Předčasné volby na Slovensku mohou být problém. Ústava je teď neumožňuje, upozorňuje reportér

Třaskavá informace. Nová zpráva. Slovenská sněmovna vyslovila nedůvěru vládě. Co přesně to v tuto chvíli znamená?
Znamená to, že po více než dvou a půl letech končí vláda, která nastoupila jako protikorupční vláda po dlouhé éře SMERu a slibovala prodemokratické reformy, protikorupční boj. A místo toho postupem času ztrácela důvěru veřejnosti a nakonec ztratila důvěru i jedné ze čtyř koaličních stran, která teď stála u toho, že kabinet Eduarda Hegera ztratil důvěru celé sněmovny.

Takže kdo byl proti, kdo byl pro při tom hlasování?
Proti byla většina opozice. Proti byla strana Svoboda a solidarita, která tedy iniciovala celé to hlasování o nedůvěře. K ní se přidala ještě strana Hlas, tedy sociální demokracie Petra Pellegriniho, bývalého premiéra a někdejšího člena strany SMER, který si později založil vlastní stranu. Tyto dva subjekty společně podaly návrh na vyjádření nedůvěry. A společně s nimi zvedli ruku také členové strany SMER Roberta Fica. 

Přidali se i nezařazení poslanci. Ne všichni, ale drtivá většina, včetně poslanců, na kterých stála menšinová vláda Eduarda Hegera. To jsou tzv. Tarabovci. Jde o několik poslanců, kteří se dostali do parlamentu na kandidátce krajně pravicové strany Kotlebovců a byli ochotní protlačovat zákony, podporovat zákony už bývalé menšinové koalice. Tak i oni se postavili proti vládě a žádají předčasné volby. A zajímavé na tom je, že proti vládě Eduarda Hegera se postavili i tři koaliční poslanci. Konkrétně to byli tři poslanci ze strany Sme rodina.

V tom případě, pokud by se vládní poslanci nepostavili proti vládě, tak by to hlasování neprošlo. Protože teď prošlo hlasy 78 poslanců a stačilo jich 76.
Ano, ta čísla byla velmi těsná. Hlasovat se mělo původně v úterý, načež došlo k odkladu. Koalice si dokázala vyjednat ještě dvoudenní odklad, aby měla prostor na diskusi, na snahu přesvědčit nezávislé, případně členy opozice, aby její vládu dál podporovali.

A už v úterý bylo vidět, že vláda má na své straně méně poslanců než opozice. Pokud se nepletu, tak vládu podporovalo v té chvíli asi 73 poslanců a tak, jak se postupně vyjadřovali jednotliví členové Národní rady, tak bylo vidět, že to číslo protivládního tábora roste. 

Nakonec se dostalo až k 76 a dnes jsme tedy viděli, že proti vládě hlasovalo 78 poslanců. Tady je třeba připomenout, že v Národní radě Slovenské republiky je 150 poslanců.

A jaké jsou teď, Láďo, reakce? Já jsem zaznamenal zatím jeden jediný výrok, a to Roberta Fica, šéfa SMERu. On zmiňoval, že to byla mimořádně špatná vláda, řekl snad nejohavnější vláda v historii Slovenska. Takže je rád, že padla. Ale tak taková slova se zrovna od něj asi dala čekat? 

Ano, od Roberta Fica přesně takové výroky na adresu vlády jsou a byly běžné. Fico patří k nejhlasitějším kritikům a často sahá k populistickému slovníku, k burcování svého elektorátu. Ale vyjádření na adresu současné vlády a její neschopnosti nezaznívaly jenom od šéfa směru například šéf strany Hlas Peter Pellegrini označil vládu za špatnou a neschopnou. 

To, že se ji podařilo svrhnout takto krátce před vánočními svátky, označil za nejlepší dárek Slovákům pod stromeček. A strana Svoboda a solidarita, která stála u zrodu toho odvolávání, tak ta zdůraznila, že to celé bylo vlastně o Igorovi Matovičovi, o tom, aby on skončil ve vládě. A předseda strany Richard Sulík zdůraznil také, že není normální, aby nejenom opozice usilovala o odvolání vlády, ale aby se na tom podíleli právě i poslanci koaličních stran.

Pojďme teď po stopách vůbec vyhlášení toho, že se bude hlasovat o nedůvěře vlády. Ty jsi zmiňoval, že hlasování vyvolala strana Svoboda a solidarita, to znamená bývalá vládní strana. Skutečně byl Igor Matovič, ministr financí, předseda OLaNO, tím jediným, který SaSu vadil?
Napětí nebo ten spor mezi Richardem Sulíkem, šéfem strany Svoboda a solidarita, a šéfem hnutí OLaNO, Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti, je opravdu dlouhodobý, takže ten požadavek na odchod Igora Matoviče byl jedním z těch úplně nejzásadnějších. 

