Smrtící dědictví Islámského státu: ve světě po letech opět stoupá počet min

Ve světě roste počet min a nástražných zařízení. Děje se tak zejména kvůli Islámskému státu, který se stahuje z území v Sýrii a Iráku a nechává za sebou výbušniny, jejichž odstranění bude trvat desítky let.

Praha / Damašek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Odkrytá protitanková mina v Náhorním Karabachu. | Foto: Scout Tufankjian/HALO Trust

Před 20 lety, v lednu 1997, nasedla britská princezna Diana do letadla a ze studené severní polokoule prolétla pod horké angolské slunce. Prošla se přes lán rudé země a trávy vyšší než ona sama a na moment změnila svět. Asi tak by se dal popsat nejsvětlejší moment v boji proti pozemním minám.

Britská princezna Diana kráčí v lednu 1997 přes částečně vyčištěné minové pole v Angole. | Zdroj: Profimedia

Několik kroků tehdy nejsledovanější ženy světa přes polovyklizené minové pole totiž vyvolalo rozruch a široký zájem o nebezpečná zařízení. Ještě v prosinci toho roku podepsalo 122 zemí Ottawskou úmluvu s cílem vymýtit miny, které si nevybírají mezi oběťmi a zůstávají skryté a smrtící i léta po konfliktu. Křivka organizace Ladmine and Cluster Munition Monitor, jež zaznamenává počet obětí min, improvizovaných výbušnin a dalších "zbytků" po bojích, následující dekádu klesala. Z rozbité silnice, kterou prošla Diana, se stala živá ulice s domy a školou.

A pak přišel Islámsky stát.

Mina na olivovníku

Radost Aliho Hussaina Omariho z toho, že se může i s rodinou vrátit do města Manbidž na severu Sýrie byla krátká. „První exploze zabila našeho souseda a jeho švagrovou, když vešli do domu. O tři dni později zabila mina mého bratrance. Jeho jedenáctiletá dcera přišla o nohu a jejich dům byl zničen. O týden později vybouchla mina na olivovníku. Můj soused přišel o nohu," popsal návrat na území, které dva a půl roku ovládal takzvaný Islámsky stát (IS) týdeníku Economist. V prvních dnech svobody zabily výbušniny 29 lidí a zranily mnoho dalších.

Situace je podobná v dalších iráckých a syrských městech a vesnicích, které narychlo opouští teroristická organizace. Bez možnosti nadále tato území ovládat nechávají za sebou bojovníci pro své nepřátele minová pole široká několik kilometrů. Území, které radikálové ovládali, jsou podle Economistu dnes jednou z nejvíce zaminovaných oblastí na Zemi. Pro ilustraci: v jediné vesnici jihovýchodně od Mosulu odstranila britská nezisková organizace přes 1000 min. Vesnice ještě pořád není „čistá".

Graf organizace Landmine & Cluster Munition Monitor, který ukazuje počet zranění, jež způsobily miny, improvizovanými výbušninami a dalšími pozůstatky bojů. | Foto: Landmine & Cluster Munition Monitor

Nejsou to ale jenom miny v zemi, ale i množství dalších nástražných zařízení ukrytých v ledničkách, vysavačích, konvicích na čaj, bochnících chleba ale i mrtvých tělech. „Jak před tím lidi varujete? Jak jim řeknete, ať nechodí do škol nebo nemocnic, nezvedají kameny, nedotýkají se konvic a nesedí na pohovkách?" cituje týdeník Saaeeda Eido ze Syrského institutu pro spravedlnost.

Nárůst je vidět i na číslech: jemně klesající křivka počtu obětí min a jiných výbušných zařízení zmiňována v začátku textu od roku 2014 nabrala opačný směr. Rok 2015 v podstatě smazal úspěchy z předchozích deseti let. 

Nerovný souboj s časem

"Jsme svědky nové minové krize o velikosti, jaká nebyla spatřena od dohody o jejich zákazu před dvaceti lety," prohlásila pro Economist Jane Cockingová, šéfka organizace Mines Advisory Group. Experti odhadují, že celkově mohl Islámský stát v Sýrii a Iráku nastražit více než 100 tisíc min. 

Tohle číslo je problematické z několika důvodů - prvním je nerovný souboj s časem. Islámský stát své muže ve výrobě výbušnin sice podle všeho školí důkladně, pořád ale jde o "rychlokurzy". Pro porovnání: základní příprava českých pyrotechniků trvá pět až šest měsíců. Podle Zdeňka Hejpetra je ale nejdůležitější dlouhodobá praxe v terénu. "Celkově je možno říci, že příprava pyrotechnika je nekončící proces," vysvětluje serveru iROZHLAS.cz podplukovník z Centra technické a informační podpory, které pomáhá jednotkám při zahraničních misích.

Na dotaz, jak dlouho může trvat odstranění jediné ze statisíce výbušnin, nedokáže odpovědět. "Každé zařízení je jedinečné," upozorňuje. Experti, které oslovil Economist, mluví o třech dekádach a milionech dolarů.

Nastražené výbušniny budou přitom mít vliv i daleko od míst, kde by někomu mohly přímo ublížit. S každým vybuchlým "kamínkem" na chodníku nebo čajovou konvicí v domě klesá šance, že se upchlíci budou po skončení války moci brzy vrátit do svých domovů.

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme