Chicago vs. Trump. ‚Ve 150 tisících domácností je někdo bez dokumentů,‘ říká šéfka Úřadu pro nové Američany

Na jedné straně smutné příběhy rozdělených rodin či vyhošťování dlouholetých spořádaných obyvatel s odůvodněním, že jde o bezpečnost Američanů. Na straně druhé ukrývání lidí před raziemi federálních úřadů či soudní spory s americkou vládou. Co obnáší život v takzvaných azylových městech popisuje v rozhovoru ředitelka Úřadu pro nové Američany města Chicaga Seemi Choudryová.

Rozhovor Chicago Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Seemi Choudryová, ředitelka Úřadu pro nové Američany města Chicaga. | Zdroj: Civic Leadership Academy

Nejen v Evropě je přistěhovalectví jedním z hlavních politických témat, klíčové je také pro amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se stále snaží získat prostředky pro stavbu zdi na hranici s Mexikem, zpřísnit podmínky pro imigraci do Spojených států a nedávno nazval ilegální přistěhovalce dokonce zvířaty. Později to uváděl na pravou míru tím, že myslel členy nechvalně proslulého gangu MS-13, který svou působnost přenesl ze Střední Ameriky i do USA.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor Jana Kaliby s ředitelkou chicagského Úřadu pro nové Američany Seemi Choudryovou

Zároveň Trumpova administrativa bojuje s odporem takzvaných sanctuary cities – tedy amerických měst, která poskytují přistěhovalcům (včetně těch bez dokumentů) útočiště a odmítají s federálními úřady spolupracovat. K nejaktivnějším místům v tomto ohledu patří Chicago, třetí největší město v zemi.

Na otázky Českého rozhlasu o tom, jak to v azylovém městě funguje, odpovídala Seemi Choudryová, ředitelka Úřadu pro nové Američany při chicagské radnici.

Jsou Spojené státy stále ještě zemí přistěhovalců? Federální vláda totiž právě tuto větu nedávno odstranila z oficiálního popisu poslání agentury, která má kontrolu imigrace na starosti.
Ano, rázně souhlasím s tím, že Spojené státy jsou zemí přistěhovalců a vždycky byly. Jediní, kdo tu nepatří mezi imigranty, jsou američtí indiáni. Zvláštním případem jsou Afroameričané, to byla nucená migrace, ona strašná otrokářská kapitola našich dějin. Všichni ostatní jsme klasičtí přistěhovalci nebo jejich potomci. A tohle je – a vždycky bude – země imigrantů. Bez ohledu na to, co říká Úřad pro imigraci a občanství nebo Donald Trump.

Nelegální imigranty z vazby pouštět nebudeme, nařídil Trump

Číst článek

Jak tedy chápete změnu sloganu? Protože ta přece nebyla náhodná ani nepromyšlená, ale nepochybně něco znamenala.
Myslím, že jsme svědky toho, jak někdo jako Donald Trump uspokojuje část amerického publika, která byla většinou dezinformovaná – a kromě toho žije v mnoha nedorozuměních o svém vlastním původu. Všichni bílí lidé v téhle zemi mají imigraci jako součást rodinné historie. A jen proto, že si to nepamatují nebo považují jedny přistěhovalce za lepší a jiné za horší, tak už si to nepřipouštějí.

Část americké populace tvrdí, že má na tuhle zemi nezadatelný nárok a v důsledku toho teď velmi silně tlačí na lidi, kteří jsou imigranti stejně jako oni, ale vypadají jinak a mluví jiným jazykem. Máme tu hodně odmítání a hodně neporozumění.

Podle toho, co říkáte, se může zdát, že prezidentova imigrační politika je xenofobní či rasistická. Ostatně je to obvyklý zdroj její kritiky, zvlášť když Donald Trump nazval třeba africké země „špinavými dírami“ nebo vyjádřil přání, aby se do Spojených států stěhovali jen Norové a podobné národy. Ale nezměnila se doba a není opravdu nutné přistěhovalectví i do země imigrantů zpřísnit kvůli bezpečnosti nebo z ekonomických důvodů, jak Trump prohlašuje?
V tom, co dělá, je hodně rasového podtextu. On sám má za ženu cizinku, ovšem není to Mexičanka nebo Pákistánka, ale Evropanka. A Trump dává jasně najevo, že se mu líbí jen některý typ imigrantů, nejlépe ti s modrýma očima a blonďatými vlasy. U jiných naopak chce, aby pro ně bylo velmi těžké přijít do země a žít tady. Ti lidé si to velmi dobře uvědomují, že snažit se dostat se do Spojených států je velký risk. Ale stejně ho podstupují, protože jsou v situaci, že zůstat doma znamená skoro jistou smrt.

