Schengen - vesnice, která dala jméno Evropě bez hranic

Když vyslovíte slovo Schengen, vybaví se většině lidí už něco úplně jiného než název téhle lucemburské vesnice. Právě v ní před 22 lety začalo odbourávání hraničních kontrol. Proč se dohoda podepsala právě tam? A jak to poznamenalo život obce? Zpravodaj Českého rozhlasu v Beneluxu Vít Pohanka se na to ptal starosty Rogera Webera.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Schengen - panorama z mostu | Foto: Vít Pohanka

Pět prvních zemí, které Schengenskou smlouvu měly v červenci 1985 podepsat, považovaly právě Moselu za vhodný symbol. Řeka sice na některých místech tvoří hranici mezi Lucemburskem a Německem, zároveň ale představuje historicky společnou důležitou dopravní tepnu. Cosi, co spojuje, ne rozděluje. Ze Schengenu se jde do Německa jen přes most, do Francie jsou to asi dva kilometry, vysvětluje Roger Weber.

Proto se Schengenská smlouva podepsala na palubě výletní lodi Princezna Marie-Astrid kotvící na Mosele. Přísně vzato ne tedy na území vesničky Schengen. To ale nemohlo zabránit tomu, aby se právě název téhle obce nestal světoznámým pojmem. A to pomohlo místní ekonomice, říká schengenský starosta. Podpis smlouvy měl pro Schengen velmi velký význam. Před rokem 1985 byl takřka neznámou vesnicí u hranic s Německem.

Dnes je Schengen snad nejznámější vesnicí na světě, kam přijíždějí každý rok zástupy turistů, školních a jiných exkurzí, aby si prohlédly místo, kde k historické události došlo. Mezi návštěvníky Schengenu najdete Číňany, Japonce a lidi z jiných koutů světa, kterých se rušení kontrol na hranicích nijak netýká. Přesto považují návštěvu téhle vesnice s asi 500 stálými obyvateli za natolik atraktivní, že se sem vypraví. Obvykle sem takříkajíc odskočí z asi 40 kilometrů vzdálené metropole Lucemburku.

Schengen býval vždy vesnicí vinařů a zůstává jí dodnes, říká starosta Weber už venku, na nábřeží Mosely v místě, kde památník označuje kotviště lodi Princezna Marie-Astrid. Ukazuje přitom na vinice, které tuhle malebnou, ale ne zas tak architektonicky příliš výraznou obec obklopují. Svým způsobem slouží památník zřejmě jako hlavní lákadlo.

Když už tady návštěvníci jsou, mohou ochutnat i moselské v jednom z místních sklípků a odvézt si s sebou něco i domů. Je to koneckonců kulturnější a poučnější, než vzít jen útokem některé z nákupních středisek v Lucemburku a využívat tak hlavně pro Němce a Francouze relativně výhodného zdanění alkoholu a cigaret.

Okolo Schengenu si můžete také užívat přírodu v nedaleké přírodní rezervaci, nenáročně sportovat při projížďce po cyklistických nebo procházce po turistických stezkách. To dělá z vesnice cíl hlavně pro mladé rodiny s dětmi a potom spíš pro starší turisty-seniory. Návštěvníci jiných věkových kategorií sem přijíždějí také ve velkém počtu. Obvykle ale jen, aby si udělali pomyslnou čárku a navštívili onen Schengen, místo se slavným jménem, které ovšem než právě svým jménem nijak pozoruhodné není.

Vít Pohanka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme