Slovenská policie bude mít od srpna volnější ruku při monitoringu extremismu
Slovenská policie bude mít od srpna nové zbraně proti extremismu. Novela trestního zákona umožní extremisty odposlouchávat nebo mezi ně posílat policejní agenty. Zákon ale neříká, co to extremismus vlastně přesně je. Sami policisté přiznávají, že extremisté umí šikovně balancovat na tenké hraně zákona. A nevládní organizace varují, že dnešní pravicový extremismus má mnohem složitější znaky než jenom hákové kříže a nacistický pozdrav.
Akcím extremistů se na Slovensku říká různě, například pochod slušných lidí. Jejich terčem jsou nezřídka Romové nebo homosexuálové. Základ davu často tvoří mladší muži v maskáčích, černých bundách a s nápadně krátkým sestřihem. Na označení ‘extremisté‘ nebo ‘krajní pravice‘ jsou vysloveně alergičtí.
V tomto prostředí se dobře vyzná i specialista slovenské policie, který se mezi extremisty dlouho pohybuje. Radiožurnálu poskytl rozhovor pod zárukou anonymity a zkreslení hlasu. „Chtějí vytěžit z minima maximum. Jde jim hlavně o to, aby se dostali do politiky. Ať už do obecních zastupitelstev nebo do parlamentních voleb. Jejich rétorika je opravdu na hraně, ale stále ještě zákona,“ vysvětluje.
Slovenská policie bude mít od srpna nové zbraně proti extremismu. Další podrobnosti přinesl v reportáži tamní zpravodaj ČRo Vojtěch Berger.
Jenže ve volbách zatím extremisté propadají. Za hlavního reprezentanta extremistických myšlenek se na Slovensku obecně považuje Lidová strana - Naše Slovensko. Ta ale zatím ve volbách dosahuje výsledků jen kolem 1 a půl procenta hlasů. Podle policejního experta tak extremisté mají jenom optickou převahu. I díky tomu, že skoro každou jejich větší demonstraci zabírají televize.
„Spíš bych řekl, že tito lidé jsou naučení hodně křičet. Tím pádem jsou v médiích, jsou zajímaví. Zda opravdu společnost inklinuje nebo se blíží myšlenkově k tomuto proudu, je ale jen hypotéza a chtělo by to vážnou sociální studii,“ upozorňuje.
Šéfka sdružení Ľudia proti rasizmu Irena Bihariová ale upozorňuje, že extremisté se poučili a na veřejnosti se proti zákonu proviní jen málokdy. Kontroverzní rétoriku od nich ale převzali třeba někteří regionální politici.
„Když se podíváme, co se děje na tomto poli, kdo má podobnou rétoriku, kdo volá po nějakých řešeních, kdo jak používá témata, kdo jimi manipuluje, tak je vidět, že je frekvence rostoucí, i když to ale nemusí být v režii těch, kteří jsou na první pohled viditelní extremisté,“ uvádí.
To, že extremisté dokážou žonglovat se slovíčky a ve svých narážkách proti Romům nebo homosexuálům veřejně nepřekročit zákon, potvrzuje i Monika Vrzgulová z Dokumentačního střediska holokaustu v Bratislavě.
„Myslím si, že je to formulováno tak, aby to nebyl trestný čin. Že je to na hraně a nikdo nepůjde vykonat nadpráci. Jde o to, zda někomu neujedou nervy a zda se neovládne,“ míní.
Od srpna dostane policie volnější ruku při monitoringu extremistů. Irena Bihariová ze sdružení Ľudia proti rasizmu to vítá. Ještě lepší by prý ale bylo přepsat definici extremismu v zákoně.
„Absolutně není reflektován takový trestný čin, jako je hanobení národa, rasy a přesvědčení nebo trestný čin podněcování k rasové nenávisti, které jsou páchány velmi často. A osoby, které tyto čin páchají, nemají nic s extremistickým pozadím,“ říká.
Například v roce 2010 slovenská policie evidovala 156 trestných činů extremismu a dnes podle policistů tento počet zůstává na stejné úrovni. Podle Ireny Bihariové je to ale zavádějící statistika. Například verbálních projevů nesnášenlivosti vůči Romům prý přibývá, nikdo je ale netrestá. Zčásti kvůli nešťastně napsaným zákonům, zčásti proto, že se protiromské výroky stávají běžnou společenskou normou.
