Schröder nemusí mít obavy
Německý kancléř Gerhard Schröder včera navrhl, aby kandidátské země po svém vstupu do EU 7 let neměly stejná práva jako ostatní členové - podle něj by se omezení měla týkat volného pohybu kapitálu, pracovních sil a zboží.
Evropská unie je založena na sympatických principech, jako je volný pohyb zboží, kapitálu a pracovních sil. Právě tyto principy jsou důvodem, proč máme o členství v Unii zájem. Omezit naše cestování za prací v prvních sedmi letech našeho členství tudíž nemá logiku. Německý kancléř má zřejmě obavu, že bychom pracovali za méně peněz než Němci a nedělalo by to dobrotu. K tomu, abychom pracovali za méně peněz, ovšem není žádný důvod, může si být jist, že naši lidé rádi přijmou za stejnou práci stejnou mzdu jako Němci. Podobně je tomu s kancléřovou obavou, že by nás volný pohyb pracovních sil připravil o nutné kvalifikované síly. Ta obava, že nás postihne únik mozků, mimochodem nebude tak silná, když vezmeme v úvahu, jak Německo verbuje naše počítačové experty. Nemluvě o tom, že na oplátku se budou moci o práci u nás volně ucházet Němci. Například máme nedostatek zdravotních sester a není důvod platit ty, které byknám přišly z Německa, hůře, než jako jsou placeny naše. Gerhard Schröder špatně odhadl naši mentalitu. Za prací cestujeme zřídka. Spíše je třeba nás k tomu nutit, například nuceně nasadit, než bychom se k cestování za prací odhodlali sami od sebe. Nemá zkrátka smysl dělat specielně kvůli nám výjimky ze zásady, že k členství v Evropské unii patří možnost svobodného rozhodnutí, kde se kdo usadí. Jsme dobře usazeni tam, kde jsme, podobně jako většina Němců, Angličanů, Francouzů, anebo Italů. Přesto nemůžeme nápad Německého kancléře akceptovat. Nejde o nás. Schröder ohrozil princip, na kterém stojí Evropská unie. Našim vkladem při vstupu do tohoto klubu ať je věrnost společně sdílenému ideálu. Žádných sedm let. Ani jeden den.
