Stovky azylantů hledají štěstí v Belgii

Belgie je spolu s Velkou Británií a Francií zemí velmi vyhledávanou uprchlíky hlavně z mimoevropských zemí. Často pro ně neslouží jako tranzitní, ale už cílová země. Každý den podávají na Úřadu pro uprchlíky nedaleko bruselského Severního nádraží žádosti o azyl desítky lidí, kteří hledají v Belgii nové místo k životu.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

vlajka Belgie

vlajka Belgie | Foto: Magdaléna Trusinová

Je poledne a Úřad pro uprchlíky za několik minut zavírá. Dveře ale otevřel, tak jako každý všední den, kostel svatého Rocha stojící nedaleko. Dobrovolníci z několika humanitárních organizací nabízejí nově příchozím žadatelům o azyl horkou polévku, čaj, bagetu a informace, kde hledat místo k čekání na rozhodnutí o jejich žádosti. Denně jich do kostela přichází 60 až 90.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž o uprchlících natočil bruselský zpravodaj Českého rozhlasu Pavel Novák.

Pascale Mertensová, je koordinátorka projektu "Polévka a informace" vlámské organizace pro péči o uprchlíky Vlucheringenwerk. Jednomu z žadatelů o azyl z Afriky vysvětluje, jak se má nejlépe metrem dopravit k hostelu, kde může sehnat levné ubytování. Přijímací centra pro uprchlíky byla totiž v prosinci přeplněná. Vláda až po intervenci pěti humanitárních organizací našla několik stovek míst v bývalých kasárnách mimo Brusel.

V polovině prosince premiér Yves Leterme prohlásil, že k řešení zůstává přes 600 žádostí o azyl. Tolik míst ale v ubytovnách není. Žadatelé o azyl přespávají na nádražích i na ulici. I přes těžké životní podmínky do Belgie stále uprchlíci směřují. Je tady přece jen lépe než u nich doma a mají naději na lepší život.

Pan Šaban je Rom z města Peć v Kosovu. Když už se prý tolik let trápili, chtějí žít normální život. Nebylo by špatné dostat práci a mít alespoň nějaká práva, která doma on a jeho žena neměli.

Proč ale utíká z Kosova? Země, která se už skoro dva roky považuje za nezávislou, demokratickou republiku. Copak se tam potom, co toto území začali spravovat většinoví kosovští Albánci necítí dobře? "Není to tam pro nás dobré. Romům tam není dobře, proto jsme odešli do ciziny. Lepší to bylo, když tam vládli Srbové," řekl pan Šaban z Peće.

Šai Mobin přišel z Afganistánu. Cítí se být politickým uprchlíkem. Doma nemohl dostudovat. Každý den se odehrál nějaký teroristický útok. Přívrženci Talibanu útočili na malé vesnice. "Bouchá to všude. Nemáte kam utéct," říká Šai. Nechápe, co je na jeho žádosti o azyl k posuzování. Všichni přece musejí jenom z televizních zpráv vědět, jak to v Afganistánu vypadá.

"Cítím se velmi špatně. Svůj první život jsem ztratil v Afganistánu. Doufám, že svůj druhý život prožiji v Evropě. Třeba ne v Belgii, ale kdekoli v evropské zemi," věří v happy end své cesty za svobodou a klidem Evropy uprchlík z Afganistánu Šai Mobin. Jeden z několika set žadatelů o azyl v Belgii.

Pavel Novák, Lenka Rafaelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme