Podle Fica jsme příliš profesionální. Lichotí nám to, říká organizátor slovenských pochodů

Smuteční pochod za zavražděného Jána Kuciaka a jeho snoubenku v Bratislavě. | Zdroj: Reuters

Je mu sedmadvacet, a když se před třemi týdny dozvěděl o smrti známého a vrstevníka Jána Kuciaka, udělal to, co spousta dalších - šel na facebook. Zde založil pro přátele jednoduchou vzpomínkovou událost, která přerostla v největší demonstrace od listopadu ´89. Peter Nagy dnes stojí v čele tisíců lidí, kteří se postavili slovenské vládě a žádají její konec. Demonstrovat nepřestanou, dokud nebudou jejich požadavky splněny, říká.

Rozhovor Bratislava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tento pátek plánujete v pořadí už třetí demonstraci v Bratislavě i dalších městech. Dokdy chcete pokračovat?
Dokud nebudou splněny naše požadavky. V současnosti jsou dva. Prvním je nezávislé vyšetření vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové za pomoci mezinárodních vyšetřovatelů a také prošetření kauz, o kterých Jano psal. Druhým požadavkem je demise vlády.

Jednou z možností, kterou kromě předčasných voleb navrhoval prezident Andrej Kiska, byla i reorganizace vlády. K té ve čtvrtek de facto došlo. Premiér Robert Fico podal demisi a s ním i celá jeho vláda. Nestačí to?
To, k čemu ve čtvrtek došlo, je jenom změna osob. Ne změna systému. Premiér Fico bude stále de facto řídit vládu. Vláda, u níž v pozadí stojí lidé podezřelí z korupce a organizovaného zločinu, není splněním našich požadavků. Naopak, je to prohlubování nedůvěry občanů ve stát. Jediným východiskem z této situace jsou předčasné volby. Lidé musí mít právo rozhodnout se, komu dají svou moc.

Peter Nagy se svou manželkou Katarínou Nagy Pázmány | Zdroj: Osobní archiv Petra Nagye

Témata pochodů se v průběhu týdnů měnila. Čeho jste chtěli dosáhnout na začátku?
Šlo tam hlavně o poukázání na to, že se stala strašná věc, že na Slovensku byl zavražděn novinář, a nemohli jsme to nechat jen tak. Tehdy jsme ještě neměli tu hlavičku Za slušné Slovensko a nebylo to ani politické.

Kdy se ty cíle změnily?
Změnilo se to tím, že v pátek před dvěma týdny přišlo strašně moc lidí a postavili se za to, že novináři na Slovensku mají své místo, vážíme si jejich práce a měli by psát svobodně. Po tomhle vzpomínkovém pochodu jsme doufali, že bude vyvozena nějaká politická odpovědnost za stav společnosti, který dovolil, aby se zavraždil novinář.

Když jsme ale při projevu pana premiéra následující neděli viděli, že jen útočil na pana prezidenta, pochopili jsme, že se musíme ozvat. Protože jinak nikdo politickou odpovědnost nevyvodí. Druhou věcí je, že jsme se obávali zametení vyšetřování vraždy pod koberec. To, o čem Jano psal ve svém posledním textu, bylo i propojení organizovaného zločinu na lidi, kteří jsou velmi blízko vládní straně. 

Co vás k zorganizování toho vůbec prvního pochodu vedlo? Byl to nějaký momentální nápad?
Neříkal bych tomu momentální nápad, ale spíše momentální šok. To pondělí si pamatuji velice dobře. Šel jsem pěšky do práce, od vlaku to mám asi půl hodiny. Byl jsem právě na náměstí Svobody, kde se pak konal vzpomínkový pochod, když mi zavolala má žena, že v rádiu slyšela, že zavraždili novináře, nějakého Kuciaka. Řekl jsem jí: “Žertuješ, Janko Kuciak?” A ona, že jo, jeho a jeho přítelkyni. “Proboha živého,” řekl jsem. Strašně mě to zasáhlo.

