Rusové se mnohdy bojí více policie než kriminálních band
Jako mávnutím kouzelného proutku se ruská milice před pár týdny proměnila v policii. Statisíce ochránců zákona po letech nosí stejné jméno jako jejich západní kolegové. Reforma má sbor poznamenaný řadou skandálů proměnit v moderní profesionální těleso. Nakolik se zázračná proměna ruské policie daří v praxi?
Stejné tváře, stejné uniformy, ale nové jméno. Už tři měsíce na pořádek v ulicích ruských měst dohlížejí namísto milicionářů policisté. Na první pohled, jako tady v centru Moskvy, by nezasvěcený proměnu dost pravděpodobně nepoznal. Policejní auta stále nesou nápis ‚milice‘, i skutečný kabát začnou muži a ženy zákona doopravdy převlékat až koncem roku.
Reportáž moskevské zpravodajky Českého rozhlasu Lenky Kabrhelové o ruské policii
Vzhled je ale až to poslední, co běžné Rusy na policii trápí. Mnohem důležitější je to, jestli se sbor dokáže změnit zevnitř.
„Ruská milice je v hluboké krizi,“ říká Natálie Taubinová, šéfka nevládní organizace Obšestvennyj Verdikt. Sdružení už roky pečlivě monitoruje práci bezpečnostního sboru. Podle Natálie s nijak radostnými závěry.
„Policie není s to profesionálně plnit své povinnosti, jasně to prokazují nejen zprávy médií, ale především stížnosti, se kterými se na nás obracejí samotní občané. To, že je na tom bezpečnostní sbor bídně, ostatně přiznává i samotné vedení země. Právě kvůli tomu začala reforma. Problém je v tom, že nejde kupředu tak hladce, jak by bylo potřeba. A mnozí se právem ptají, jestli se milice vůbec změnit může,“ podotýká Natálie, podle níž situace došla do paradoxu. Lidé v policii nemají prakticky žádnou důvěru. Celých 65 procent Rusů uvádí, že se policie bojí.
Korupce i únosy
Nepřiměřeně tvrdé zásahy, nezákonná zadržení, týrání, porušování zákona a samozřejmě evergreen ruského života – korupce – to jsou podle Natálie Taubinové nejčastější bolesti ruské policie, kterým čelí občané napříč všemi ruskými regiony. Nejhorší je situace na Severním Kavkaze, zejména v Čečensku.
Své o tom ví mobilní hlídka Výboru proti týrání, která monitoruje situaci v čečenském hlavním městě Grozném. Mladý právník Alexandr Němov a jeho dva kolegové, kteří přijeli do Čečenska až ze druhého konce Ruska, mě skrze oplechované dveře vedou do svého útočiště. Kancelář o dvou místnostech je jen skromně vybavená. Vše podléhá přísným pravidlům bezpečnosti, vchod do domu i bytu nepřetržitě sledují kamery.
Jak Alexandr vysvětluje, nejčastěji se tříčlenná právnická hlídka zabývá případy únosů lidí policejními složkami, které v rámci boje proti terorismu často překračují zákonem vymezené mantinely.
„Problém je v nastavení policejního systému, policisté za dopadení potenciálních teroristů dostávají odměny a povýšení a neváhají při tom porušovat zákon,“ varuje Alexandr, podle něhož jsou bezpečnostní složky v Čečensku prakticky mimo jakoukoli kontrolu.
Změnit to bude nejen na Severním Kavkaze, ale i ve všech dalších Ruských regionech, vyžadovat mnohem hlubší zásah do útrob policejního sboru. A až časem se ukáže, jestli má Rusko tak schopného chirurga, který se řezu odváží. Do té doby bude policie žít s nelichotivou vizitkou sboru, kterého se v řadě regionů bojí víc než kriminálních band.
