Sochy z komunistické éry připomínají Maďarům 'prokletý režim'
Park plný soch a pomníků z doby totality v Budapešti nemá připomínat komunistický režim, ale jeho pád. Nemá však být ani výsměchem – spíše mementem doby, kterou Maďaři nazývají prokletým režimem.
Lenin, diktatura proletariátu, pionýrské hnutí, kult osobnosti, věčné přátelství se Sovětským svazem, pěticípá rudá hvězda, srp a kladivo, železná opona. Pojmy z ne tak dávné minulosti, kterou za sebou zanechaly někdejší země socialistického tábora před 22 lety.
Na rozdíl od Československa neexistoval v Maďarsku jeden konkrétní den, se kterým by mohla být změna celého systému spojena. Byl to dlouhý proces, i když i v Maďarsku se odehrál „sametově”. Celý totalitní režim odešel v pokoji do skanzenu, spolu se svými sochami.
Reportáž z parku plného soch z komunistické éry natáčel maďarský zpravodaj ČRo Gregor Martin Papucsek
Z reproduktoru zní známý totalitní hit ze sbírky Best of Communism a 65letý dělník, který zde upravuje chodník, popisuje, kde která socha kdysi stála. Osťapenko, sovětský kapitán, který zahynul na okraji Budapešti, když šel Němcům nabízet mír. Jeho socha stála dlouhá desetiletí na příjezdové cestě od Balatonu do Budapešti a byla snad nejznámějším památníkem v celé zemi.
Na okraji Budapešti, v takzvaném Memento Parku, se nachází většina soch a reliéfů spojených s totalitním komunistickým režimem. Starší pán ví téměř o každé soše, kde stála kdysi. Nesouhlasí s jejich odstraněním z původního místa, „protože staré vzpomínky vymazat nelze”.
„Existují dva druhy lidí. Mnozí nadávají a hovoří ošklivě, na druhé straně je tu babička, asi 70letá až 80letá paní, která sice kulhá, ale přijde sem a zavzpomíná si, jak se setkávala s přítelkyněmi a nápadníky pod tou kterou sochou a jak bylo tehdy dobře.”
Pohyb zde není téměř žádný, mezi Leniny, sovětskými vojáky, osvoboditeli a komunistickými činovníky je dlouho pusto, až se objeví mladý člověk, irský turista. Podle mladíka je tento park či skanzen komunismu vynikající místo. Našel ho v průvodci a těšil se sem, prý jsou zde zajímavé sochy.
Maďaři sem chodí víkendu, říká průvodkyně, která si přeje zůstat inkognito. Ne však 50letý taxikář, který právě dovezl dva Francouze. „Myslím, že najít pro sochy takové místo a nezničit je, bylo sympatické, neboť k naší minulosti patří i tyto věci. Ale ten systém přestal existovat, sochy nemohly zůstat na místě.”
Nostalgii za starými poměry, které v Maďarsku přezdívají „prokletý režim”, ale rozhodně necítí.