Star spangled banner je 80 let americkou hymnou
Zpívá se v ní o zemi svobodných a domově statečných lidí. Pochází z ní známé motto In God We Trust, neboli Věříme v Boha. Řeč je o písni do češtiny krkolomně přeložitelné jako Hvězdami posetý prapor. Ta se stala oficiální hymnou Spojených států z rozhodnutí Kongresu a díky podpisu prezidenta Herberta Hoovera před rovnými osmdesáti lety. Historie popěvku Star spangled banner je klasickým příběhem amerického patosu, naděje i úspěchu.
Dnes notoricky známá melodie byla víc než sto let sice důležitým, nikoliv ale nezpochybnitelným symbolem americké unie. O pomyslný piedestal se navíc před rokem 1931 musela dělit s několika dalšími patriotickými písněmi.
Nástup současné americké hymny byl ale raketový. V roce 1814 pozoroval Francis Scott Key během války Američanů s dotírajícím královským námořnictvem britskou snahu o dobytí pevnosti McHenry. V noci mohl mladý právník a v oné válce prostředník výměny zajatců vidět jen záblesky z kanonády. Ráno ovšem nad pevností znovu zavlála vlajka s patnácti hvězdami a pruhy, důkaz vítězství.
Key pak vykreslil tento nevšední zážitek mystiky a heroismu v oslavné básni. Její slova se záhy spojila s melodií populární britské pijácké písně, napsané o několik desetiletí dřív pro mužský společenský klub v Londýně.
Během několika týdnů se nové dílo rychle rozšířilo i díky novinám po celé zemi a lidé si ho oblíbili. Později ho za nedílnou součást svých rituálů přijalo námořnictvo a v roce 1916 taky prezident.
Star spangled banner se už jako hymna USA stává v době druhé světové války a hlavně po ní pilířem amerického vlastenectví. Přímo zákon zavazuje během její produkce stát v pozoru s pravačkou na srdci. Hraje se před každým sportovním utkáním profesionálních ligových soutěží. Procítěná verze hymny v podání Whitney Houston ze Super Bowlu roku 1991 se dokonce o deset let později ocitá na šestém místě hudební hitparády.
Odpůrci i zastánci
Některým liberálně laděným Američanům se dnes ona posvátnost spojovaná s hymnou i dalšími národními symboly zajídá. Dědictví vypjatého nacionalismu v jejich prosazování vidí i Peter, mladý muž původem ze státu Washington:
„Myslím si, že národní hymna je ok, když je používána na začátku nějaké sportovní hry. Je ale přehnané stát na začátku každého dne a za zvuku hymny přísahat na vlajku. Lidé by neměli být nuceni něco takového dělat.“
Konzervativnější občany USA naproti tomu pobuřují netradiční i znevažující produkce národní písně. Ty se spolu s následnými kontroverzemi vyrojily koncem šedesátých let minulého století. Proslulá je hymna v podání Jimmyho Hendrixe. Na Woodstocku 1969 přijali jeho akustickou verzi s kvílením kytary ve stylu zvuků zbraní i jako manifest proti vietnamské válce.
Klasická verze americké hymny má rozsah jeden a půl oktávy. Pro pěvce proto není zrovna snadným soustem. Problémy ale mnohým Američanům činí i text. Nedávno slova hymny popletla před svátkem amerického fotbalu pophvězda Christina Aguilera.