Smrt vězněného amerického studenta může mít pro KLDR dalekosáhlé důsledky
To, že se režim severokorejského diktátora Kim Čong-una zbavuje domácí opozice i nepohodlných konkurentů, nechává vyhladovět vlastní obyvatele a za sebemenší prohřešek je zavírá do koncentráků, není pro svět nic nového. Ale příběh a smrt dvaadvacetiletého Američana Otty Warmbiera může mít dalekosáhlé mezinárodní důsledky.
Mladík, jehož v kómatu vrátila Severní Korea do Spojených států, v pondělí zemřel. A jeho skon vyvolal zejména ve Spojených státech kromě smutku i tvrdé reakce politiků.
„Zavraždil jej režim Kim Čong-una," prohlásil bez obalu vlivný republikánský senátor John McCain.
Americký student se vydal do Severní Koreje s turistickou kanceláří - jinak se do KLDR cestovat nedá -, aby tam strávil pět dní. Na závěr pobytu byl zatčen, protože strhl ze stěny hotelového pokoje propagandistický plakát.
Před soudem se kál a žádal odpuštění. Marně. Dostal patnáctiletý trest těžkých prací. A jeho „výlet" se prodloužil na sedmnáct měsíců, připomíná web stanice CNN.
Mladý muž však, patrně po mučení, upadl do kómatu. Pro režim, který zadržuje cizince jako cenné „zboží" pro následná vyjednávání, se stal nepotřebným. I proto se Trumpově administrativě podařilo vyjednat jeho propuštění.
Zemřel americký student Warmbier. Severní Korea ho věznila za protistátní činnost
Číst článek
Jeho smrt však může znamenat, že Spojené státy zaujmou vůči komunistické diktatuře mnohem tvrdší postoj, než tomu bylo doposud.
„Ottova smrt je posledním zvoněním k co nejrozhodnější odvetě," řekl v rozhovoru pro CNN Bruce Klingner, analytik Centra asijských studií washingtonského think-tanku Heritage Foundation.
Američané také naléhají na Peking, aby přestal režim Kim Čong-una podporovat, a uvažují o uvalení sankcí na ty čínské firmy, které s Pchjongjangem čile obchodují. Motivem pro Trumpovu administrativu ostatně mohou být i případy dalších vězňů. Některým se podařilo z pekla severokorejských věznic uniknout.
Pokus o krádež plakátu
Smrt Otty Warmbiera otřásla i devětapadesátiletým Jeffreym Fowlem, jedním ze šestnácti Američanů, které severokorejský režim v posledních dvaceti letech zadržoval. Tři z nich zůstávají stále za mřížemi, upozorňuje agentura Reuters.
Fowle měl při vší smůle štěstí v neštěstí. Po půlročním věznění byl propuštěn v relativně dobrém psychickém stavu. „Smrt Otty Warmbiera je tragédií pro celou Ameriku," říká v rozhovoru pro agenturu Reuters a dodává: „Do problémů se v Severní Koreji dostanete velmi snadno."
Zadržení Američané jsou pro KLDR klenot. U Warmbiera se někde stala chyba, říká koreanistka Špitálníková
Číst článek
Oba muži - Fowle i Warmbier - se dopustili přestupků, jakých by si v drtivé většině zemí nikdo ani nepovšiml. Fowle zanechal v nočním klubu jednoho přímořského letoviska bibli. Warmbiera odsoudili za pokus o krádež plakátu, zobrazujícího bývalého vůdce Kim Čong-ila, z hotelu v Pchjongjangu. Nicméně, v Severní Koreji, kde jsou členové vládnoucí dynastie uctíváni jako božstva, považují úřady takové činy za flagrantní útok na státní zřízení a „hanebný zločin".
Agentura Reuters cituje i Američana, který strávil v severokorejském vězení nejdelší dobu, misionáře Kennetha Bae." I když nemáme o životě v Severní Koreji dostatek informací, víme, že tam nevinní lidé zažívají nepředstavitelné utrpení," říká Bae.
Skutečný příběh mého věznění
O severokorejských pracovních táborech, kde si odpykával trest i Otto Warmbier, koluje řada legend. Přesné informace však chybějí. Jejich hlavním zdrojem je právě Baeho svědectví. Severokorejský režim jej v roce 2012 odsoudil za to, že měl do země propašovat křesťanskou literaturu. Domů se vrátil loni, vyhublý na kost. Severokorejské úřady ho věznily 735 dnů.
O svých zážitcích píše Bae v bestselleru s názvem Nezapomenutelné: Skutečný příběh mého věznění v Severní Koreji (Not Forgotten: The True Story of My Imprisonment in North Korea). Nezmiňuje se o fyzickém mučení, jímž si zřejmě prošel Otto Warmbier.
'Těžce poškozený mozek bez příznaků botulismu'. OSN chce po KLDR vysvětlení Warmbierova stavu
Číst článek
Vzpomíná jen na psychický teror: „Nikdo si na tebe nevzpomene. Všichni už na tebe zapomněli, tvoji blízcí i tvoje vláda. Domů se jen tak nevrátíš. Zůstaneš tu patnáct let. Bude ti šedesát, až se dostaneš domů," říkali prý Baemu dozorci den co den. „Připadal jsem si jako hmyz," přiznává ve své knize.
Severokorejci však podle něho vždycky zpozorněli, když jejich cenný vězeň vážněji onemocněl. Právě tehdy souhlasili s jeho vydáním do Spojených států. Podle Baeho se režim obával, že pokud by zemřel, způsobilo by to velký skandál.
V jeho slovech lze hledat i možné vysvětlení případu Warmbier. Když se jej KLDR rozhodla vrátit do vlasti, bylo už pozdě. Život mu neuměli zachránit ani američtí lékaři, podotýká agentura Reuters.
Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.
