Star spangled banner je 80 let americkou hymnou

Zpívá se v ní o zemi svobodných a domově statečných lidí. Pochází z ní známé motto In God We Trust, neboli Věříme v Boha. Řeč je o písni do češtiny krkolomně přeložitelné jako Hvězdami posetý prapor. Ta se stala oficiální hymnou Spojených států z rozhodnutí Kongresu a díky podpisu prezidenta Herberta Hoovera před rovnými osmdesáti lety. Historie popěvku Star spangled banner je klasickým příběhem amerického patosu, naděje i úspěchu.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Spojené státy americké

Spojené státy americké | Foto: Emanuel Macoun

Dnes notoricky známá melodie byla víc než sto let sice důležitým, nikoliv ale nezpochybnitelným symbolem americké unie. O pomyslný piedestal se navíc před rokem 1931 musela dělit s několika dalšími patriotickými písněmi.

Nástup současné americké hymny byl ale raketový. V roce 1814 pozoroval Francis Scott Key během války Američanů s dotírajícím královským námořnictvem britskou snahu o dobytí pevnosti McHenry. V noci mohl mladý právník a v oné válce prostředník výměny zajatců vidět jen záblesky z kanonády. Ráno ovšem nad pevností znovu zavlála vlajka s patnácti hvězdami a pruhy, důkaz vítězství.

Přehrát

00:00 / 00:00

Historii hymny USA přiblížil Jan Prokeš

Key pak vykreslil tento nevšední zážitek mystiky a heroismu v oslavné básni. Její slova se záhy spojila s melodií populární britské pijácké písně, napsané o několik desetiletí dřív pro mužský společenský klub v Londýně.

Během několika týdnů se nové dílo rychle rozšířilo i díky novinám po celé zemi a lidé si ho oblíbili. Později ho za nedílnou součást svých rituálů přijalo námořnictvo a v roce 1916 taky prezident.

Star spangled banner se už jako hymna USA stává v době druhé světové války a hlavně po ní pilířem amerického vlastenectví. Přímo zákon zavazuje během její produkce stát v pozoru s pravačkou na srdci. Hraje se před každým sportovním utkáním profesionálních ligových soutěží. Procítěná verze hymny v podání Whitney Houston ze Super Bowlu roku 1991 se dokonce o deset let později ocitá na šestém místě hudební hitparády.

Odpůrci i zastánci

Některým liberálně laděným Američanům se dnes ona posvátnost spojovaná s hymnou i dalšími národními symboly zajídá. Dědictví vypjatého nacionalismu v jejich prosazování vidí i Peter, mladý muž původem ze státu Washington:

„Myslím si, že národní hymna je ok, když je používána na začátku nějaké sportovní hry. Je ale přehnané stát na začátku každého dne a za zvuku hymny přísahat na vlajku. Lidé by neměli být nuceni něco takového dělat.“

Konzervativnější občany USA naproti tomu pobuřují netradiční i znevažující produkce národní písně. Ty se spolu s následnými kontroverzemi vyrojily koncem šedesátých let minulého století. Proslulá je hymna v podání Jimmyho Hendrixe. Na Woodstocku 1969 přijali jeho akustickou verzi s kvílením kytary ve stylu zvuků zbraní i jako manifest proti vietnamské válce.

Klasická verze americké hymny má rozsah jeden a půl oktávy. Pro pěvce proto není zrovna snadným soustem. Problémy ale mnohým Američanům činí i text. Nedávno slova hymny popletla před svátkem amerického fotbalu pophvězda Christina Aguilera.

Jan Prokeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme