Slepá etiopská dívka jde v 15 letech poprvé do školy. I díky české pomoci

Je jí 15 let, teprve nyní ale jde do první třídy. Pro mnohé něco naprosto nepochopitelného, pro slepou etiopskou dívku téměř zázrak. A podařil se i díky české nevládní organizaci Světlo pro svět.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nevidomá etiopská dívka Birtukan | Foto: Robert Mikoláš

Na dvorku před malým přízemním domkem s plechovou střechou hraje mladá dívka na bubínek, který tvoří prázdný plastový barel na vodu. Sedí na židli a několik kluků a holek kolem ní zpívá a tančí.

Prsty 15leté Birtukan rytmicky vyťukávají oblíbenou melodii a její hlas se rozléhá celým prostranstvím a proniká i ven, na hliněnou cestu za vysokým dřevěným plotem.

A žádnému z místních dětí nevadí, že je slepá. Sourozencům ani kamarádům z okolních stavení, kteří se navíc už za pár dní stanou i jejími spolužáky.

„Vyučování pro slepé děti ještě nezačalo, takže čeká, až školu otevřou. Pár dní navíc ale určitě nevadí, vždyť na tuto chvíli Birtukan čeká devět let. Chodit bude do speciální třídy, která je ale součástí základní školy pro všechny zdejší děti," říká místní představitel organizace Světlo pro svět z Arba Minch.

Přehrát

00:00 / 00:00

Příběh nevidomé etiopské dívky zaznamenal zvláštní zpravodaj ČRo Robert Mikoláš

Tato organizace se snaží navracet hendikepované etiopské děti zpět do života. A to doslova. Jakékoli postižení je totiž ze společnosti prakticky vylučuje a většina z nich nejen že nemá šanci získat alespoň základní vzdělání, ale zůstává uzavřená doma, aby je nikdo neviděl.

Předsudky obyvatel, že třeba epilepsie, upoutání na invalidní vozík nebo slepota jsou dílem ďábla, se daří vymýtit jen velmi pomalu.

Slepá etiopská dívka Birtukan | Foto: Robert Mikoláš

„Když se narodila, tak viděla. V šesti letech, kdy se už těšila do první třídy, při hraní upadla na hlavu a následkem úrazu oslepla. To už neměla matku, která jí zemřela, a její mentálně postižený otec se o dceru nedokázal postarat," vzpomíná 34letá Tenaya Nama, která se Birtukan ujala a pod svou střechou ubytovala i babičku slepé dívky.

„Ráda skáču přes švihadlo, zpívám a také bych se hrozně moc chtěla naučit anglicky," svěřuje se Birtukan nejprve hodně stydlivým hlasem.

„Dřív pro mne všechno bylo takové temné, jakoby nic neexistovalo. Teď, když ale můžu začít chodit do školy, tak se to rozjasnilo, rozzářilo, jako bych doopravdy viděla. Přesně takhle to cítím, i když zůstávám slepá," prozrazuje své pocity.

O budoucnosti má Birtukan jasno, chce být učitelkou

A stejně nadšeně se prý připravuje na okamžik, až poprvé zasedne do školní lavice. O své budoucnosti však má jasno už nyní.

„Chtěla bych být vysokoškolskou učitelkou. Ráda bych pomáhala slepým dětem a studentům, aby dokázali najít dobré zaměstnání a uplatnit se ve společnosti," dodává 15letá Birtukan.

Na první den své vnučky ve škole se minimálně stejně jako ona těší i její babička. „Modlím se k Bohu, aby mou Birtukan chránil, dal jí zdraví a aby získala co nejlepší vzdělání. A přeju jí, ať vystuduje, sežene dobře placené zaměstnání a ať se jí splní všechny sny.“

Robert Mikoláš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme