Slováci jsou k homosexuálům málo tolerantní, zvláštní práva pro sexuální menšiny kritizuje i církev
Slováci patří v otázce homosexuality k nejméně tolerantním národům ve střední Evropě. A nejde zdaleka jen o registrované partnerství, které Slovensko zatím – narozdíl i od Česka – nezavedlo. Slovenští gayové, lesby nebo transsexuálové, tedy menšiny skrývající se pod zkratkou LGBT, se často potýkají s problémy v běžném životě. Dokazuje to i poslední spor mezi katolickou církví a vládou Roberta Fica.
Letos na podzim půjde duhový pochod za práva homosexuálů Bratislavou počtvrté. Narozdíl třeba od podobných akcí v sousední Vídni nebo Praze, tady se účastníci počítají spíš jen na stovky.
I tak se však věci posouvají. Zatímco první duhový pochod narušili pravicoví radikálové, ten loňský už připomínal pouliční festival.
Za práva LGBT komunity na Slovensku bojuje například sdružení Inakosť. „Chybí tu takový jasný podpůrný hlas ze strany politiků, kteří mají nějaký širší společenský dopad. Takže chybí tu dost jasný hlas hlavně ze strany vládních politiků,“ říká šéf Inakosti Martin Macko.
Vláda Roberta Fica sice loni zřídila výbor rady vlády pro práva osob s menšinovou sexuální orientací, homosexualita přesto není na Slovensku veřejným tématem.
Potvrzuje to i Elena Gallová Kriglerová z Centra pro výzkum etnicity a kultury a jako důkaz zmiňuje průzkum agentury Evropské Unie FRA, na kterém se podílela.
„Pro mě byla ta zjištění pocitů diskriminace ze strany LGBT lidí šokující. V tom výzkumu se opravdu ukázalo, že LGBT lidé se bojí otevřeně se přihlásit ke své identitě. V práci, na ulici se tito lidé nebudou držet za ruku ze strachu před určitým napadením, řada z nich má reálné zkušenosti s diskriminací,“ podotýká Elena.
Přístup některých slovenských úřadů dobře ilustruje příhoda s policistou, který v průzkumu dostal otázku: Myslíte si, že když se na Slovensku dva lidé stejného pohlaví vedou na ulici za ruku, že se můžou cítit bezpečně? Policista se prý dlouze zamyslel a pak odpověděl: No myslím, že z naší strany, tedy ze strany policie, jim určitě nic nehrozí.
„Ta tolerance jde asi po takový bod, že dobře, když už jsou takoví, ať takoví jsou, ale ať nás s tím neotravují, ať o tom nemluví, ať to skrývají. Odmítání menšin je stejné ve všech typech skupin, to znamená, že Slováci velmi podobně odmítají cizince, Romy, zdravotně postižené,“ dodává Elena Gallová Kriglerová.
'Cesta, z níž není návratu'
Něco se však na Slovensku přece jen mění. Podle letošní novely trestního zákona přibyla nenávist z důvodu sexuální orientace mezi trestné činy se zvláštním motivem, a hrozí za ni tedy vyšší trest.
Práva LGBT komunity chce výslovně garantovat i připravovaná strategie slovenské vlády na ochranu lidských práv. Je to zatím jen pracovní text bez konkrétních formulací, který v podstatě říká jen to, že i homosexuálové mají právo na své štěstí.
Přesto s dokumentem ostře nesouhlasí katolická Konference biskupů Slovenska, která vládě napsala protestní dopis.
„Víte, stačí se podívat na kontext, všude to takhle začínalo. Takže tady opravdu není problém. Je-li tu nějaký útok na člověka, který má jinou sexuální orientaci, fyzicky nebo psychicky, je to třeba řešit jako konkrétní případ, ale nedělejme z toho zákony, protože v tom případě se dostáváme opravdu na cestu, z níž už téměř nebude návratu,“ uvádí mluvčí biskupů Jozef Kováčik.
Biskupové chtějí, aby vláda celý odstavec o právech LGBT komunity z dokumentu prostě vyškrtla. Naopak lidskoprávní aktivisté považují názory biskupů za přímo středověké.
Vláda chce církvi odpovědět co nejdřív. Zatím se kabinet Roberta Fica snažil církvi spíš nadbíhat. Jestli se jí teď vzepře, mohl by být rok 2013 pro slovenské homosexuály opravdu duhový a Slovensko by se přiblížilo svým liberálnějším sousedům.