Americká Národní garda se připravuje na nasazení u hranic s Mexikem. Pošle ji tam Arizona a Texas

Číst článek

To je jejich tragická životní realita. Zejména v posledním půl století přicházeli do Ameriky imigranti proto, že neměli na výběr. Utíkali ze své země před válkou nebo z podobně naléhavých důvodů. Na jednu stranu Donald Trump mluví o bombardování Sýrie jako o pomoci tamním lidem, a přitom zároveň Spojené státy letos přijaly pouhých 11 syrských uprchlíků, kterých jsou čtyři miliony – jestli už ne více. Každý vidí, co ti lidé doma prožívají, a my je odmítáme. To je opravdu neuvěřitelné a zdrcující.

Chicago, kde řídíte Úřad pro nové Američany, patří mezi takzvaná sanctuary cities, tedy ochranitelská či azylová města. Tento model není nový, ale prezident Trump proti němu tvrdě bojuje, a tak se o něm teď velmi nahlas mluví. Co přesně to obnáší v případě Chicaga?
Náš starosta Rahm Emanuel raději používá termín „přívětivé město“. Ten je i součástí názvu směrnice, podle které v Chicagu nezáleží na tom, jestli máte dokumenty, nebo jste bez nich, jestli máte povolení k pobytu, nebo ne, jestli jste občan, nebo nejste. Všichni obyvatelé mají bez dalších podmínek nárok na služby, které město poskytuje – ať už jde o školy, knihovny, nebo o agendu oddělení pro podporu rodin.

Druhou rovinou našeho takzvaně azylového města je to, že naše lokální policie nespolupracuje s federálními imigračními úředníky, kteří z pověření ministerstva pro vnitřní bezpečnost vyhošťují lidi ze země. Náš starosta jasně vymezil, co mají místní policisté v popisu práce. A mezi to nepatří předávat jména imigračním úředníkům a pomáhat jim tím deportovat lidi.

Trump chce, aby hraniční zeď u Mexika zaplatila armáda, píše Washington Post

Číst článek

Jak tohle vypadá v praxi? Co se stane, pokud si federální úředníci přistěhovalce bez dokumentů najdou sami?
Pokud víme předem, že razie imigračních úředníků v určitých podnicích nebo čtvrtích přijde, to je pak jiná. Ale většinou nás na to samozřejmě neupozorní. A tak starosta Emanuel založil takzvaný fond právní ochrany, ve kterém je pro letošek více než milion dolarů. Dali jsme dohromady celý systém na pomoc komunitám, které žijí ve strachu z deportace. 25 tisíc imigrantů v oblasti Chicaga jsme proškolili, aby znali svá práva a věděli třeba to, jak vypadá soudní příkaz, bez kterého jim úředníci nesmějí pokládat otázky nebo vkročit do jejich prostor. Pokud soudní příkaz mají, pak díky penězům z tohoto fondu lidem zprostředkujeme okamžitou právní pomoc. Je to velmi úspěšný program, který je důležitým základem obrany těchto lidí, protože počet deportací po celé zemi se zvýšil.

O kolika lidech se tu vlastně bavíme? Kolik obyvatel Chicaga se vaše politika týká?
Máme tu na 150 tisíc domácností, kde bydlí aspoň někdo bez dokumentů. Kromě toho asi 17 tisíc původně dětských uprchlíků, takže máme celkem významnou část obyvatel bez potřebných dokladů – a vůbec lidí narozených v zahraničí.

