Sahat dovoleno. Francouzi pamatují i na nevidomé návštěvníky památek
Ve Francii mají nevidomí snazší život než jinde v Evropě. Pamatují na ně nejen třeba v metru, kde mohou číst u vchodu název stanice Braillovým písmem, ale i v mnoha kulturních institucích. Například na zámcích se pro lidi s postižením zraku pořádají speciální prohlídky. Během nich si nevidomí mohou dovolit více než jiní návštěvníci, například přímo sahat na některé exponáty.
„Nemohu dovolit, aby se této makety lidé dotýkali, i když občas přimhouřím oči. Ale připravujeme novou maketu zámku, na kterou bude možné sahat, bude tedy přímo přizpůsobena nevidomým, vysvětluje Pascal Theryová při prohlídce krásného zámku z poloviny 17. století v Maisons-Laffitte, asi 20 kilometrů západně od Paříže.
Že mohou mít nevidomí ve Francii z návštěvy památek stejně příjemný zážitek jako běžní turisté, se na zámku Maisons-Laffitte přesvědčil zpravodaj Jan Šmíd
„Jinak se samozřejmě můžete dotýkat zdí a hlavně sloupů, s tím není problém. Vím, že ne na všech zámcích mají nevidomí tuto možnost. Nevím, jak to třeba funguje ve Versailles, ale my to umožňujeme,“ dodává Pascal Theryová.
Zámek téměř ze stejné doby jako slavnější Vaux le Vicomte, který se stal předlohou pro Versailles, je součástí Asociace francouzských monumentů. Pascal Theryová popisuje, že tady, podobně jako na jiných zámcích, usnadňují prohlídku nevidomým především dvěma způsoby.
„Tady vidíte dva plány - jeden je pro první a druhý pro druhé poschodí. Každý z nevidomých návštěvníků ho dostane hned na začátku a díky Braillovu písmu získá dokonalý přehled o tom, jak je zámek postaven, kde jsou sály, kde se nachází schodiště, podobný plán máme i pro fasádu. Nevidomí si tak udělají představu, jak zámek vlastně vypadá.“
Důležitým průvodcem je hudba
Paní Theryová vypráví o tom, že nevidomí dokáží sami rozeznat, že jsou v jiném sále, třeba podle podlahy. Podle akustiky zase poznají, zdali jsou na stěnách obrazy, či jsou stěny v místnosti holé. A nezastupitelnou vzdělávací roli hraje hudba.
„Přišli jsme na to, že hudba nám obrovským způsobem pomáhá. Hudebníci jsou třeba v prvním patře a podle akustiky se nevidomí dokáží skvěle orientovat. Přesně ví, kde se nacházejí, hraje se samozřejmě hudba té doby, která se hrála na dvoře Ludvíka XIV., tedy například Lully či Carpentier, což je také důležité, protože to lépe evokuje atmosféru doby,“ zdůrazňuje Pascal Theryová.
Taktilní exponáty umožňují nevidomým poznávat památky polského Krakova
Číst článek
Ve Francii se tedy o nevidomé starají. Každý zámek je připraven přijmout celou skupinu a ty nejnavštěvovanější mají pro nevidomé různá zařízení, z nichž dokáží dotykem podle struktury desky přečíst dokonce obličej na obraze.
„Tím je například vybavena La Chapelle uprostřed Paříže, ale tam přichází každoročně mnohem více lidí než k nám. Tady mluvíme ročně o milionu návštěvníků,“ dodává Pascal Theryová, která má na zámku na starosti vzdělávací programy.
Zvětšit mapu
