Špičková atletka Zuzana Hejnová málo snídá a tvrdě trénuje
Nejen pár týdnů se připravují sportovci na olympijské hry. Je to v podstatě po celou kariéru, kdy získávají zkušenosti a sbírají je i na jiných náročných, prestižních a důležitých závodech. Třeba na mistrovství světa, jako teď atleti v korejském Tegu. Jednou z našich medailových nadějí je i překážkářka Zuzana Hejnová, která má dnes den volna po včerejším postupu ze semifinále do zítřejšího finále. Jak vypadá ta úplně poslední příprava?
„Přijďte se podívat. Každopádně se chci trochu vyspat. Tak nejdřív v deset třicet,“ zvala jen s touto malou výhradou Zuzana Hejnová po semifinále. A tak jsem se podle toho zařídil. V 10:31 jsem zaklepal na dveře pokoje.
A jedna z prvních vět, kterou jsem uslyšel byla „Zase s tou činčilou.“ Ochranná pomůcka na nahrávacím zařízení totiž vzdáleně připomíná zmíněné chlupaté zvířátko. Nahrávadlo ale záhy získalo důvěru trenérky Martiny Blažkové a i s ní a čtvrtkařkou Denisou Rosolovou jsme vyrazili na snídani.
Do atletické jídelny se jde z věžáku, kde bydlí česká výprava, i podzemní cestou. A i když tam nesmí nikdo jiný, než členové výpravy, hlídači zase tak bedliví nejsou.
Pokrm, který si Zuzana Hejnová vložila v jídelně do misky, se nedal na první pohled příliš identifikovat. „Mají to být kroupy s mlékem. Občas jsou dobré, ale občas je udělají strašně slané. A to já nemám ráda. Tohle bylo slané, takže to si nedám.“
A co vlastně špičková česká atletka obvykle snídá? „Ovoce, ovesnou kaši, müsli. Nemám po ránu vůbec chuť na slané.“ Teoreticky by se měla lišit snídaně podle toho, jestli má běžec volno, trénink nebo závod. U Zuzany Hejnové to ale příliš neplatí. „Po ránu nemám moc hlad a chuť, takže snídám opravdu jen málo.“
Sníst skutečně drobnou porci netrvalo Zuzaně Hejnové dlouho. Přesto se pak pochopitelně neodebrala hned na trénink, ale šla trávit na pokoj. Přidala se i kolegyně novinářka a při této pauze si o Zuzaně povídala s trenérkou.
Vyzrálejší závodnice
Martina Blažková o svěřenkyni mimo jiné řekla: „Je ve světové špičce a to v Barceloně určitě ještě nebyla. Je i hlavou dál, je vyzrálejší závodnice, je psychicky nahoře.“ A reakce Zuzany Hejnové na tato slova? „My se takto bavíme o všem, takže mě její odpovědi nepřekvapují. Tak nějak vždy očekávám, co řekne. Už se za ty léta docela dobře známe.“
Výroky trenérky mají pro elitní čtvrtkařku i speciální efekt. „Určitě mě to uklidňuje, když jsem nejistá. A ona mě uklidní, že se to udělalo všechno správně.“
A k tomu, aby bylo všechno správně i v závodu, pomůže analýza toho předchozího. V našem případě semifinále. Velmi přitom pomáhá televizní záznam, který se dá najít na internetu.
„Trošku mi přijde, že to taháš za ucho,“ prohlásí například o sledovaném běhu Hejnové její trenérka.
Potom se za pomoci trenérky i špičkování podařilo přemluvit Denisu Rosolovou, která si o volném dnu dala bohatší snídani, že už jí vytrávilo a vyrazit na trénink. Trenérka potom už za chvíli jela na půjčeném kole a Denisa Rosolová se Zuzanou Hejnovou dokonce na tandemu, k tréninkovému stadiónu, který je přímo v rozlehlé atletické vesničce.
Pozávodní trénink
A proč vlastně hnala Martina Blažková Zuzanu Hejnovou trénovat? „Tam jde o to, že den po závodě, kdy je tělo takové ztuhlé, tak je lepší, když se udržuje pořád v nějakém pohybu, než kdyby jenom ležela. Je to takové k dobru věci. I když si říká, že bude šetřit energií, ale ona by potom podle mě byla tužší,“ vysvětlovala trenérka a v horkém začátku odpoledne si plácla za krk ručník namožený v ledové vodě.
A když Zuzana Hejnová viděla, jak se vzduch nad plochou stadiónu tetelí, jen na otázku: Jestli se jí chce trénovat, odvětila. „Nechce, ale musí. Nechce vůbec.“ Jenže jedna stará poučka říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
„To znám, samozřejmě. A taky se tím trochu řídím. Čím víc špatně mi bude na tréninku, tím snazší bude závod. Takže to tak nějak vždycky skousnu,“ řekla Zuzana Hejnová, ale tréninku se moc bát nemusela.
Denisa Rosolová, která už se chystá na štafetu, dostala zabrat víc a na delších úsecích.
„Nějakých sto metrů ten meziklus, jo. A tu první si jdi volněji. Ty Zůzo si choď jenom rovinečky. Až ti to bude připadat trošku rozcvičené, tak skončíme,“ mluvila ke svým svěřenkyním Martina Blažková.
Pak se vydaly atletky na pozdní oběd a nabrat síly spánkem. A přitom se neruší.
