Situace dárfúrských uprchlíků zůstává katastrofální

Zprávy, které přicházejí ze západosúdánské provincie Dárfúru, stále neskýtají důvod k optimismu. Své domovy tam musely opustit na dva milióny lidí. Tisíce dalších během humanitární krize, považované za nejhorší v současném světě, zemřely. Jaká je aktuální situace? To zjišťoval přímo v západním Dárfúru zvláštní zpravodaj Radiožurnálu Jiří Hošek.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

uprchlice z Dárfúru | Foto: Jiří Hošek

V oblasti kolem čadských hranic je kolem 700 tisíc běženců, z toho sto tisíc kolem El-Dženíny. Uvnitř uprchlických táborů jim v této chvíli nebezpečí nehrozí.

"Na mnoho uprchlic, které vyrazily za hranice tábora pro dříví nebo pro vodu, už zaútočili arabští ozbrojenci, tzv. Džandžávidé. Některé z žen byly dokonce znásilněny, máme o tom řadu svědeckých výpovědí," říká Heléne Caux z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Bezpečnostní situace v okolí El-Dženíny ale podle ní není tak špatná, jako na severu nebo jihu Dárfúru. Jakoby tak potvrzovala očekávaná slova nejvyššího místního zástupce státu - guvernéra Západního Dárfúru Mohamada Machtúma

"Díky bohu je situace klidná, nedochází tu k žádným problémům, o uprchlíky je dobře postaráno. Rádi by se co nejdříve vrátili do svých domovů, ale ty jsou bohužel často zničené."

V uprchlickém táboře Ardamata u čadsko-súdánské hranice našlo útočiště asi 35 tisíc lidí. Neumírají hlady ani žízní, i když potravin není nazbyt. "V první řadě nemáme dost chleba, takovýhle kousíček by nám stačil," sbírá ze země pár kamínků jedna z rozzlobených žen.

"Dostáváme tyto kupóny, ale často za ně žádné jídlo nevidíme. Vždycky za námi někdo přijede, zeptá se nás, co potřebujeme, pak to slíbí, odjede, ale chleba stejně nedorazí," protestují ženy, které tvoří drtivou většinu osazenstva tábora.

Do Ardamaty přišly z různých koutů Dárfúru. Jejich příběh bývá velmi podobný.

"Byli to Arabové, vtrhli do naší vesnice, začali nás bít a brát nám věci. Báli jsme se o svoje životy a tak jsme utekli. Za hranicemi tábora neustále hrozí, že nás někdo přepadne. Mně se to ještě nestalo, ale mojí sestře ano," tvrdí obyvatelka pětatřicetitisícového tábora Ardamata.

Běženci zůstávají životně závislí na pomoci mezinárodních humanitárních organizací. Pokud by ale OSN kvůli eskalaci násilí musela ze Súdánu odejít, situace by se změnila v katastrofu.

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme