Úmrtí nenarozených dětí, odporný zápach. Chemický průmysl na pobřeží USA ničí životy převážně chudým

Z ruské války na Ukrajině a snahy Evropy odstřihnout se od energetické závislosti na Moskvě profituje petrochemický průmysl na jihu Spojených států. Místo utlumování se tamní pobřeží Mexického zálivu mění v zamořenou oblast, která je velkou zátěží pro klima. A kromě toho v tomto stovky kilometrů dlouhém pásu země plném rafinerií a dalších továren chemického průmyslu žijí miliony lidí. Nejvíc tím trpí chudí, převážně černošští Američané.

Od stálého zpravodaje Westlake (Louisiana) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Nejhorší ze všeho je prý zápach. Ten je příšerný a pokaždé zamoří celý byt,“ říká mi Shalanda, matka dvou synů, se kterými žije v provizorním mobilním domě v černošské čtvrti města Westlake v Louisianě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž Jana Kaliby o dopadu průmyslových továren na životy lidí v Louisianě

Ten původní jí nedávno zničil hurikán. Stojíme na zápraží a díváme se společně na věže obří rafinerie, které se tyčí hned za cestou.

„Bývá to hlavně v noci nebo velmi brzo ráno, kdy tu cítíme odporný smrad. Bývá to tak každý druhý třetí den a někdy je to opravdu zlé. A nejde se toho zbavit. Věčně taky musím umývat fasádu domu, na které se nám neustále usazuje špína z toho, co spalují,“ popisuje dál Shalanda.

„Nevím, co to je. Ale ty plameny jsou zatraceně velké, takže nám to tu v noci taky svítí. A hned tady naproti mému domu vidíte pozemek, kde si udělali parkoviště, takže provoz je tu teď strašný. Já dělám na noční směny, a když se snažím spát, tak mě ještě ke všemu budí policista, co se tu snaží řídit dopravu,“ dodává. 

Tak jako Shalanda a její sousedi vedle rafinerie ve městě Westlake žije tady v americké Louisianě nebo sousedním Texasu mnoho komunit. Petrochemický průmysl tu vytvořil celé oblasti, kde obyvatelé dýchají toxický vzduch, z vodovodu jim teče kontaminovaná voda, mnoho lidí umírá předčasně na rakovinu. Častá jsou tu také úmrtí ještě nenarozených dětí.

Obyvatelé Westlake pociťují toxické dopady nedalekých průmyslových továren | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Prostředí plné jedů

Postihlo to i Shalandu – vypráví mi, že kromě dvou synů porodila ještě dvě další děti, ale mrtvé – musela je hned pohřbít. Nemá pro to jiné vysvětlení než prostředí plné jedů, ve kterém žije. To ohrožuje i zdraví jejích živě narozených synů.

Terminály na zkapalněný plyn na posvátné půdě. Náčelník národa Carrizo/Comecrudo chystá žaloby

Číst článek

„Nevím, co budu dělat. Cítím se jako rodič, který selhal. Ale vůbec nevím, co s tím. Přestěhovat se nikam nemůžu, se svým platem bych neměla na nájem. Navíc tady jsem vyrostla, děti tu chodí do školy, mají tu prarodiče. Ti mi taky pomůžou s mladším, pětiletým synem. Jinde bych musela platit školku a na to nemám peníze,“ přibližuje svou situaci Shalanda.

„Cizí je tu ta rafinerie, ne my. Když ji tu povolovali, slibovali rozvoj téhle oblasti. Víc peněz pro zdejší školy, pro zdejší lidi. To se neděje. Firma si plní svoje vlastní kapsy, ale ve svém sousedství nepomáhá. Nezajímá je to, oni tady nežijí. Ale to je prostě Amerika,“ uzavírá smutně.

Shalandě se v její situaci snaží pomáhat další zdejší samoživitelka, dokonce se šesti dětmi, která založila organizaci na podporu chudých černošských komunit v této oblasti, kterým domovy ničí petrochemický průmysl a jím přiživovaná klimatická krize, která se tu projevuje stále ničivějšími hurikány, extrémními teplotami či stoupáním hladin oceánů.

  

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme