Sport vítězí nad nenávistí. Důkazem jsou paralympionici ze Rwandy
Sport může být mimo jiné i receptem na etnickou nenávist, která rozdělovala aktéry rwandské genocidy. Na londýnské paralympiádě hrají Hutuové a Tutsiové v jednom dresu. A jsou přáteli.
Před 18 lety stáli na opačné straně jednoho z nejděsivějších etnických konfliktů vůbec. Dnes jsou spolu v jednom volejbalovém týmu a přátelí se i mimo palubovku. Dva kamarádi z týmu ve volejbale sedících mají společnoou lásku ke sportu a chybějící levou končetinu…
„Jean Rukundo s číslem 4 posílá měkkou nahrávku a Dominique Bizimana s jedničkou smečuje nechytatelně míč na soupeřovu polovinu!" To je celkem běžný obrázek z paralympijských klání, i když nechytatelné smeče spíš dopadají na stranu rwandských outsiderů.
Situace je ale mimořádná z toho pohledu, že po sobě před necelými dvaceti lety Dominique s Jeanem dost možná stříleli. 36letý Tutsi Dominique dokonce nezasvěcené balamutí historkou, že „to byl určitě ten hutuský padouch Rukundo, kdo mu ustřelil dolní část levé nohy."
Příběh rwandských volejbalistů na paralympiádě zachytil zahraniční zpravodaj Jiří Hošek
„Okamžitě jsem zapomněl, že jsme stáli na opačných stranách konfliktu. Stal se tehdy v roce 2001 hned mým přítelem, moc jsem ho do týmu potřeboval a společně jsme dělali ve Rwandě sportu reklamu.
Byl to vlastně první chlapík, kterého jsem potkal a hned jsem si pomyslel, tohohle „vrďáka chci do týmu,“ vypráví Dominque.
Dominique Bizimana je vlastně takovou rwandskou renesanční osobností. Je zřejmě jediným šéfem národního paralympijského výboru na londýnských hrách, který propotí trička coby aktivní sportovec. Byl to právě on a jeho hutuský kamarád Jean, kdo rwandský volejbal sedících vytvořili úplně na zelené louce.
Tým chce zazářit za 4 roky v Riu
„Díky sportu jsme konečně jednotní. On je můj bratr a je úplně jedno, že bojoval na straně rebelů z RPF, zatímco já byl ve rwandské armádě. Když spolu hrajeme volejbal, lidé vidí, že ta jednota není vymyšlená. Přichází k nám čím dál tím víc lidí a chtějí se přidat," říká Jean Rukundo, etnický Hutu, jemuž exploze miny utrhla celou nohu.
Drtivou většinu rwandské genocidy strávil na útěku před vraždícími komandy. Jeho manželka je totiž Tutsijka
Stovky hlučně fandících lidí napřed Rwanďany v Londýně dost zaskočily, ale postupně Dominique a jeho tým ukázali, co v nich je. Reprezentanti subsaharské Afriky se ovšem do Británie přijeli hlavně „otrkat“. Už teď ale slibují: „Za 4 roky v Riu to pořádně rozbalíme!"
