Předčasné volby čekají Slováky nejspíš až v září, stranické spektrum do nich jde ale tak roztříštěné jako snad nikdy předtím. Skoro každý týden vzniká, anebo se naopak rozpadá nová strana. Iniciativ snažících se sjednotit rozdrobené názorové proudy a osobnosti je tolik, že namísto spojování se jen dál štěpí. V tamních reáliích hrají hlavní roli politici a jejich ega, nikoliv strany, ty jsou druhotné.

Tento článek je více než rok starý.

Bratislava 5:00 19. února 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V prosinci vyslovil parlament nedůvěru vládě Eduarda Hegera (OĽaNO), to však její rychlý konec neznamenalo. Prezidentka Zuzana Čaputová vládu dočasně pověřila výkonem, aby zemi dovedla k předčasným volbám, které si parlament odhlasoval až na 30. září. Hegerův kabinet se ale přitom ve vážných problémech zmítá už od července 2022.

Fico je otevřeně proruský. Pokud sestaví příští vládu, demokracie bude v ohrožení, varuje politoložka

Číst článek

Vláda bez důvěry se nyní bude ještě déle než půlrok potácet ve fragmentovaném prostředí všemožných rozpadlých stran, vznikajících straniček a parlamentního chaosu. „Stranické spektrum je na cimprcampr,“ popsal komentátor deníku SME Peter Tkačenko.

To vše v situaci, kdy se parlament zcela odtrhl od vládního torza, které naprosto nemá pod kontrolou schvalování zákonů. Pokud by byly v následujících týdnech všechny návrhy schváleny, vyšlo by to státní kasu na pět miliard eur.

Jak vypadá sestava těch, kteří se uchází o přízeň frustrovaných, zklamaných a vystrašených voličů?

• Igor Matovič
• Eduard Heger
• Richard Sulík
• Mikuláš Dzurinda
• Boris Kollár
• Robert Fico
• Peter Pellegrini
• nepersonalizované strany

Igor Matovič (OĽaNO)

Jeden z nejnovějších návrhů, které do parlamentu doputovaly, předložil bývalý premiér a ministr financí, dnes jen řadový poslanec a šéf OĽaNO Igor Matovič. Navrhuje zaplatit 500 eur každému, kdo se zářijových voleb zúčastní. „Obáváme se, že příští volby budou mít nejnižší účast v historii,“ vysvětlil své pohnutky.

Matovič dlouhodobě varuje, že po příštích volbách na Slovensku může skončit demokracie a že hrozí proměna v režim podobný tomu, jaký v Maďarsku vybudoval Viktor Orbán.

Za slovenský politický marasmus může ale do značné míry sám Matovič. V únoru 2020 vyhrál s 25 % parlamentní volby i díky své kritice korupčního prostředí a s nadějí na změnu. To vše za tři následující roky poztrácel, dnes jde o nejméně oblíbeného a zároveň nejvíce polarizujícího slovenského politika. Jeho OĽaNO se propadlo na zhruba 7 % podpory.

Když se těsně před Vánoci snažil zabránit pádu vlády svou rezignací na post ministra financí, opět šokoval celé Slovensko.

V situaci, kdy si už dovedl představit jen málokdo, že dál překročí limity únosnosti, již podepsanou rezignaci pracovníkovi prezidentské kanceláře vytrhl z rukou a kabinetu byla vyslovena nedůvěra.

„Je to politik emocí, vulgarismů a zpochybňování všeho a všech. Jeho politika je založena na konfliktu a rozbíjení společnosti,“ popsala před časem pro iROZHLAS.cz slovenská expremiérka Iveta Radičová.

Matovič shodil figurky z šachovnice jako malé děcko, které neumí přiznat porážku, říká slovenský novinář

Číst článek

„Během toho, kdy byl premiérem nebo ministrem financí, se ukázal jako naprosto nekompetentní,“ podotýká sociolog Michal Vašečka.

„Svou původní protikorupční agendu už dávno opustil. Sloužila mu jen jako výtah k moci a dnes už s ním není téměř nikdo ochotný vládnout,“ říká pro iROZHLAS.cz politoložka a socioložka Soňa Szomolányi.

Nyní je již Matovič naprosto odbrzděný, v posledních týdnech nepokrytě útočí například na LGBT+ komunitu, což je obzvláště po říjnové dvojnásobné vraždě v gay baru Tepláreň v Bratislavě citlivé téma.

Budoucí působení jeho OĽaNO do velké míry ovlivní i rozchod Matoviče s druhou hlavní tváří subjektu – premiérem Eduardem Hegerem. „Edu mám rád a považuji ho za kamaráda… a pokud se jednou naše cesty trocha rozejdou, bude to s noblesou a vzájemným přáním všeho dobrého,“ slibuje Matovič.

Nahoru ↑

Eduard Heger (na odchodu z OĽaNO)

Pověřený premiér se v posledních týdnech kromě snah o udržení aspoň trochu schopné formy vlády snaží od Matoviče osamostatnit a získat vlastní politickou moc. Ta jeho dosavadní – ať už byl ministr financí, či předseda vlády – byla totiž vždy navázaná právě na jeho stranického šéfa.

Otevřeně se proti Matovičovi postavil zkraje ledna, kdy se vymezil vůči jeho agresivní komunikaci směrem k prezidentce, LGBT+ komunitě, novinářům nebo liberálům. „Aktuální frustrace či zlá nálada ve společnosti pro nás musí být mementem spojování sil,“ vyhlašuje.

První pokus o osamostatnění Hegerovi nevyšel, Matovičovi se chtěl postavit na sněmu OĽaNO, který měl být v prosinci, načež byl přesunut na leden, ale poté byl úplně zrušen. „Nemá smysl sněm svolávat, když z OĽaNO bude chtít odcházet polovina lidí a budeme ho muset svolávat znova,“ řekl Matovič.

Spolu s ministrem obrany Jaroslavem Naďem, který je Hegerovým spojencem a chce z OĽaNO odejít, se tak nyní rozhlížejí, zda si založí vlastní platformu či se přidají k někomu jinému.

Slovenská sněmovna označila ruský režim za teroristický, 42 poslanců pro usnesení nehlasovalo

Číst článek

Možnosti se jim rýsují až čtyři. První laso mu hodila sice mimoparlamentní, ale tradiční strana Kresťanskodemokratické hnutie (KDH), Hegerovi nabídla druhé místo na kandidátce pro nadcházející volby.

S Naďem by také mohli založit vlastní stranu, podle agentury Ipsos by potenciální Hegerův subjekt určitě zvažovalo 6 % voličů a měl by potenciál až 22 %.

Jako o přirozeném sjednotiteli středopravého konzervativního prostoru mluví o Hegerovi jeho kolega z vlády, ministr životního prostředí Ján Budaj. Ten stojí v čele neformální skupiny deseti liberálně smýšlejících poslanců zvolených do parlamentu na kandidátce OĽaNO, kteří se Matoviče na protest proti jeho chování zřekli. Jsou ale otevření spojování.

A čtvrtou možností je přidat se k Modré koalícii expremiéra Mikuláše Dzurindy, která hledá lídra.

Nahoru ↑

Richard Sulík (SaS)

Dlouholetý předseda ekonomicky liberální pravicové strany Sloboda a solidarita Richard Sulík má vážný problém. Jeho SaS je Slováky vedle Matovičovy osoby označována za viníka dlouhodobé vládní krize. Hlavní potíží je, že to rozhodně není poprvé.

„Větší část společnosti je přesvědčena, že viníkem chaosu kolem pádu vlády je SaS. Zatímco OĽaNO zůstalo věrné voličské jádro, zdaleka ne všichni voliči SaS akceptovali poslední kroky strany od letního odchodu z kabinetu až po vyslovení nedůvěry. I kvůli tomu v průzkumech klesají,“ vysvětluje Jakub Hankovský z výzkumné agentury Ipsos.

