Společné pokoje, odtažitý personál, destinace předem neznámá. Slováci sdílejí zážitky ze státní karantény
Pandemie koronaviru přivedla řadu lidí ze zahraničí zpět do rodných zemí. Když ale přejedou Slováci hranice, jejich cesta domů nevede. Slovensko si totiž jako jediný stát v Evropě vytvořilo v rámci opatření systém státní karantény. V ní musejí lidé několik dní čekat na negativní test, až potom můžou opustit hlídaný objekt.
Martin a Viktorie mají - jako tisíce dalších Slováků - ojedinělou zkušenost ze státem řízené izolace. Oba po vypuknutí pandemie přicestovali zpět do domoviny. Martin z Německa, Viktorie z Indie. Každý v jiný čas a možná na jiném hraničním přechodu, oba ale čekalo podobné dění.
Po přejezdu slovenských hranic policie lidi přerozděluje a určuje, do jaké ubytovny poputují. Na hranicích se proto v posledních dnech tvoří kolony.
Není karanténa jako karanténa. To rozhodně platí třeba na Slovensku, kde je zásadní rozdíl mezi karanténou domácí a státní. V té druhé skončí každý, kdo přejede hranice. Natáčela zpravodajka Českého rozhlasu Pavlína Nečásková
Takzvaní repatrianti se musí ještě před příjezdem registrovat u slovenských úřadů. Původní záměr byl umísťovat lidi do zařízení co nejblíže jejich trvalému bydlišti. Ne vždy se to ale podaří. Někdy se proto Bratislavané ocitli na východě Slovenska a naopak.
Viktorie měla štěstí. V tuto chvíli se nachází na studentské koleji u Trenčianských Teplic, odkud pochází. Martin je však od svého bydliště vzdálený 300 kilometrů.
To, kam se pojede, ale třeba Viktorie do poslední chvíle netušila. „Dokud pro nás nepřijel autobus, tak jsme nevěděli, kam pojedeme, ani jak dlouho budeme čekat. Jediné, co jsme se dozvěděli, bylo, že máme čekat, že vůz je na cestě a že nás odvezou do karantény. Víc informací vám nikdo neřekne,“ svěřila se Radiožurnálu.
Zprávy rozhlasem a z balkonu
Na místě čeká rozdělování pokojů – a není izolace jako izolace. Lidé jsou na pokojích třeba po třech nebo po čtyřech. Toalety sdílí s dalšími. Viktorie se tak ocitla na pokoji se třemi ženami.
„Mně osobně nedělá problém sdílet s někým pokoj. Jediné, co mi vadí, je, že riskujeme, že se jedna od druhé nakazíme. Ale co se týká žen, se kterými jsem ubytovaná, měla jsem velké štěstí. Sedly jsme si.“
Úřady na Slovensku zrušily karanténu první z romských osad na východu země
Číst článek
Martin měl odlišný zážitek. Do ubytovny přijel s kolegou, na jejich žádost dostali společný pokoj. Až do chvíle, než Martinovi vyšel první test na onemocnění covid-19 pozitivně. Pak zůstal na pokoji sám. Místnosti nesmí nikdo opustit. Personál ubytovny nechává třikrát denně jídlo přede dveřmi na zemi. Informace, třeba o testování, sděluje školním rozhlasem.
Martinovi vadila odtažitost personálu: „Takové základní věci. Třeba když jsme chtěli od personálu, zda by nám někdo mohl něco koupit, to vůbec nepřipadalo v úvahu. Až ke konci zřejmě byl nějaký nátlak od lidí, kteří vysvětlovali, že jim strava prostě nestačí, jestli by se našla nějaká dobrá duše, která zajde do obchodu, který je za rohem.“
Internet není samozřejmostí. Přestože jsou Viktorie i Martin ubytovaní na studentských kolejích a připojení tam existuje, heslo k němu nikdo nedostal. Lidé se tam musí spolehnout na vlastní telefony. Skrze sociální sítě pak sdílejí informace s dalšími obyvateli ubytovny z jiných pokojů.
Podle Viktorie se snaží navázat kontakt jakkoliv. „Když je hezky a svítí slunce, vylezeme všichni na své balkony a voláme na sebe navzájem. Předáváme si informace. Třeba, kdy bude testování. Nebo si povídáme o tom, jak se máme, jak to zvládáme,“ vypráví.
Za stravu na ubytovně se platí. Podle ostatních repatriantů by to mělo být okolo 13 eur za den, tedy zhruba 350 korun.
Martin je teď už z karantény doma. V izolaci strávil kvůli čekání na dva negativní testy 25 dní. Čas si většinou krátil na internetu nebo dlouhými hovory s rodinou. „Člověk nesmí myslet na to, kde je. Jinak by se zbláznil, z té samoty, i z toho, že celých 24 hodin má kolem sebe neustále jen čtyři stěny, a to je vše,“ uzavírá.
Viktorie na první test teprve čeká. Ten se zpravidla dělá nejdřív po pěti dnech od příjezdu. Kapacita ubytoven po celé zemi je v tuto chvíli přeplněna. Jsou to státní zařízení, koleje nebo někdy i soukromé hotely.
Proti státní karanténě už vznikla petice adresovaná vládě. Zabývá se jí také ombudsmanka pro lidská práva. Hlavním argumentem je riziko nakažení přímo během izolace. Vláda na to zatím nijak neodpovídá. Státní karanténa podle ní zachránila Slovensko před agresivním šíření pandemie koronaviru.