Strana OLaNO ještě v době, kdy byla součástí vládní čtyřkoalice, vyčítala Igoru Matovičovi jeho chaotické vládnutí, jeho impulzivní nápady. Na Slovensku se tomu lidově říká atomovky. Igor Matovič často přichází s takovými nápady, které mají ohromit, mají zapůsobit na voliče, ale nejsou promyšlené. A Matovič je pak natvrdo protlačuje skrz parlament a prosazuje a nepřipouští žádné jiné řešení toho daného problému. 

To bylo dlouho terčem výtek právě ze strany Svobody a solidarity. A právě proto vznikla také koaliční krize. Na začátku léta strana Svoboda a solidarita dala ultimátum, že do dvou měsíců je potřeba, aby se Igor Matovič vzdal své funkce ministra financí. A pouze v takovém případě byla strana SaS ochotna v koalici setrvat. Dostali jsme se už tehdy na konci léta, na začátku září do podobné situace, v jaké jsme byli teď.

Ono se už tehdy hlasovalo o nedůvěře vládě…
Hlavně jsme byli také už v té situaci, kdy Igor Matovič sliboval svou demisi, ale kladl si podmínky, tak, jako jsme byli svědky ve čtvrtek.

To znamená, že tedy Igor Matovič i ve čtvrtek opakovaně nabízel svou demisi, že rezignuje na post ministra financí, aby strana Svoboda a solidarita stáhla ten návrh na hlasování o nedůvěře vládě. On by tedy skončil ve vládě, SaS by stáhla ten návrh, nehlasovalo by se a vláda by byla zachráněna. Tak to měl Igor Matovič v plánu?
Takový byl plán. Ono hnutí OLaNO dva dny v kuse jednalo o tom, jak se postavit k tomu, že se v parlamentu opravdu vytvořila ta protivládní většina, která je schopná odvolat vládu. A tudíž i v tom získaném čase po odložení hlasování z úterka na čtvrtek intenzivně jednalo, hledalo ty cesty. 

Jednou z cest byla dohoda s nezávislými poslanci na příslibů jednání o předčasných volbách. Diskutovalo se také o tom, jestli premiér Eduard Heger by neměl zvážit demisi ještě předtím, než mu parlament vysloví nedůvěru. A nakonec to dopadlo tak, že Igor Matovič přišel s vlastní kůží na trh, dal k dispozici svou funkci, ale kladl si podmínku a ta podmínka zněla, že SaS musí následně podpořit státní rozpočet, a to v té podobě, jak ho vypracoval Matovič a jeho ministerstvo financí.

Což bylo pro stranu SAS nepřijatelné. Oni dlouhodobě kritizují stav toho rozpočtu. Kritizují, že neobsahuje strop na výdaje, kritizují, že má příliš velký deficit. Takže tak se i strana Svoboda a solidarita následně vyjádřila, že ty podmínky byly nadesignované tak, aby je bylo možné přijmout.

A nebyly to jenom plané sliby od Igora Matoviče. On skutečně šel za prezidentkou Zuzanou Čaputovou a řekl jí - tady je má demise?
To je historka, kterou přinesl Richard Sulík, šéf Svobody a solidarity, těsně před hlasováním o vyslovení nedůvěry vládě. Říkal, že Igor Matovič na poslední chvíli tu situaci chtěl zachránit. Vyrazil do prezidentského paláce. Tam svou demisi skutečně podepsal a odevzdal ji pracovníkům prezidentského paláce. Načež si tento svůj krok rozmyslel a ten dokument vytrhl jednomu z pracovníků. Tuto Sulíkovu historku potvrdil jak prezidentský palác, tak později i prezidentka Zuzana Čaputová. 

Richard Sulík to komentoval tak, že to ilustruje celé vládnutí Igora Matoviče, ten chaos, se kterým on přispíval do vládní politiky.

A předseda OLaNO Igor Matovič už nějak zareagoval na to, že tedy na Slovensku padla nakonec vláda?
Matovič se zatím vyhnul novinářské otázce na to, jak velký podíl si myslí, že on sám má na pádu vlády. Ale co bylo zajímavé, zaznělo od něj, že od premiéra, tedy svého stranického podřízeného, od Eduarda Hegera, měl absolutní svobodu v tom, jestli demisi podá nebo ne. A je prý rád, že si to nakonec rozmyslel. I když v tu chvíli, kdy vytrhl ten dokument úředníkovi prezidentského paláce, tak prý měl slabou chvilku.

Je zajímavé, jak Matovič komunikoval celou tu snahu strany Svoboda a solidarita a zbytku opozice o vyslovení nedůvěry. On vlastně varoval před tím, že současná koalice vznikla proto, aby u moci nebyli lidé, kteří vládli spolu s Robertem Ficem, strana SMER. Vláda vznikla proto, aby bojovala s korupcí, s klientelismem. To je něco, co on se snažil udržet. 

Říkal, že pád vlády a případné vyhlášení předčasných voleb je vlastně červeným kobercem nataženým pro Roberta Fica a jeho možný návrat do politiky, do vládních křesel. Protože přesto, že Robert Fico není první v průzkumech veřejného mínění, tak na první příčce figuruje strana Hlas, což jsou vlastně bývalí kolegové Roberta Fica, kteří se později oddělili. A zatím není jasné, jestli po případných volbách Peter Pellegrini bude spolupracovat s Robertem Ficem, nebo ne.

Však Igor Matovič porazil Roberta Fica, byl na Slovensku mnohými Slováky považován za určitého hrdinu. A pak tedy dospěl do konce, do kterého dospěl, protože sice demisi nepodal, ale ve vládě stejně skončí, protože končí celá vláda. Tak si tak říkám, co na to musí říkat Slováci, jestli ještě někomu, jako je Igor Matovič, vůbec důvěřují?
Igor Matovič dostal velký mandát od slovenských voličů. Jeho hnutí vyhrálo minulé volby v roce 2020 se ziskem tuším 25 % hlasů a v současné době se OLaNO pohybuje někde kolem osmi procent. Takže Igor Matovič sám má tak nízkou důvěru, že klesl někam k 10 %. Pohybuje se na úrovni popularity Mariana Kotleby.

Patří k těm nejméně oblíbeným politikům na Slovensku, takže on tu důvěru, kterou měl, řekněme lidově, prošustroval, ztratil a jeho vláda teď bude pravděpodobně jedna z těch nejméně populárnějších ve slovenské moderní historii.

Takže nesledujeme pouze pád vlády, která, připomeňme, měla na začátku ústavní většinu nějakých 95 poslanců, ale i politický pád jedné mnoha Slováky nenáviděné osoby a totiž Igora Matoviče?
Dá se říct, že pád osoby Igora Matoviče a jeho hnutí OLaNO je propojený, protože do velké míry platí to, že Igor Matovič je hnutí OLaNO. On rozhoduje o tom, co se v hnutí děje. Často se mluví o tom, že nikoli Eduard Heger, ale Igor Matovič byl stále premiérem, přestože už se jednou musel té premiérské pozice vzdát a stáhl se na pozici ministra financí, tak dále řídil to, co se bude ve vládě dít. 

A ukazuje se to i na tom čtvrtečním dění, na tom, že Igor Matovič měl, jak už jsem říkal, absolutní svobodu v tom, jestli demisi podá, nebo nepodá. Eduardu Hegerovi se často vyčítalo, že se ostřeji nepostaví vůči Matovičovi, že ho nesrovná do latě. Ta volba, která teď byla před hnutím OLaNO, byla vlastně, jestli odejde Igor Matovič, anebo jestli bude zachráněná vláda. A dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Zmiňovali jsme prezidentku Zuzanu Čaputovou s ohledem na to, že za ní byl Igor Matovič v paláci. Komentovala nějakým způsobem to, že na Slovensku tedy padla vláda, nebo účastnila se, vyjednávala o tom, aby se to třeba nestalo?
V tuto chvíli, kdy spolu nahráváme, tak jsem ještě komentář ze strany prezidentského paláce nezaznamenal. Prezidentka Čaputová vlastně potvrdila to, co se stalo ohledně toho pokusu Igora Matoviče podat demisi, ale zatím se víc nevyjádřila.

Ona se obecně snaží spíše nezasahovat do těch politických nebo řekněme stranických her, do té každodenní parlamentní politiky. Uvědomuje si, že její role jakožto prezidentky je nadstranickost. Vyjádřila se v tom smyslu, že krize vlády je téma pro vládu, téma pro parlament, ale její pravomoci sem nesahají. Na druhou stranu teď po pádu vlády se ona stává tím významným hráčem, tím, kdo bude rozhodovat, kam bude slovenská politika směřovat.

Co bude tedy teď? Jsou ve hře předčasné volby?
Předčasné volby jsou jedna z možností, kterou si část Národní rady určitě přeje. Část strany chce využít toho, že ve voličských průzkumech mají vysoké potenciální zisky. Je to zejména strana Hlas, strana SMER, ale i jiní politici volají po tom, aby se znovu rozdaly karty, aby ten chaos, který zavládl, rozhodli voliči, aby se znovu prostřel ten politický stůl.

Ale u předčasných voleb je tady takový malý zádrhel. Slovenská ústava je v tuto chvíli neumožňuje, neumožňuje zkrátit volební období současné vládě. Je to dané tím, že je to tím, že příslušný zákon zrušil Ústavní soud a je tedy třeba tuto položku do ústavy znovu doplnit. A protože to je ústavní zákon, tak je potřeba dát dohromady 90 hlasů v Národní radě. Takže je tu ještě tato překážka, že se poslanci musí dohodnout na tom, aby zařadili tento bod do ústavy a potřebují k tomu celých 90 hlasů.

Jak tedy rozumět slovům předsedy parlamentu Borise Kollára ze strany Sme rodina, který už informoval, že předčasné volby by mohly být a mohly by být v květnu nebo v červnu?

Ono se dá očekávat, že to nebude zas až takový problém těch 90 hlasů dohromady dát. Předpokládám, že u některých stran tato iniciativa narazí. Mohlo by to být právě hnutí OLaNO, které nebude pro předčasné volby. Strana SAS také nesouhlasí s tím, aby se hned přikročilo k předčasným volbám. 

Na druhou stranu panuje obecná shoda, že by bylo potřeba toto do ústavy doplnit. Je to očividně prvek, který v tom zřízení v tuto chvíli chybí a který omezuje možnosti, jak nakládat s vládními krizemi tak, jak jsme teď svědky.

A nabízejí se tedy i nějaké jiné alternativy než uspořádat předčasné volby? Napadá mě třeba nějaký plán na širší rekonstrukci vlády...
To je právě možnost, která by se pravděpodobně zamlouvala straně SaS. Rekonstrukce vlády možná je, ale v tu chvíli je potřeba, aby samozřejmě měla dostatečnou podporu v Národní radě, to znamená, aby se za ní postavilo 76 poslanců. A už delší dobu se hledá taková většina a zatím se ji najít nepodařila. 

Je otázka, jestli to zamíchání kartami, které je spojené s aktuálním pádem vlády, přinese nějaká nová spojenectví, nějaké nové možnosti, jak dál spolupracovat. Ale stejně tak je to s možností úřednické vlády, kterou by tedy do předčasných voleb mohla jmenovat prezidentka Zuzana Čaputová. I ta by musela mít podporu 76 poslanců. Zatím se to nejeví jako příliš pravděpodobné.

Otázka také je, zda by k tomu chtěla prezidentka Čaputová sáhnout?
Ano, už naznačila, že to není její preferovaná volba. Mluvila dokonce o tom, že to je pozice, ve které jakožto prezidentka chce být asi ze všeho nejméně. Ona se takto vyjádřila potom, co byla ze strany některých politiků obviněna, že se na Slovensku chystá progresivistických puč, který má být právě spojený s tím, že padne vláda, svrhnou ji právě liberální strany jako strana SaS a prezidentka pak dosadí svou úřednickou vládu. Ale jak říkám, prezidentka toto popírá.

Já se nemůžu nezeptat. Už jsme tu zmínili otázku státního rozpočtu, nejdůležitějšího zákona roku. Jak jsem pochopil, Slovensko stále nemá přijatý státní rozpočet na příští rok. Tak teď se bude pro něj asi muset shánět rychle nějaká podpora?
Je to tak. Rozpočet zatím stále není. Už před tím hlasováním o nedůvěře vládě existovaly názory, zaznívaly hlasy, že by se nemělo k tomu hlasování přistoupit dřív, než bude jasné, jestli současná vláda bude pokračovat.

Asi nebude jednoduché najít tu požadovanou většinu, protože žádná z těch stran zatím neví, jestli to bude ona, kdo bude určovat budoucí rozpočet Slovenska. Ale samozřejmě je tu touha vyhnout se rozpočtovému provizoriu.

A na schválení rozpočtu jsou také navázány další důležité věci, jako je vyplácení pomoci, zvyšování platů lékařům, pokud se nepletu, pomoc lidem v době vysoké inflace, energetické krize a to se samozřejmě bez schváleného počtu udělat nedá.

V podcastu byly dále využity zvuky z RTVS a ČT24.