V prosinci totiž SaS se zbytkem opozice shodila Hegerovu vládu. Dnes o tom Sulík mluví v tom smyslu, že tím vyřešili největší slovenský problém. „Naši společenskou povinnost jsme splnili. Dostali jsme Igora Matoviče z vlády, kde způsoboval samé problémy.“

‚Osobní neslučitelnost‘ Matoviče se Sulíkem. Jak lídři slovenské pravice ničí další slovenskou vládu

Číst článek

„Sulík má velký podíl zodpovědnosti na současném marasmu, ne však větší než Matovič. Dlouho se držel a na Matovičovy nehorázné útoky neodpovídal, došla mu ale trpělivost, a proto z vlády SaS odešla,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz Soňa Szomolányi.

„Do dějin vstoupí jako člověk, který nemá předpoklady být politikem, natož státníkem. Chybí mu sociální empatie, geopoliticky je negramotný,“ nešetří ho politoložka.

Během roku 2021 a minimálně v první polovině toho loňského dosahovaly preference SaS až 15% hranice. V posledním průzkumu agentury Focus klesly až na 5,3 %. SaS ztrácí voliče především na úkor Progresivného Slovenska (PS). Sulík podle svých slov průzkumy nepřeceňuje a chce do voleb samostatně.

„SaS je personálně velmi vyčerpaná, mnohé tváře strany odešly. Ukazuje se, že přísně ekonomická témata straně nestačí. Návrat k některým kulturně-civilizačním tématům je naprosto zásadní, jinak odlivu k PS nezabrání,“ vysvětluje Michal Vašečka.

SaS se nedaří veřejnosti vysvětlit, proč loni v létě opustila kabinet a proč se nyní se zbytkem vládní koalice shodla až na zářijovém termínu předčasných voleb. Sulík navíc čelí obviněním, že položil už třetí vládu. V roce 2011 kabinet Ivety Radičové, o deset let později vládu Igora Matoviče a loni Eduarda Hegera.

„Je třeba poukázat na to, že byl součástí tří kabinetů se třemi premiéry a všechny tři buď padly, nebo je opustil,“ popsala pro iROZHLAS.cz expremiérka Radičová.

Do předčasných voleb ale možná SaS půjde s nečekanou posilou. Podle Denníku N strana jedná s marketérem Markem Prchalem, který po prezidentských volbách skončil u Andreje Babiše a ANO. „Ano, mohl by nám dělat kampaň,“ potvrdil poslanec SaS Juraj Krúpa.

Nahoru ↑

Mikuláš Dzurinda (Modrá koalícia)

O jeho návratu se intenzivně mluví od loňského září, tehdy dvojnásobný slovenský premiér oznámil svůj politický comeback.

V roce 1998 se stal Mikuláš Dzurinda symbolem toho, že když demokraticky smýšlející strany potlačí ega a část svých rozporů, mohou předčit i zdánlivě neporazitelného Vladimíra Mečiara.

Dzurinda tehdy do Slovenské demokratické koalice (SDK) sjednotil pět opozičních stran od křesťanských demokratů přes zelené až po sociální demokracii. Po volbách složil vládu, dovedl Slovensko do EU a NATO a potřebnými reformami zemi modernizoval. O něco podobného se pokusí letos.

Před třemi týdny na tiskové konferenci oznámil zrod Modré koalície. Vznikla přejmenováním neparlamentní strany Spolu, v jejímž čele je nezařazený poslanec Miroslav Kollár. „Slovensko potřebuje nový impulz, novou energii,“ řekl na tiskové konferenci, kde zatím neprozradil, zda vůbec bude kandidovat. Sám se zatím označuje jako spoluzakladatel či ideový vůdce.

