Fakta nejsou třeba, Smolensk funguje v polské politice na emocích a traumatu, říká politolog
Každý desátý den v měsíci mají Jarosław Kaczyński a jeho nejbližší političtí podřízení a příznivci jasný program. Ráno zamíří na mši, večer před Prezidentský palác a večer opakují to samé v poněkud větším měřítku. Připomínají si tak oběti leteckého neštěstí u Smolenska, kde v roce 2010 zahynula část polské elity. „Smolensk nepotřebuje fakta, funguje na pocitech, na traumatu,“ říká politolog Nikola Ksiazek, který se tématu dlouhodobě věnuje.
„Jsem tu od samého začátku v roce 2010,“ říkal reportérovi serveru iROZHLAS.cz loni 10. listopadu pan Józef z Varšavy, který chodí pravidelně na ranní „smolenské mše“ a kladení věnců před prezidentským palácem. Je zároveň hrdým stoupencem Práva a spravedlnosti, jejího předsedy Jarosława Kaczyńského a myslí si, že u Smolenska nedošlo k nehodě, ale k atentátu.
Poslední dva roky měsíčnice, tedy pravidelná pietní, náboženská a politická shromáždění, doprovází přísná bezpečnostní opatření. V centru města už den předem vyrůstá několik řad kovových zábran a okolí prezidentského paláce na Krakovském předměstí hlídají stovky policistů. Akce se tak izoluje od politických protivníků.
„Dnes to uzavřeli, nemohl jsem se účastnit pokládání věnců,“ stěžoval si pan Józef, držel přitom velký kříž a plakát s podobiznou Lecha Kaczyńského. Měsíčnice jsou pro něj náboženským rituálem, zejména ale vlasteneckou tradicí. „Smolensk podporuje ten étos paměti o hrdinství a martyrologii polského národa,“ přitakává jeho kolega a jeden ze zakladatelů měsíčnic Janusz Zieliński.
To v rozhovoru pro iROZHLAS.cz potvrzuje i politolog z Vídeňské univerzity Nikola Ksiazek. Zkoumá, jak a proč vládnoucí strana Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského používá v politice téma smolenské katastrofy.
Jak se dá popsat význam tématu Smolensku pro současnou polskou politiku?
Smolensk se nedá popsat jednoduše jako historická událost, má tolik rovin, že je vlastně fascinující se jím zabývat. Podle mě je to středobod politiky PiS. Pohled na svět a na všechno je přes prizma Smolenska. Je to populistické téma, má populistické cíle a protivníci, na které se skrze tohle téma útočí, nejsou v zahraničí, ale v Polsku. Tak to říká Kaczyński: jsou tu opravdoví Poláci a pak lidé z druhé sorty. Druhá rovina je vytváření konstrukce historického mýtu.
Podle dubnového výzkumu agentury Kantar Millward Brown SA pro soukromou televizi TVN si 26 % Poláků myslí, že u Smolenska došlo k atentátu. To znamená meziroční nárůst o 8 %. Teorii o cíleném pádu letadla pak 59 % lidí odmítá.
V čem ten mýtus spočívá? Jak je využíván?
Je velmi hluboce spojen s identifikací lidí s jinými lidmi, s kolektivní identitou a kolektivní pamětí. Je to něco, co máme ty i já společné, například historii. A to je to, co PiS aktivně vytváří a smolenské měsíčnice jsou toho součástí.
Čili podle vás Smolensk znamená pro PiS zlomový bod, který využívá pro populistické cíle a staví na tom vlastní mytologii. Ale funguje to ještě na voliče, nebo jen na vlastní tvrdé jádro strany?
Ten význam roste, dokazují to průzkumy, a přirozeně je tu vzájemný vztah. Ten, kdo je voličem PiS, bude pravděpodobně i příznivcem teorie o atentátu a spiknutí. Ale rozdíl mezi rokem 2018 a volbami 2010 je v tom, že lidé tehdy nepřemýšleli o spiknutí.
Kaczyński už v minulém týdnu avizoval, že v úterý na 8. výročí tragédie publikují část nové vyšetřovací zprávy vlastní komise, kterou vede bývalý ministr obrany Antoni Macierewicz. Jaká je teď po odchodu z vlády Macierewiczova role v tématu Smolenska? Dřív to byl právě on, kdo přinášel a propagoval rozličné teorie o atentátu na Lecha Kaczyńského, byl tvůrce narativu.
On byl ve vztahu ke Smolensku velmi, velmi důležitý, byl ústřední postavou, hlavním „smolenským kaplanem“. On je ten, kdo vždycky nahlas oznámil své domněnky a hypotézy o konspiracích. No a zatím to vypadá, že v té roli i zůstane, i když už tak často nejde vidět v televizi.
A může fungovat nebo funguje v pořadí další hypotéza o výbuchu letadla? Loni Macierewiczova komise oznámila výbuch termobarické bomby, později z týmu ale řada členů odešla...
Funguje. Je to součást toho mýtu, který je stavěn jako pokračování polské historie. Smolensk není jedna událost, ale poslední v řadě událostí, polské martyrologie. Já to nazývám „Katyň, Volyň, Smolensk“. Je to součást toho, že Polsko je „Kristem národů“ a to se přizpůsobí pro Smolensk. Smolensk nepotřebuje fakta, funguje na pocitech, na traumatu. Ale podobně to funguje i jinde, například Orbán mluví o traumatu z Trianonu.
Ksiazek v rámci svého výzkumu natočil loni v listopadu průběh smolenské měsíčnice:
Jaký význam mají ony smolenské měsíčnice? Kaczyński na podzim prohlásil, že ta letošní dubnová má být v tradičním provedení poslední.
Měsíčnice dávají pocit, že Smolensk neskončil, že je to něco aktuálního. Je velký rozdíl ve vnímání faktů o Smolensku v době před čtyřmi pěti lety a dnes. Když se celou dobu opakuje, že to byla lež, že oni zabili Kaczyńského, po nějakém čase si budou myslet, že na tom přece jen něco je.
Měsíčnice dřív držely Smolensk při životě, teď už jsou Smolensk. Dřív byly potřebné pro vytvoření mýtů, teď už budou fungovat i bez Kaczyńského, mýtus funguje, on už tam nemusí chodit, ale lidé před Prezidentským palácem budou stejně. Bude to fungovat samo.
V úterý se také odhalí smolenský pomník na Piłsudského náměstí ve Varšavě, pro Poláky velmi citlivém a symbolickém místě. Tím Kaczyński konec měsíčnic podmiňoval.
Jsem sám zvědavý, jak veřejnost ten pomník přijme. Různá provládní média o něm neinformují příliš euforicky.
