Slovenská justice trpí vážnými neduhy. Filmařce, která na ně poukázala, hrozí vězení
Slovenská justice trpí 23 let po sametové revoluci vážnými neduhy. A v zemi správně nefunguje vymahatelnost práva. Na tom se shodují nevládní organizace, veřejnost a dokonce i politici na Slovensku. Některé z problémů pojmenovala filmařka Zuzana Piussi v loňském dokumentu Nemoc třetí moci.
Nepohodlní soudci jsou podle filmu šikanováni a celé justici vládne prý železnou rukou úzká skupina lidí. Zuzana Piussi kvůli filmu čelí trestnímu stíhání. Její případ není zdaleka ojedinělý.
Slováci svým soudům nevěří, proto demonstrovali minulý pátek před ministerstvem spravedlnosti v Bratislavě. Podle červnového průzkumu považuje všeobecné soudy na Slovensku za důvěryhodné jenom 28 procent lidí.
Případ Zuzany Piussi to jenom podtrhnul. Sama autorka několika kritických dokumentů je už z poměrů na Slovensku unavená:
„Lidé jsou tady znormalizovaní. Bojí se. Proto se to nikdy neřešilo, nikdo to nikdy neudělal. Nikdo neměl potřebu na to poukázat.“
Kauze Zuzany Piussi se na Slovensku po vzoru ruské punkové skupiny začalo přezdívat Piussi-Riot. Je to vlastně spor o několik věcí najednou. Například o podmínky použití skryté kamery, o to, jestli soudce musí vydržet jako veřejná osoba i větší kritiku. Hlavně je ale kauza Piussi zkouškou zdravého rozumu.
„Všechno, co tam je, je pravda. Natáčelo se na disciplinárních jednáních. Není tam žádný komentář. Jsou tam jen faktografie, názory lidí z obou stran. Výsledek, tedy zda je naše justice nemocná, je na zvážení diváků,“ říká Katarína Javorčíková.
Ta je soudkyní krajského soudu v Bratislavě. Před dvěma lety s dalšími kolegy založila Iniciativu za otevřenou justici. Zažila třeba disciplinární řízení proti soudcům, kteří kritizovali poměry v soudnictví, a nechtěla o tom mlčet.
„Myslím si, že je přeci jen pozitivní to, že jsme poskytli ochranu disciplinárně stíhaným soudcům. Pod veřejným tlakem byla skoro všechna disciplinární řízení skončena osvobozením nebo nějakým symbolickým trestem,“ uvádí Javorčíková.
Malinová, Petková, Kováč...
Veřejnou kritiku vzbudil na Slovensku i nedávný verdikt soudu v kauze exprezidenta Michala Kováče. Kováč se musí omluvit bývalému šéfovi slovenské tajné služby Ivanu Lexovi za to, že Lexu obvinil z únosu svého syna do Rakouska.
Únos prezidentova syna je přitom symbolem divokého období Slovenska pod vládou premiéra Vladimíra Mečiara. Vyšetření únosu i dalších případů ale zabránily amnestie, které Mečiar udělil.
„Soudci stále neumí zohledňovat základní práva, svobodu projevu. Stále zákon aplikují velmi formálně,“ charakterizuje slovenskou justici právník Petr Wilfling ze sdružení VIA IURIS.
V jakém stavu je právní stát na Slovensku, ilustrují i další případy. Před šesti lety začala dodnes neuzavřená kauza Hedvigy Malinové. Dívky, kterou tehdejší vláda Roberta Fica obvinila, že si vymyslela napadení kvůli své maďarské národnosti. Anebo případ novinářky Zuzany Petkové. Tu zase stíhají kvůli tomu, že ve svém článku zveřejnila plat manželky předsedy nejvyššího soudu.