Jsou Slováci proruští, nebo fandí Ukrajině? Tamní veřejnou debatu zmátly protichůdné průzkumy

Číst článek

A koho bude tentokrát Dzurinda sjednocovat? „Jsme velmi otevření široké spolupráci,“ vyhlašuje s tím, že hledá lídra celého uskupení, jelikož doposud oznámení představitelé Modré koalície jsou kromě Dzurindy spíš veřejnosti nepříliš známí lidé.

Velký zájem projevuje o bývalého ministra zahraničí Ivana Korčoka (za SaS), do úvahy by mohl připadat i pověřený premiér Heger. S ním v čele by se ale Modrá koalícia těžko vykreslovala jako protipól současného vládního chaosu.

Dzurinda by do svého projektu rád zapojil i KDH, v jehož stranickém dresu na začátku 90. let začínal. V současnosti se oba subjekty baví o programových prioritách a hodnotových rámcích. Ve hře je potenciální volební koalice obou subjektů.

Z dalších subjektů či solitérů se v souvislosti s Modrou koalícií dlouhodobě mluví o straně Dobrá voľba, její místopředseda Rado Baťo má k Dzurindovi historicky blízko. Dalším by mohl být generál a předseda straničky ODS – Občianski demokrati Slovenska Pavel Macko, dvojice místopředsedů strany Za ľudí Jana Žitňanská a Juraj Šeliga nebo skupina poslanců kolem pověřeného ministra životního prostředí Jána Budaje, která odešla z řad OĽaNO.

„Dzurindovy časy už jsou opravdu dávné, jako premiér končil před 17 lety. Je na něm ale vidět, že má pro politiku stále dar, dýchá a žije jí. Potenciál překročit 5 % strana určitě má. Měla by se ale s někým nebo něčím spojit,“ domnívá se komentátor Peter Tkačenko.

Před týdnem se Modrá koalícia objevila v prvním průzkumu, u již zmíněného Focusu dostala 2 %.

Nahoru ↑

Boris Kollár (Sme rodina)

Má 12 dětí s 11 ženami, o jeho přízeň se po volbách budou přetahovat strany současné vlády i opozice a z pozice šéfa parlamentu dnes Boris Kollár de facto řídí celou slovenskou politiku.

„Jako předseda Národní rady Slovenské republiky je dnes nejsilnějším politikem, protože rozhodování se přeneslo z vlády do parlamentu, když kabinet ztratil většinu. Moci se chopili poslanci, kteří každou chvíli podávají roztodivné populistické zákony,“ popisuje politoložka a socioložka Szomolányi zdroj Kollárovy moci.

Jeho strana Sme rodina se drží stabilně mezi 6 až 8 % a vyznačuje se extrémní měrou pragmatičnosti. Rozumí si s některými poslanci zvolenými za fašistickou ĽSNS i zbytkem opozice, zároveň ale byla vždy stabilní součástí Matovičovy i Hegerovy vlády.

Zeman se sešel s šéfem parlamentu a proletěl se nad Tatrami. Pak ukončil návštěvu Slovenska

Číst článek

Existuje jen málo povolebních scénářů, kdy by Kollára jakákoliv budoucí vládní koalice mohla úplně opomenout. Ohledně potenciální spolupráce se Smerem Roberta Fica se však čelní představitelé partaje v tuto chvíli vyjadřují spíše negativně.

Ministr práce Milan Krajniak řekl, že Fico „zásadně škodí národním zájmům Slovenska“, a doplnil, že je pro něj zásadní orientace na Západ.

„Sme rodina je úžasný fenomén. Je to byznysová strana se silným konzervativním křídlem, kterou řídí trojice Kollár, Krajniak a Peter Pčolinský,“ popisuje sociolog Vašečka.

„Přilákali voliče, kteří věří konspiracím, osoba Kollára láká voličky, mají prozápadně i provýchodně smýšlející voliče,“ vyjmenovává Vašečka.

„V politice jim jde především o obchody a v případě Krajniaka i o prosazování silně katolické konzervativní doktríny,“ doplňuje jej Szomolányi.

Nahoru ↑

Robert Fico (Smer)

Trojnásobný předseda vlády a muž, který mimo jiné pomohl už před 14 lety zavést na Slovensku jednotnou evropskou měnu euro. To je Robert Fico.

Po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky byl v roce 2018 masovými protesty donucen rezignovat na post premiéra a poté, co se z jeho strany Smer vydělil Peter Pellegrini se svým Hlasem, začaly jeho preference padat.

Přesně před dvěma lety Smeru agentura AKO naměřila 8,5 %. Od té doby ale pád obliby stabilizoval a postupně začal opět růst. Dnes je v preferencích stabilně druhou nejsilnější stranou právě za Hlasem s výsledky kolem 15 %.

„Tento pád se Ficovi povedlo zastavit za cenu toho, že se přiklonil k nejtemnějším silám na Slovensku,“ říká Michal Vašečka.

Slovenský expremiér Fico odmítá předání stíhaček Ukrajině. Chce, aby se proti postavil parlament

Číst článek

Fico se otevřeně uchází o proruské a extremistické voliče. Během pandemie bojoval proti omezením, o německé armádě mluví jako o wehrmachtu nebo říká, že za vlády Smeru by na Ukrajinu nezamířil „už ani jeden náboj“. O konfliktu na Ukrajině mluví jako o válce mezi USA a Ruskem. Vládní strany označuje za „americké poskoky“ a prezidentku Čaputovou za „americkou služku“.

Szomolányi předpovídá, že v případě Ficova návratu k moci by Slovenskou mohla hrozit maďarská cesta. „Jeho posun od stoupence evropského jádra až téměř k extrému lze vysvětlit tím, že bojuje o svou vlastní svobodu. Učí se od Viktora Orbána. Někteří lidé z dob jeho vlád už jsou odsouzení, a proto teď otevřeně vyhrožuje vyšetřovatelům, soudcům a prokurátorům, že až se dostane k moci, tak si s nimi vyřídí účty,“ popisuje Szomolányi.

Expremiérova radikalizace v kontextu toho, že existuje reálná šance jeho návratu do vlády, znervózňuje i slovenské zahraniční partnery. Na začátku února si jej na schůzku pozvali velvyslanci zemí EU, USA a Velké Británie. „Vymýšlení a opakování dezinformací kvůli krátkodobému politickému zisku ničí demokratické instituce a důvěru lidí,“ prohlásil poté americký velvyslanec.

Pro to, aby se vrátil k moci, dělá Fico vše. Začal se sbližovat se stranou Republika, která vznikla jako salonfähig (společensky akceptovatelná) verze fašistické ĽSNS Mariana Kotleby. Dalším potenciálním spojencem, který se ale pohybuje pod 5% hranicí, je Slovenská národná strana (SNS). S tou už Fico dvakrát vládl, a mohl by se s ní před volbami dokonce spojit.

Smer, Republika a SNS se ještě dále sblížily v posledních měsících, kdy spolu organizovaly referendum o předčasných volbách. To v lednu proběhlo, přišlo k němu 1,2 milionu voličů, platné ale nebylo. Velkou část z této masy voličů si ale bude chtít Fico přivlastnit. „Asi se shodneme na tom, že pokud jde o účast v referendu, největší zásluhu mají sympatizanti Smeru,“ prohlásil.

„Celé referendum byla za státní peníze zorganizovaná součást volební kampaně… Ficův majstrštyk,“ glosuje to sociolog Vašečka.

Nahoru ↑

Peter Pellegrini (Hlas)

O vítězství v předčasných parlamentních volbách se Ficův Smer s největší pravděpodobností utká s Hlasem Petera Pellegriniho. Od té doby co se od Fica v létě 2020 oddělil, vede ve všech průzkumech voličských preferencí. Aktuálně má kolem 20%.

Zatímco Fico se posunul do vod politického extrému a nevadí mu lhát a balamutit voliče, Pellegrini musí hodně balancovat. „S Ficem a jeho Smerem se zřejmě netouží dostat do koalice. Hlas se jeví jako jednoznačně protinacionalistická, protifašistická a prozápadní strana. Zatím se ale musí vyjadřovat opatrně, aby neztratili bývalé voliče Smeru,“ popisuje Szomolányi.

Pokud by to počty dovolily, podle socioložky by Pellegrini raději než s takto radikálním Ficem spolupracoval například s Progresívním Slovenskem, stranou SaS nebo KDH. „Někteří voliči i politici demokratických stran jsou ale silně moralizující. Hlas nazývají jako Smer 2. To je ale cesta do pekel,“ říká Szomolányi.

Předčasné volby na Slovensku budou 30. září. Část opozice žádala dřívější termín v květnu nebo červnu

Číst článek

Také sociolog Vašečka zmiňuje, že je u Hlasu vidět „upřímná snaha vymanit se ze stínů minulosti a dělat proevropskou politiku“.

Například komentátor Aktuality.sk Ľubomír Jaško píše, že sice Hlas bude hrát hru na důstojnější, rozumnější a umírněnější alternativu, „hluboko pod hladinou jsou ale jejich postoje se Smerem totožné“.

Komentátor SME Peter Schutz jej doplňuje s tím, že je Hlas projektem těch samých oligarchů, kteří dříve tyli z korupčního systému vytvořeného Smerem.

Nahoru ↑

Nepersonalizované strany

Ve výčtu relevantních politických sil na slovenském stranickém spektru zbývá velmi rozličná trojice. Krajně pravicová Republika v čele s Milanem Uhríkem, Kresťanskodemokratické hnutie vedené Milanem Majerským a liberální Progresívne Slovensko Michala Šimečky.

Republika vznikla v roce 2021 odštěpením od Kotlebovy ĽSNS a pomalu přebrala většinu jejích voličů. Byť jde o politický extrém, oproti Kotlebovi používá mírnější rétoriku a není postavena vyloženě na vůdcovském principu.

Strana si upevňuje své voličské jádro a celkem pohodlně se dlouhodobě pohybuje nad 5% hranicí. V případě Ficova úspěchu by šlo o jednoho z preferovaných koaličních partnerů, mnohé jiné subjekty by se s Republikou špinit nejspíš nechtěly.

Naprostým ideologickým opakem je Progresívne Slovensko, z jehož líhně pochází prezidentka Čaputová. V posledních měsících jde dle průzkumů o třetí nejsilnější subjekt za Hlasem a Smerem. „Velmi pravděpodobně rostou na úkor SaS. Jednoznačně vede v Bratislavě, kde se blíží 30% podpoře,“ vysvětluje Hankovský z agentury Ipsos.

V minulých parlamentních volbách v roce 2020 kandidovalo v koalici se stranou Spolu, velmi těsně ale zůstalo mimo parlament.

Že nejde o personalizovanou stranu, potvrzuje i fakt, že se od voleb vystřídali celkem tři předsedové. Po Michalu Trubanovi a Ireně Bihariové nyní vede Progresívne Slovensko místopředseda Evropského parlamentu Michal Šimečka.

„Přestáli jsme nelehké období, když jsme prohráli minulé volby. Většina stran by se rozpadla, my jsme za ty roky ale dospěli,“ říká dnes Truban. Předseda Šimečka dodává, že po minulé zkušenosti půjde strana do voleb samostatně.

A posledním subjektem je stálice slovenského stranického spektra – KDH. Součást mnohých vládních koalic se však v posledních dvou volebních obdobích jen velmi těsně do parlamentu nedostala a i letos je na hraně. Preference má mezi 5–7 %.

I proto nabídli místo na kandidátce Eduardu Hegerovi a vyjednávají o možné spolupráci s Mikulášem Dzurindou.

Nahoru ↑

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít