Snižování emisí skleníkových plynů může začít
Protokol z Kjóta může vstoupit v platnost v roce 2002. Účastníci bonnské konference OSN o opatřeních k omezení globálního oteplování planety se nakonec dohodli v hlavním sporném bodě Kjótského protokolu z roku 1997, kterým byla otázka kontrolních mechanismů jeho naplňování. Kjótský protokol počítá s tím, že nejpozději do roku 2010 se emise oxidu uhličitého a dalších plynů, které vyvolávají skleníkový efekt, sníží o 5,2 procenta ve srovnání s rokem 1990.
Průmyslové mocnosti nakonec překonaly vzájemné rozpory, zejména ve sporném bodě kjótského protokolu, a to v otázce kontrolních mechanismů jeho naplňování. Zatímco Evropská unie požadovala velmi přísná opatření, Japonsko bylo pro mírnější kontroly. Kompromis prosazovaný Unií nakonec podpořily i další váhající státy: Rusko, Kanada a Austrálie. Evropská unie ustoupila v otázce směrných čísel pro snižování emisí kysličníku uhličitého. Prosadila však přísnější kontrolní opatření, proti nimž bylo právě Japonsko.
Kjótský protokol počítá s tím, že do období let 2008 až 2010 se emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů sníží na planetě o 5,2 procenta ve srovnání s rokem 1990. Spojené státy už v březnu odmítly protokol s tím, že poškozuje jejich ekonomiku a příliš nahrává rozvojovým zemím.
Kompromisní dohodu předložil předsedající konference OSN, nizozemský ministr Jan Pronk. Japonsko, Kanada, Rusko a Austrálie nakonec kompromisní dohodu prosazovanou Evropskou unií podpořily, aby zabránily nezdaru jednání o změnách klimatu.
Ministr životního prostředí Miloš Kužvart řekl, že "tento text umožňuje ratifikační proces zahájit v zemích, které si přejí ratifikovat kjótský protokol okamžitě. To je nejdůležitější závěr. Problémy, které se týkají některých technických a právních otázek, budou předmětem jednání až zhruba za 3 měsíce."
Bonnské konferenci předcházel loňský listopadový summit v Haagu, který skončil kolapsem a poté odmítnutí Kjótského protokolu Spojenými státy v březnu.