Janka jsem znal i osobně, byl můj vrstevník. V jeho ročníku v Nitře jsem měl vícero kamarádek a přes ně jsem se seznámil i s Jankem. Znali jsme se velmi zběžně, registroval jsem hlavně jeho práci, podle mě byl výborný novinář. Jeden z nejtalentovanějších z naší generace.

Tehdy jsme si s manželkou řekli, že tohle jednoduše nemůžeme nechat tak, nemůžeme k tomu mlčet. To ještě nebyly žádné informace, vůbec jsme nevěděli, co se stane. I událost na facebooku jsem vytvářel ještě nějakých 15 minut předtím, než byl první brífink pana policejního prezidenta Gašpara. Pozval jsem tam nějakých deset lidí. A jak to na facebooku někdy bývá, že se věci stanou virálnimi, stalo se to i tehdy. Začaly se hlásit stovky, tisíce lidí a celé se to rozběhlo.

Desítky tisíc lidí protestovaly v Bratislavě proti Ficově vládě. Byla to největší demonstrace od roku 1989

Číst článek

Překvapilo vás to?
Velmi. Nevěděl jsem, co čekat. Ty první tři čtyři hodiny jsem byl v šoku, paralyzovaný. Byl jsem v práci, ale přitom jsem měl chuť se zavřít do kanclu a rozbrečet se. Byl jsem ve velmi vypjatém emočním stavu.

A proto jsem ani neuvažoval o tom, kolik lidí přijde a zda to bude virální nebo co já vím. Vždyť to je úplně jedno. Spíš jsem potřeboval nějakou akcí vyjádřit to, že tohle je neakceptovatelné, že tohle se nemůže dít a musíme o tom pořád mluvit, aby se na to nezapomnělo. Protože v jaké zemi to žijeme? Chceme žít v zemi, kde se dějí takové věci?

Demonstrace a maturita

Kdo vlastně je Za slušné Slovensko?  
Pro média se vyjadřujeme čtyři - já s mojí manželkou Katarínou Nagy Pázmány, Juraj Šeliga a Karolína Farská. V tom nejužším týmu jsou ještě další tři lidé - Jakub Kratochvíl, Táňa Sedláková a Veronika Bruncková. Nás sedm rozhoduje o tom, co se bude dál dít.

Jak si vás představit? Všechno jste mladí lidé, vy jste vystudovaný novinář, co ti ostatní?
Začnu od Juraje. Juraji Šeligovi je 27 let a je doktorandem práv v Trnavě. Mé ženě taky 27 let a je manažerka v neziskové organizaci. Mně je 27, jsem vystudovaný novinář, ale pracuji jako projektový manažer ve vydavatelství. Karolína Farská tento týden maturuje, je jí 19 let. Je tam také Táňa Sedláková, které je také 27 a má občanské sdružení Zrejme, které se věnuje seniorům. Jakubu Kratochvílovi je přes 30 a věnuje se projektu Jablko.sk a Veronice Brunckové je 22 let a je studentkou.

Kolik času vám zabírá příprava demonstrací?
Já s manželkou máme full-time zaměstnání. Pokud je to možné, jsme tedy v práci od devíti do pěti. Během toho se snažíme odpisovat na zprávy a e-maily v souvislosti s organizací. Bezprostředně po práci jdeme do bytu přátel, kde se setkáváme. Minulý týden jsme byli rádi, když jsme mohli jít domů před jedenáctou večer a ne vždy se to povedlo. Je časově náročné to dát celé dohromady. Ostatní - například Juro Šeliga tím, že je doktorand, se tomu může věnovat full time - stejně tak Táňa. Karolína to má teď těžší, protože v úterý maturovala ze slovenského jazyka, takže ta se při organizaci ještě učí na maturity.

Jak vlastně organizace pochodů vypadá? Spolupracujete s policií a záchranáři? Co dalšího se ještě zabezpečuje?
Za pomoci agentury Pohoda (organizátor hudebního festivalu Pohoda, pozn. red.) máme stage a ozvučení. Za pomoci PS:Events máme zabezpečenou bezpečnost a i s policií koordinujeme věci tak, aby byla všechna naše shromáždění bezpečná, aby se nic nestalo. Grafiku nám dělá Nová Cvernovka, což je sdružení slovenských designerů a umělců - s nimi aktivně komunikujeme, co se týče všech materiálů a placek, fotek na facebook a tak dále. S facebookem nám pomáhá i sdružení Reklamní agentury za slušné Slovensko, což je spolek více než dvaceti reklamek, které nám pomáhají například s facebookovou reklamou.

Slovensko v ulicích aneb Vstanou noví mafiáni

Číst článek

Co financování toho všeho?
Jsme financováni z darů jednotlivců, kteří nám je posílají na náš transparentní účet. V současnosti máme kolem 40 000 eur. Když jsem se naposled díval, dary byly v průměrné výšce zhruba 35 eur. Nejvyšší dar byl myslím 1000 eur, nejmenší asi dvě eura. Neoslovujeme firmy, chceme, aby nás podporovali jednotlivci. Peníze nám v podstatě může poslat každý, kdo chce a kdokoliv se na to může podívat na transparentním účtu. Je na to takový web transparentneucty.sk, tam si nás lidé mohou najít.

Odmítli jste už od někoho peníze?
Ještě se to nestalo, ale už jsme byli upozorněni na to, že pokud bude někdo, od koho peníze přijmout nechceme, měli bychom je odmítnout. Ale zatím se to nestalo.

Placky jsme ani nestihli

Ta facebooková událost vám celkem výrazně změnila život. Z neznámého muže jste se stal organizátorem obrovských demonstrací. Nevyděsilo vás to? Nejspíš to na člověka klade velkou odpovědnost.         
(Ticho a povzdechnutí) Minulý týden byl opravdu těžký. A týden před tím taky. U toho prvního pochodu jsme si s manželkou rozdělili tu odpovědnost mezi sebe a snažili jsme se to udělat nejlépe, jak umíme. Ta podpora byla úžasná, a proto jsme věděli, že to může vyjít a že to bude dobré. Jako svolavatel pochodu jsem ale byl uveden já, na papíře jsem byl sám a věděl jsem, že kdyby se něco stalo nebo by si nedejbože někdo ublížil, je to moje odpovědnost a z toho jsem byl dost vyděšený.

Další týden to bylo o to těžší, že jsme se stali terčem mnoha útoků pana premiéra, ale řekli jsme si, že nemůžeme přestat. Tohle není vývoj, který bychom chtěli. Nebylo to tak, že teď si jdeme dopředu naplánovat, že jdeme každý týden dělat protesty a budeme to dělat proto, že nás to baví. Neděláme to proto, že by nás to bavilo, děláme to proto, že je to potřeba.

A odpovědnost je velká, uvědomujeme si ji a je strašně fajn, že tým lidí je také relativně velký, a tak se o odpovědnost dokáže dělit. I to, že s médii komunikujeme čtyři, vyplývá jenom z toho, že pro jednoho to prostě bylo příliš mnoho. Nejsme politici. Aktivní politici, řekněme předsedové stran, musí zvládnout nápor, protože jsou tam, kde jsou, a vyplývá to z jejich pozice. Ale my jsme obyčejní lidé, na které tahle věc jednoduše tak trochu spadla a snažíme se ji dělat nejlíp, jak umíme.

Jak vnímáte to, když premiér v televizi říká, že to celé vzniklo podezřele rychle, placky vznikly příliš rychle a hrozí útok dlažebními kostkami?
Snažíme se nereagovat na různé konspirace. Pro nás je to jenom odvádění pozornosti od toho, co se zde opravdu stalo - toho, že současná vláda dovolila, aby korupce byla tak přerostlá všude, že se mohu stát i takové věci.

Samozřejmě nás to zasáhlo a sledovali jsme každé prohlášení pana premiéra. Snažíme se na to reagovat tak, jak to opravdu je - že jsme obyčejní lidé a za nic se nestydíme. Jsme absolutně transparentní a autentičtí v tom, co děláme.

Když se nás novináři ptají, kdo za námi stojí, kdo nás platí, jak děláme placky, tak jim to vysvětlujeme. Například placky jsme při prvním pochodu ani nedělali, protože jsme to nestihli. Dělala je redakce Aktualit, kde Jano pracoval. Byla to jejich iniciativa a vznikla myslím dva dny předtím, než se pochod konal.

Když nás pán premiér obviňoval z toho, že se mu nezdá, jak jsme příliš profesionální, mně a mojí ženě to lichotí. Oba pracujeme jako manažeři, umíme rozdělovat úkoly, delegovat a bereme to tak, že děláme naši práci asi velmi dobře. Druhá věc je, čemu nakonec uvěří lidé.

Fico varoval, že během demonstrací hrozí útoky. Na vyřešení krize se s Kiskou a Dankem nedohodl

Číst článek

Když premiér minulý týden na tiskovce upozornil na dlažební kostky, panovaly velké obavy, zda se protesty nezvrhnou. Vy jste i upozorňovali, že se nebude pochodovat k úřadu vlády, ale zůstane se jenom na náměstí SNP. Báli jste se, že se něco může stát?
Při druhé události jsme ani neuvažovali o pochodu, nebyl pro nás možností - kvůli bezpečnosti, ale i kvůli logistice. Je to těžší na plánování a přišlo 50 000 lidí. Dělat pochod je strašně nepraktické. To, že bude shromáždění jenom na (náměstí) SNP, bylo v plánu od začátku.

Samozřejmě že jsme měli obavy o bezpečnost, ale spoléhali jsme na spolupráci s policií. Ta nás neustále ubezpečovala, že situaci monitoruje, a pokud by se objevili nějací provokatéři, zakročí. Zároveň byli policisté i mezi lidmi samotnými, hlídali tam, aby se nic nestalo. O policii nemůžu říct nic špatného, protože opravdu dělala svou práci velice profesionálně a odborně. My jsme na ně spoléhali jak při vzpomínkovém pochodu, tak při druhém shromáždění Za slušné Slovensko.

Četl jsem i sledoval vyjádření pana premiéra o tom, jak velmi se to zvrhne a jaké máme násilné úmysly. Ale každý člověk, který se podíval ať už na rozhovory s námi, nebo už jen na název události Postavme se za slušné Slovensko, si nemohl myslet, že máme zájem, aby se to nějak zvrhlo.

Máme pořád zájem to držet velice slušné a kultivované. V tomhle si myslím, že je odkaz sametové revoluce, kdy změna nepřišla poté, co někdo vtrhnul do parlamentu, ale právě proto, že se lidé velmi kultivovaně a slušně shromáždili, vyjádřili svůj názor a to změnilo zemi. My také nejdeme dělat žádný násilný převrat. Máme požadavky, které jsou jasné. Naším záměrem je, aby Slovensko bylo slušnou zemí, a to pro nás absolutně vylučuje jakékoliv násilí.

Oběd u mámy                    

Před pár dny vystoupil předseda parlamentu Andrej Danko s tím, že kdo chce měnit věci veřejné, má vstoupit do politické strany, protože to je ten způsob, jak něco změnit. Co si o tom myslíte?
Já s tím výrokem můžu jenom souhlasit. Opravdu, kdo chce měnit věci veřejné, měl by vstoupit do politiky a angažovat se. My také podporujeme lidi, aby se angažovali. Na Slovensku je hodně lidí, kteří mají na to, aby věci veřejné měnili, a když si na to troufají, my je k tomu velice rádi povzbudíme.

Je tohle cesta pro vás?
V současnosti ne. Deklarujeme, že do politiky vstupovat nejdeme, nejdeme ani zakládat politické strany, ani se k žádným přidávat. Co bude za 10-15 let, nevím, ale řekněme si upřímně, je nám 27. Na Slovensku jsou zkušenější lidé, větší odborníci než my, kteří by do politiky měli vstoupit.  

Už několikrát jste řekli, že jste apolitičtí, na pochodu nedáváte prostor politikům. Jak se ale snažíte zabránit tomu, aby se to nedělo v menších městech a shromáždění se tam nechopila třeba místní opozice?
S regiony komunikujeme, ale nejsou námi úplně koordinované. Jsou tam také aktivní lidé, kterým záleží na tom, abychom žili na slušném Slovensku. Ozývali se nám, že chtějí takové věci organizovat, a my jsme jim řekli: jasně, velmi rádi a budeme rádi, když použijete naši grafiku, půjdete do toho se stejnou myšlenkou jako my, když budeme mít všichni stejné požadavky.

Snažíme se je i vést, ale tím, že pod nás žádným způsobem nespadají - nemáme ani občanské sdružení, jsme jen takové ad hoc uskupení lidí - tak nekontrolujeme, kdo na pódiích nakonec vystoupí. Snažíme se je vést, ale to, jak to udělají, je už v podstatě na nich.

Na sociálních sítích se v souvislosti s demonstracemi objevují argumenty, že slušný člověk by měl raději zůstat doma, svůj názor má vyjádřit při volbách a nedělat někde venku povyk. Co si o tom myslíte?  
Je mnoho různých názorů na to, jakým způsobem můžeme měnit zemi. Nebudu lidi odsuzovat za to, jaký mají názor. Já osobně s tím nesouhlasím, protože kdybychom všichni zůstali doma, tak se opravdu nikdy nic nezmění.

Minulý týden v neděli hned po prvním pochodu zde byla nevůle vůbec vyvodit jakoukoliv politickou odpovědnost. Nebýt toho, že se začneme angažovat, že lidé budou v ulicích, vůbec nic by se nezměnilo.

Tyhle komentáře vnímám do jisté míry jako propagandu. Během minulého týdne jsme byli absolutně zahlceni trolly a falešnými diskutéry a zázračně - poté, co se začalo dít minulý pátek (pochod Za slušné Slovensko pozn. red.) - najednou všichni zmizeli. To, co lidé komentují na facebooku, nebudu řešit. Je to velice lehce ovlivnitelné a pár lidí dokáže zahltit prostor podobnými věcmi.

Tušíte, odkud ti trollové byli?
To ať už si lidé domyslí sami. Ale všichni mluvili o tom, jak je lepší zůstat doma, jak to bude násilné, lidé budou házet dlažební kostky a tak dále. Neobviňujeme nikoho konkrétního, ale je to vždy nárazová akce s jasným poselstvím a teď jim šlo o to, aby lidi odradili od účasti v pátek.

Slováci vyšli do ulic za Kuciaka a jeho snoubenku. 'Mafie!' skandovali před úřadem vlády

Číst článek

Tenhle týden se vám to neděje?
Zatím jsem si toho nevšiml. Uvidíme, jak to bude vypadat těsně před shromážděním v pátek.   

Jak vám tohle všechno mění osobní život? Říkali jste už, že to zabírá hodně času, ale kdy jste si naposledy třeba pustili nějaký film nebo mluvili s mámou?  
(Smích) S mámou jsem mluvil u nedělního oběda. Přes víkend se všechno uklidnilo a měli jsme čas sami na sebe. Během týdne od pondělku do pátku není čas v podstatě na nic. V úterý byl takový malý zázrak a povedlo se nám s manželkou podívat se na pár častí seriálu Přátelé. Ale v podstatě na tom neustále pracujeme, komunikujeme s novináři, dáváme vyjádření, rozhovory, koordinujeme věci s ostatními členy týmu… Během pracovního týdne na to není vůbec čas, přes víkend se to trošku uklidnilo, uvidíme, jak to bude tenhle víkend.

A co na to všechno u obědu vaše máma řekla?
Velmi nás podporuje a také se velmi bojí. Asi jako se každá máma bojí o své děti. Ale mí rodiče i rodiče mé manželky chápou, že jsme se za tohle postavili a že tomu věnujeme čas. My se je snažíme uklidňovat tím, že jestli jsme takhle viditelní na veřejnosti, tak nás to do jisté míry i chrání. Myslím, že jsou v tomhle na naší straně.     

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme