Splněný dětský sen pod pařížským nádražím. Nahlédněte do skrytého světa železničních modelů
Pařížským nádražím Gare de l'Est se denně prohánějí desítky vlaků. Pro některé návštěvníky to ale není ta hlavní atrakce ani důvod návštěvy. Ten se nachází o něco níž, v malé místnosti, o níž se informace předávají hlavně přes známé. Zde je schovaný kouzelný svět mašinek a jejich strojvůdců.
Takhle asi vypadá sen každého kluka, napadá mě, když vstupuji do nenápadných suterénních prostor pod pařížským nádražím Gare de l'Est. Jsme v místnosti, která je velká asi jako menší tělocvična. Uprostřed ní je chodbička, po jejíchž obou stranách vede miniaturní železniční dráha.
Na několika kolejích se tady prohánějí modelové vláčky různých velikostí, druhů a barev. Projíždějí přes ručně vyrobená nádraží, mosty i tunely.
„Naše železniční síť má v obvodu zhruba 50 metrů, takže jeden vláček může za odpoledne najezdit až tři kilometry. Tím se samozřejmě jednotlivé soupravy hodně opotřebují,“ říká mi bývalý strojvedoucí a železniční nadšenec Thierry s tím, že nejvíc trpí lokomotivy, které musí před sobotou vždy naolejovat.
Thierry už je v důchodu a pochvaluje si, že má tak víc času na modelářství a také větší klid. Tomu se mi ale nechce moc věřit, protože jak se na něj tak dívám, chvilku nepostojí. Tu musí něco přihoblovat, tam zase něco poupravit na trati a pak zase rychle přehodit výhybku.
Na modelářské trati strávil velkou část svého života. Je prý z třetí generace nadšenců, kteří místní železniční sítě budovali a udržovali. Že je s vláčky hodně práce potvrzuje, když vypráví, jak jednu z hor, pod kterou vláčky projíždějí, opravoval celé tři roky.
S mašinkami strávili celý život
Hned vedle trati postává Albert - postarší pán s prošedivělými vlasy a s menším bříškem, který dohlíží na návštěvníky a hlavně na jejich děti. Ukazuje mi například chumel drátů pod tratí, které prý napájí jen nepatrný úsek železnice.
„Není možné to rozložit. Kdybychom se o to pokusili, pravděpodobně bychom celou železnici rozbili. Všude jsou totiž dráty a nevíme přesně, kudy vedou. Trvalo by nám celé roky, než bychom to všechno zmapovali,“ vysvětluje.
Jak Albert, tak i Thierry jsou ze Sdružení přátel francouzských železnic. Právě členové této organizace postavili všechny tratě pod pařížským nádražím Gare de l'Est.
„Jsme v těchto prostorech už od roku 1927. Za druhé světové války během okupace nás ale vyhnali. Němci totiž v suterénu nádraží přespávali. Místnosti jsme získali zpět zase po válce a modely železnic jsme začali stavět na začátku padesátých let,“ vysvětluje pokladník sdružení Philippe Callé.
Reklama jen z ucha do ucha
O modelářských tratích pod nádražím Gare de l'Est moc lidí neví. Většinou se tip na prohlídku předává mezi známými. To mi ostatně potvrdila návštěvnice původem z Rumunska, která už osm let žije nedaleko pařížského nádraží.
„Známí už tady s dětmi byli, tak jsme si řekli, proč bychom nemohli i my. Navíc na nádraží jsme skoro každý den, synovi se totiž vlaky moc líbí,“ říká. Její syn David se na mě na znamení souhlasu usmívá a ukazuje na projíždějící vláček.
Ale nedá se nic dělat, za chvíli mi jede z nádraží nad našimi hlavami opravdový vlak, abych stihl letadlo domů.
