S velkou vodou bojují i v Drážďanech
Lidé neúnavně tahající pytle s pískem a s obavami sledující stoupající hladinu řeky. Tak to v těchto dnech nevypadá jen v České republice, ale třeba také v sousedním Sasku. Na tamním toku Labe platí na řadě míst stav nebezpečí. Zpravodaj Českého rozhlasu v Německu Jiří Hošek dnes natáčel v drážďanské čtvrti Gohlis. Ta je v saské metropoli velkou vodou nejvíc ohrožena.
Jen zvuk naplno běžícího hasičského čerpadla ruší podivně klidnou atmosféru na drážďanském předměstí Gohlis. Tenhle zvuk sice napovídá, že se děje něco mimořádného, ale na druhou stranu přítomnost záchranářů přece jen dodává lidem potřebnou dávku klidu.
Starší paní z uličky Windmühlen pár metrů od řeky neváhala s manželem a synem ani chvilku a přestěhovala se do náhradního ubytování. Před čtyřmi lety sahala voda málem až do úrovně prvního patra jejich rodinného domu. "Tehdy jsme museli odejít náhle, protože nás nikdo nevaroval. Nezůstalo nám vůbec nic. Teď jsme stačili věci buď odstěhovat nebo alespoň přesunout výš."
"Nebyli jsme tehdy vůbec pojištění, naštěstí nám stát 80 procent škod uhradil. Ještě teď nemáme všechno opravené a už je to tady zase," hořekuje obyvatelka drážďanského předměstí a její syn potvrzuje moji domněnku, že s pojištěním domů v zátopových oblastech je to v Sasku stejný problém, jako v Česku...
"Najdou se lidé, kteří mají pojištění ještě z dob NDR. Ale dostat novou pojistku je pěkně těžké a po těchto záplavách to určitě nebude o nic jednodušší," obává se mladý muž, který přesto důrazně odmítá myšlenky na přestěhování do míst, kde povodně nehrozí. Je spokojený s tím, jak úřady krizovou situaci teď řeší.
"Problémem ale je, že se v posledních čtyřech letech od staleté vody neudělalo to, co politici slíbili, alespoň zcela konkrétně z našeho pohledu. Ale teď všechno funguje - třeba systém včasné výstrahy. Alespoň člověk zachrání svůj majetek," zmiňuje mladík alespoň něco pozitivního.
Osmnáct rodin ze čtvrti Gohlis stále odmítá opustit své domovy. Někteří se bojí rabování, jiní nevěří, že by voda dosáhla až k nim.
"Evakuace je dobrovolná a zůstane dobrovolná. Nepředpokládáme, že by se povodňová situace v této čtvrti vyvinula nějak dramaticky. Rozhodně nebudeme lidi násilím tahat z jejich domů," vysvětluje policejní důstojník, který má dění v městských částech Gohlis a Cossebaude na povel. Ale je tu jeden důvod, proč by lidé přece jen měli uposlechnout výzvy úřadů k evakuaci.
"Když vás potom budeme muset zachraňovat, třeba motorovým člunem nebo vrtulníkem, počítejte s tím, že vám za tuto operaci přijde domů účet," vzkazuje policista. "Nemám o ně ale strach - ti lidé jsou opravdu chladnokrevní - a mám pocit, že každý z nich v okamžiku, kdy bude hrozit reálné nebezpečí, v pravý čas a dobrovolně své obydlí opustí."
Stařenka, kterou jsem potkal u jednoho z mnoha policejních zátarasů v Gohlisu, současnou povodňovou situaci evidentně špatně nese. A to i přesto, že bydlí ve druhém patře a její dům je od řeky pořádně daleko. "Vzpomínám si jen na záplavy v jednačtyřicátém, to byl Gohlis taky zatopený. U nás v domě jsou všichni klidní, ale já už na to nemám nervy."