Šetření, recyklace, odsolování. Izrael ukazuje, jak se lze vyrovnat s nedostatkem vody
Blízký východ dlouhodobě vysychá. Počet obyvatel regionu však neustále stoupá a s tím i nároky na zásobování vodou. Podle černých scénářů bude její nedostatek příčinou dalších válek. Cestu z hrozící suché krize ukazuje na Blízkém východě Izrael. Důsledná recyklace odpadních vod a špičkové technologie přispěly k tomu, že Izraelců se extrémní sucha loňského roku už prakticky nedotkla.
„Máme tady 120 vstřikovacích lisů. Neustále chrlí miliony a miliony plastových součástek pro kapkové zavlažování,“ vysvětluje inženýr Eliezer Kelmeszes ve výrobní hale.
Jsme v kibucu Chacerim asi 10 kilometrů od města Beer Ševa v pouštní krajině na jihu Izraele. Právě tady se před půl stoletím začaly vyrábět první moderní zavlažovací systémy na světě.
O tom, jak se Izrael dokáže vyrovnat s nedostatkem vody, natáčel blízkovýchodní zpravodaj ČRo Štěpán Macháček
„Do šedesátých let tu většina farmářů zavlažovala rozstřikovači. Jenže když máte třeba citrusový sad a mezi řadami stromů máte pět metrů mezeru, tak takovým rozstřikovačem úplně zbytečně pokropíte celou tuhle plochu vodou,“ říká inženýr Kelmeszes.
Připomíná, že podnebí je tady velmi suché a horké, vody je málo, rychle se vypařuje a farmáři z kibucu s ní musí šetřit. Počátkem šedesátých let tady poskytli izraelskému inženýrovi Simchu Blassovi pozemek k experimentům.
„Navrhl, že položí trubku s otvory pouze u kmenů stromů a že s mnohem menším množstvím vody získá stejnou úrodu. Nejdřív ho farmáři považovali za blázna, po úspěšném pokusu mu ale museli dát za pravdu,“ podotýká Eliezer Kelmeszes.
Kapkové zavlažování pro Izrael i do světa
Kibuc Chacerim se nakonec s inženýrem Simchou Blassem dohodl na sériové produkci a dneska chrlí do celého světa polyetylenové trubky se sofistikovanými odkapávači a také počítačovými řídicími systémy.
„Kapkové zavlažování dnes používá 90 procent izraelského zemědělství. Tohle je opravdu revoluční systém. Dělali jsme měření u bavlny a zjistili jsme, že s polovičním množstvím vody máme dvojnásobné výnosy,“ chlubí se inženýr Kelmeszes.
Jak upozorňuje profesor Eran Feitelson ze Školy environmentálních studií Hebrejské univerzity, do zavlažovacích trubek navíc proudí vyčištěná odpadní voda z izraelských domácností.
„Izrael dnes recykluje 80 procent odpadních vod a drží tak s velkým náskokem světové prvenství. Zemědělství tak už není závislé na počasí a srážkách,“ říká.
Další úspory přineslo cílené pěstování exportních plodin, které jsou méně náročné na zavlažování a zároveň přinášejí větší zisk.
Hladiny opět stoupají
Ještě před patnácti lety byla hlavním zdrojem vody vyčerpaná řeka Jordán a ubývající podzemní zásoby. Dnes už je situace jiná.
„Recyklace a odsolování teď dovolují, aby se dříve vyčerpané a zdecimované zásoby podzemních vod začaly po dlouhých desetiletích znovu doplňovat, a jejich hladina už skutečně stoupá,“ doplňuje profesor Feitelson.
Podle něj navíc odsolování mořské vody úplně mění situaci v regionu a může zahnat hrozby sucha i v dalších zemích.
„Více vody také zůstává v řece Jordánu. To pomůže především Jordánskému království, které má z celého regionu největší problémy s vodou, a které se teď navíc musí starat o statisíce uprchlíků ze Sýrie a Iráku,“ podotýká Feitelson.
Velmi slibné jsou i dramaticky klesající náklady na odsolování mořské vody. Výroba jednoho kubíku stojí dnes v Izraeli půl amerického dolaru, tedy asi 13 korun.