Jaké nejzávažnější problémy lidé řeší? V poslední době čteme hlavně příběhy rodičů, které úřady dlouhodobě oddělily od jejich dětí.
Ano, největší tragédií v současnosti je, že americká vláda má na svědomí rozdělování rodin. Víme, že je to ten nejúčinnější způsob, jak oslabit komunity, čtvrti a města. A je smutné, že Spojené státy mají dlouhou tradici této praktiky. Přitom v zemi, jako je naše, není žádný důvod, aby se nedostalo podpory lidem, kteří tu delší dobu žijí, neobyčejně tvrdě pracují, aby uživili své rodiny, často mají i dvě nebo tři zaměstnání a také čistý trestní rejstřík.

Už žádný program pro dětské přistěhovalce, postěžoval si Trump. Pohrozil i Mexiku zastavením financí

Číst článek

Jsme snad jedinou rozvinutou zemí, kde se tohle děje. V Chicagu bojujeme s federálními úřady, co nám síly stačí, a vysvětlujeme, proč by takové rodiny měly zůstat pohromadě. Ale je to mimořádně těžké. Pronásledovat lidi, co se tu ocitli bez vlastního přičinění jako děti a teď nemohou rozvíjet svůj osobní ani profesní život. To je vyloženě plýtvání potenciálem.

Nebo Trumpovy výnosy o zákazu cestování z některých zemí – měli jsme tady v Chicagu případ člověka, který chtěl navštívit příbuzného na smrtelné posteli, ale na hranicích ho vrátili. Je to zničující, a hlavně jde o zbytečné finanční i emoční břemeno, protože naše země má mnohem závažnější problémy, které by měla řešit. Tohle by vůbec neměla být priorita.

Jak moc se situace změnila nástupem Donalda Trumpa do prezidentské funkce? Jelikož je známá rétorika vůči nedokumentovaným přistěhovalcům, proti kterým vystupuje velmi nesmlouvavě. Ale jak moc tomu odpovídá realita? Během kampaně totiž tvrdil, že nechá vyhostit všechny, jenže ve Spojených státech jich je přes 11 milionů, a tak později svůj výrok omezil jenom na ty se záznamem v trestním rejstříku.
Je důležité uvědomit si jednu věc. Ačkoli prezident Obama také nechával deportovat spoustu lidí, zavedl program na ochranu původně dětských přistěhovalců. Slíbil, že cílem není rozdělovat rodiny, ale vyhošťovat zločince. Čísla ukazují, že za prezidenta Trumpa počet deportovaných roste stejně jako počet imigračních úředníků. Trump se na to soustředí a má to dopady na společnost, protože se mu opravdu dobře daří navozovat atmosféru strachu. To je velký rozdíl oproti Obamovi. Spousta přistěhovalců teď žije ve strachu – hlavně ti bez dokladů, kteří jsou teď ještě zranitelnější.

Váš nadřízený, starosta Rahm Emanuel, vystupuje vůči Trumpově administrativě velmi sebevědomě. Prezident se zase často vymezuje vůči svému předchůdci Baracku Obamovi, pro kterého váš starosta pracoval coby šéf kanceláře Bílého domu. Mají jeho minulost i současné počínání nějaký dopad na chování federálních úřadů vůči Chicagu?
Víte, starosta Emanuel si zkoušel s Donaldem Trumpem tyto věci vysvětlit, ale bohužel marně. Osobně se s ním sešel v prosinci 2016, ještě než Trump po svém zvolení nastoupil do prezidentské funkce. Předal mu mimo jiné dopis od 16 starostů amerických měst, kteří v něm žádali, aby nastupující prezident zachoval Obamou zavedený program DACA na ochranu těch, kteří přišli do Spojených států v dětském věku.

Trump se sešel s Merkelovou. Přistěhovalectví je výsada, nikoliv právo, slyšela od něj

Číst článek

Trump řekl „ano“, ale všichni víme, co pak udělal – v roce 2017 program zrušil, takže už nepřijímá nové žadatele. Za Obamovy administrativy byl náš starosta i díky své profesní minulosti v pozici respektovaného partnera. Teď máme prezidenta, za kterého se v Bílém domě vyměňují poradci na denní bázi, každý týden někdo přichází a odchází, takže nejen pro Chicago, ale pro každé město, pro každý stát je těžké s vládou vyjednávat, když ani nevíme, s kým se vlastně máme bavit.

Víme, co si Donald Trump o našem městě myslí, kritizuje Chicago všemi možnými typy chybných tvrzení. Ale bez ohledu na to je to teď složité pro každé progresivní město. Se současnou administrativou se velmi těžko spolupracuje.

Donald Trump také sliboval, že bude s městy, která chrání přistěhovalce bez dokladů, bojovat i zadržováním federálních peněz. Pociťuje to nějak výrazně Chicago?
Dobré je, že jakmile náš starosta zjistil, že se to chystá, podal na Trumpovu vládu žalobu a u soudu se to zatím vyvíjí v náš prospěch. V dubnu vydal soudce příkaz, podle kterého není žádný důvod, aby prezident Trump nebo ministr spravedlnosti Jeff Sessions blokovali financování měst, jako je Chicago. Kdyby nic jiného, tak tohle je na tom všem pozitivní, že se lze dovolat spravedlnosti. A v tomhle případě vyznívají soudní spory v náš prospěch.

Zmínila jste Jeffa Sessionse, který se jako ministr spravedlnosti velmi angažuje ve vymáhání Trumpovy imigrační politiky. Sessions v narážce na přístup vašeho města k nedokumentovaným přistěhovalcům prohlásil, že v Chicagu zavládla kultura bezpráví. A leckdo to tak určitě cítí, protože bráníte Američany zvolené vládě, aby konala to, co Donald Trump voličům sliboval. Jakou na to máte odpověď?
Ano, víte, Jeff Sessions – stejně jako většina lidí této administrativy – se hluboce mýlí v tom, co tvrdí, že vědí o Chicagu. Vůbec nám tu nevládne bezpráví, svědčí o tom úsilí i finanční prostředky, které současný starosta vytrvale investuje do rozvoje místní policie, aby mohla co nejlépe vykonávat svou práci. Jestli je tu nějaký problém, tak ten, že se imigranti policistů bojí. Říkám to z vlastní zkušenosti, i já jsem přistěhovalec. A Rahm Emanuel věří, že ten, kdo obléká v Chicagu policejní uniformu, by měl být schopen komunikovat se všemi. A chránit každého bez ohledu na etnický původ.

Zvlášť u přistěhovalců platí, že by s nimi policie měla mít dobré vztahy, protože jenom tak může počítat s tím, že imigrantům nebude nepříjemné hlásit, když spatří něco podezřelého. Řada osvědčených výzkumů také znovu a znovu potvrzuje, že u imigrantů je menší pravděpodobnost, že spáchají zločin, než u domorodců. Myslím, že je důležité to připomínat, protože lidi jako Jeff Sessions jsou k této realitě slepí.

'Proč tu chceme lidi z pr*elí světa?' Trump čelí kritice za vulgární výrok o přistěhovalcích

Číst článek

U nás nevládne bezpráví, máme své zákony, chceme je co nejlépe vymáhat a není věcí ministerstva spravedlnosti, aby nám škrtalo rozpočet na zajišťování bezpečnosti kvůli tomu, že jsme takzvané přívětivé město.

Imigrace je palčivé globální téma. Leckdo v cílových zemích s ním spojuje potenciální hrozby – ať už bezpečnostní, ekonomické, nebo kulturní. Využívat i zneužívat se ho naučili politici. Proč vlastně v dnešním světě Chicago tolik stojí o to být azylovým a multikulturním městem, které vítá a chrání přistěhovalce včetně těch bez dokumentů?
Už na začátku jsme mluvili o tom, že naše město a celá tahle země je místem přistěhovalců. A my to oslavujeme. Starosta Rahm Emanuel často vypráví příběh své rodiny, jak jeho dědeček utíkal do Ameriky z Evropy jako teenager za lepším životem. Měl úspěšné děti a jeho vnuk je teď starostou jednoho z největších amerických měst. Můj otec zase přišel z Pákistánu, aby dosáhl lepšího vzdělání.

Říkám to proto, abych ilustrovala, že Chicago svým přístupem ctí hodnoty této země. A nebyli bychom tak energickým městem nebýt imigrantů, kteří sem během těch mnoha let přicházeli. Všechny tyto příběhy pomáhají udržovat rozmanitou kulturu a dynamiku země. A je v našem nejlepším zájmu, abychom dál vítali nové lidi a postarali se o to, aby ti, co už jsou tady, měli naši podporu a cítili se tu v bezpečí.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme