Španělé budou volit parlament. Na výsledky čekají i asturští horníci, jejichž doly mají být uzavřeny
Španělé věří, že po nedělních předčasných volbách budou mít konečně funkční vládu. Ta dnešní už půl roku přesluhuje. Prosincové volby totiž skončily patem. Čtyři hlavní politické strany nedaly dohromady žádnou koalici a voliči tak musejí hlasovat znovu. Nová vláda bude mít před sebou řadu těžkých úkolů. Jedním z nich je řešení situace nerentabilních uhelných dolů na severu země. Má je uzavřít za necelé tři roky.
Pět dní v týdnu fárá 39letý David Fernandéz rubat uhlí do jednoho z dolů státní společnosti Hunosa ve městě El Entrego v severošpanělském regionu Asturie. Horníkem je už 10 let. Předtím pracoval v kanceláři a do dolů šel proto, že tam viděl větší jistotu zaměstnání.
Stále věří, že se podaří zvrátit plán utlumení těžby dohodnutý s Evropskou komisí, který počítá s uzavřením státem subvencovaných dolů do konce roku 2018. Zatím si není jistý, komu dá svůj hlas, ale ví, koho volit nebude.
„Je jasné, že s Lidovou stranou bychom si podepsali rozsudek smrti. Také je evidentní, že kdyby vyhrála Socialistická strana, která má restrukturalizaci těžby ve svém programu, budeme muset bojovat za změnu rozhodnutí doly zrušit,“ říká David Fernandéz.
Blíží se plánované uzavření nerentabilních uhelných dolů na severu Španělska. Natáčel tam Pavel Novák
Odborový předák José Catalino Fernandéz upozorňuje na to, že zachování dolů je spíš politická, než ekonomická záležitost. Pro Španělsko je totiž uhlí jediné fosilní palivo, kterým zajistí svou energetickou bezpečnost. Možná dražší, ale jediné. Španělsko nemá ropu a plyn dováží z Alžírska. Také velkou část uhlí, které spotřebuje, dováží, protože i to je pro něj levnější, než dotovat vlastní doly.
„Budoucnost uhlí jako paliva je, jaká je. Nebudeme o tom polemizovat. Proti tomu, že se energie vyrábí z levného uhlí, které pochází z jiných zemí, můžeme tady v Asturii těžko něco dělat. Jestli existuje nějaké řešení pro naši energetickou nezávislost, pro využití našeho uhlí, my budeme první, kdo ji využije a zatím budeme hledat náhradní zaměstnání pro naše lidi,“ uvádí ředitel státní důlní společnosti Hunosa pro vývoj nových technologií Javier Sopeňa Velasco.
Poukazuje na to, že firma vlastní i rozsáhlé lesy a má teplárny na dřevní štěpku a na bioodpad z farem. Tam může část horníků novou práci najít.
Na začátku 80. let pracovalo ve státních dolech asi 30 tisíc lidí. Dnes jen 1400. V údolích hor v Asturii ale nevyrůstají nové továrny. A o práci pro nastupující generaci je tak nouze.
Podle Josého Fernandéze z odborů SOMA FITAG není kde najít novou práci. Těch několik málo podniků, které zřídila vláda, aby vytvářely pracovní místa, dává buď nízké mzdy, nebo zaměstnává jen na dobu určitou několika měsíců.
„Není tu žádné náhradní zaměstnání. Lidé z hornických oblastí nechci říct utíkají, ale stěhují se pryč. Opouštějí region, Asturii a někdy i odcházejí ze Španělska. Když má člověk vzdělání, je to lepší. Máme asi nejvzdělanější generaci v dějinách, ale k čemu to je, když nenajdou práci v blízkosti bydliště. To je problém celé generace,“ stěžuje si horník Daniel Fernandéz.
Má sedmiletého syna. Neví, jestli by stejně jako on, nebo jeho dědeček šel pracovat do dolů. Ani by mu to neradil, protože je to těžká práce. Chtěl by ale, aby mohl pracovat tam, kde žije. Aby obyvatel v asturských horách neubývalo. Protože, jestli také bude muset odejít za prací, bude jednou v tomto koutu Španělska úplně prázdno.
