezidentských obdobích nic nenásledovalo.

Takže nečekáte žádné velké změny ani ve třetím Putinově prezidentském období?

Změny nejsou možné z podstaty. V současné době zažíváme v Rusku poměrně příznivou a stabilní hospodářskou konjunkturu. Ta je spojená především s tím, že Rusko a ruská ekonomika - jestli ji ekonomikou můžeme nazvat - žije z prodeje přírodních zdrojů do Evropy včetně Česka.

Stávající rozpočet, který opozice správně nazývá krizovým, vychází z ceny 100 dolarů za barel ropy. Klesne-li prudce cena ropy, čeká Rusko propad, inflace a hluboká ekonomická krize. Je to velmi riskantní ekonomická politika, protože závisí prakticky výlučně na zahraniční ekonomické konjunktuře.

Rusko nemá žádnou náročnou sofistikovanou výrobu, nevyvíjí žádné nové technologie. A dokonce ani vojenský průmysl nepracuje pro naši armádu, ale na export. V mnohém závisíme na prodeji našich zbraní Indii, částečně Číně a některým dalším zemí. Do výzbroje ruské armády a námořnictva se dostane jen minimum. Jde o export těch technologií, které nám zbyly, a nerostů. Je to hazardní politika.

Putin z definice nemůže dlouhodobě nic slibovat. Kdyby to dnes udělal a prudce by se změnil hospodářský vývoj - klesly by ceny ropy - ruský stát by neměl prostředky ani na důchody. To by okamžitě dolehlo na chudé vrstvy společnosti. Putin není hloupý, a proto nemůže dávat žádné dlouhodobé sliby ani vyhlašovat radiální reformu a jí odpovídající program.

Ruští politologové se vesměs shodují v přímé úměře mezi hospodářským růstem a Putinovou mocí. Dokonce spočítali, že pokud se Putinovi podaří udržet růst na úrovni 4-5 procent, udrží se u moci…

Opakuji: Co to znamená udržet se u moci? To přece nezávisí na těch možnostech, které má v současnosti ruská ekonomika, závisí to na růstu cen ropy. Ruská ropa není nejlepší kvality. Zdroje ropy na Blízkém východě jsou vydatnější a nacházejí se mnohem blíž k základním ropovodům. A co momentálně nahrává Rusku? Je to krize na Blízkém východě, v Iráku, ta americká dobrodružství, která vytvořila na Blízkém východě nestabilní situaci. Dokud Američané neukončí své operace a neuskuteční své plány na Blízkém východě, Rusko se bude držet stranou, což je také faktorem jeho ekonomické stability. Ceny ruské ropy se drží vysoko díky krizi na Blízkém východě, díky konfrontaci s Íránem. Jakmile se tato situace změní, čeká nás perspektiva vážné krize.

Může Rusku nějako pomoci nebo naopak ublížit vstup do Světové obchodní organizace?

Naše elity - a Putin sám byl vášnivým zastáncem - velmi usilovaly o vstup do Světové obchodní organizace WTO. Potíže je v tom, že Rusko žádné zboží nevyrábí, Rusko nemá lehký průmysl a trh je už teď zaplaven čínskými výrobky. Jestliže je Čína schopná srazit na kolena západní Evropu a evropští výrobci nemohou bojovat s levnými čínským textilem, Čína prostě zavalí Rusko svým spotřebním zbožím. To bude také zdroj krize, až Rusko vstoupí do WTO. Sesypou se poslední zbytky ruské výroby.

Můžeme říci, že úroveň demokracie v Rusku závisí na hospodářské konjunktuře?

O demokracii bych nemluvil. Demokracie je u nás také konjunkturální. Politologové ji obyčejně nazývají řízenou demokracií, nebo také režimní. Neznám ani jednoho politologa, když pominu ty oficiální kremelské, který by jednoznačně ruský režim nazval demokratickým. Kdybychom vycházeli z klasických definic, mohli bychom ho nazvat typickou oligarchií, to je asi nejpřesnější. Nebo formální demokracií. Formální existence demokratických institucí je úlitbou veřejnému mínění a tradici, která vznikla po válce.

Možná že lépe popisuje danou společnost politologický termín „otevřená společnost", který zahrnuje nejen institucionální demokracii, ale také úroveň občanské společnosti a individuální práva. Nakolik je Rusko v tomto smyslu otevřené?

Termín „otevřená společnost" nevymysleli politologové. Sami ho používají jen minimálně. Přišel s ním filozof a zakladatel personalismu Henri Bergson. Charakterizoval otevřenou společnost jako do značné míry sekulární, společnost, která překonala náboženské stereotypy, charakteristické pro tradiční společnosti. Pak se tohoto termínu ujal Karl Popper. V zajímavé předmluvě k ruskému vydání své knihy píše, že otevřená společnost se nejvíce podobá současným západním demokraciím. Nesmíme ale zapomínat na to, že se od roku 1974 objevují krizové tendence ve fungování demokratických institucí na západě. Není náhodou, že dnes na západě mluví o postdemokracii, o formalizaci demokratických procedur - kvůli prudkému růstu vlivu a významu mezinárodních korporací, které se stávají jakými stínovými vládami. Vzniklá situace se někdy označuje jako postmoderní.

Jaké je místo Ruska a východní Evropy v tomto postmoderním pohybu?

Postkomunistické země a zvláště Rusko z hlediska krize demokratických institucí, které se navíc v Rusku nikdy v plné míře neujaly, v něčem opakují osud západu. V Popperově smyslu v Rusku žádná otevřená společnost neexistuje, máme velmi tvrdou prezidentskou republiku, která je původně kopií francouzsko-amerického modelu s mimořádně velkými pravomocemi prezidenta.

Jak Putin tyto pravomoci uplatňuje v praxi?

Stačí říci, že ministerstva bezpečnosti a obrany byla vyčleněna z vládních struktur a podléhají přímo prezidentovi. Takových případů je víc. Nynější prezidentská kancelář je početně stejná nebo i větší než vláda a de facto vládne ruské politice i ekonomice. Vláda, kterou řídí premiér, je ve skutečnosti jen drobným doplňkem prezidentského úřadu. Takovou máme demokracii, samozřejmě za formální existence dvoukomorového parlamentu.

V poslední době ale nelze nepozorovat rostoucí nespokojenost s tímto stavem a růst občanských aktivit. Bude to mít na Putinovo třetí období vliv?

Putinovo okolí není natolik naivní, aby si neuvědomovalo, že s rostoucí politickou aktivitou bude muset počítat. Musíme si ale uvědomit, že se tato aktivita projevuje prakticky jen ve dvou městech - v Moskvě a Sankt Petěrburgu. Tato hnutí se pokoušejí ovládnout bývalí funkcionáři Jelciova režimu, kteří se v jakékoli krizové situací velmi rychle vytratí a jejich hnutí zmizí. Je to složitá situace. Prezidentova skupina je bude muset brát v úvahu, ale jejich vliv bychom neměli přeceňovat. Výsledky voleb mluví samy za sebe.

Ty ale nejsou příliš reprezentativní. Nevíme, nakolik jsou zkreslené….

Ano, čtyřicet procent lidí se jich neúčastnilo a Putina de facto zvolila menšina obyvatel země. Tato menšina ale momentálně tvoří aktivní konzervativní většinu, zatímco ty strany, které jsou nositelkami programu změn, získaly minimum hlasů. Navíc všechny strany jednohlasně mluví o tom, že Rusko nepotřebuje otřesy a že reformy je nutno provádět demokratickou cestou. Tím se tyto strany samy zařazují do struktury té politiky, jejíž pravidla určuje prezidentský úřad. Jediné, čeho dosáhly a co Putin slibuje, což vidím jako projev nervozity, je novela zákona o politických stranách. Dříve musela mít strana několik desítek tisíc členů a teď se budou moci zaregistrovat strany s pěti sty členy. To je zase druhá krajnost. Jestliže tento návrh začne platit, objeví se množství tzv. kapesních stran, které budou lehce manipulovatelné. V tomto v uvozovkách „stranickém pluralismu" se každá opozice lehce utopí. A o tom nakonec nerozhodne opozice, Kreml nebo radikální skupiny, ale sami občané. V současné době převládá konzervativní nálada ve společnosti. Putin má tuto většinu na své straně a dobře to ví. Proto teď nemusí nic dělat.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme