Strach o děti vyhnal některé romské rodiny ve Velké Británii do ulic
Strach, panika, demonstrace v ulicích i před soudními budovami. Takové důsledky měla na britských ostrovech masivní šeptanda uvnitř romské komunity týkající se údajně bezdůvodného odebírání dětí. Situace, kterou odstartovala série reportáží slovenské televize Joj, se podle prvních náznaků zklidňuje. Pomohla i série informativních schůzek s britskými úřady.
„Tento týden tady žijeme jak v živém pekle. Dveře jsme měli zavřené a byli jsme připraveni, že kdyby přišla sociálka za asistence policie, utečeme zezadu,“ říká Ivan a jeho žena Renata ho doplňuje:
„V Čechách jsme žili ve strachu kvůli skinům. My tady nechceme žít ve strachu kvůli sociálce. Moje děti tady vyrostly odmalička. Já si nedovedu představit, že vezmu kluka, který neumí vůbec česky, domů. Říct mu tam, tady se musíš naučit česky. Já vím, že tady je dobrý život.“
Renata s Ivanem nejsou v Británii žádní nováčci. Žijí tam od roku 1999. Mají 4 děti a 2 vnoučata. Jsou hezky a čistě oblečení. Ivan pracoval v Česku a teď má zaměstnání i na britských ostrovech.
S policií nebo sociální péčí neměl prý nikdy co do činění. Na farnosti svatého Marka v Peterborough má ale najednou na strážce zákona i sociálku spoustu otázek. On i dalších asi 250 znejistělých Romů.
„Věděl jsem, že uvnitř romské komunity je teď určitý strach a nedůvěra. Mrzí mě, že tady pořád kolují různé nepotvrzené zvěsti a věřím, že je tahle schůzka pomůže rozptýlit,“ říká policejní inspektor Dominic Glazerbrook. Ten má pod svým velením patroly v peterboroughských sousedstvích.
„Britská policie postupuje v případech špatné péče o děti úplně stejně, ať se jedná o Romy, nebo jakékoli jiné etnikum. Zákony u nás chrání zájmy dítěte. Policie spolu se sociální péčí jednají důsledně tak, aby pomohli ohroženým lidem v jakékoli komunitě,“ dodává inspektor Glazerbrook.
On i zástupkyně sociální péče kategoricky odmítli, že by v Británii začala jakási kampaň namířená proti Romům. Policista se přítomných zeptal, jestli vědí o nějakém případu ze svého okolí, kdy byly někomu děti bezdůvodně odebrány. A sál najednou mlčel.
„Tyhle informace přišly z televize Joj, lidé to viděli a myslí si, že to, co vidí v televizi, je pravda. Po schůzkách vidíme, že se lidé uklidnili. Nemáme už sto telefonátů za den, takže vidíme, že je situace klidnější,“ říká Denisa Pšeničková, mladá absolventka práv z Leicesteru, která se angažuje v romské komunitě a byla u podobné schůzky ve svém městě.
„Z počítače jsem se dozvěděla, že je to nějaký poplach. Trošičku jsem se uklidnila, přesto jsem sem přišla,“ říká Renata.
„Slyšel jsem, že asi před rokem vzali nějaké rodině děti, protože se nějaké malé dítě opařilo, když matka vařila a odskočila si. Děti tam byly asi měsíc. Po měsíci to rodina vyhrála a děti vrátili.
Romové se do slunečného odpoledne vesměs rozcházeli o něco klidnější, i když někteří zvěstem o raziích a byznysu kolem odebírání dětí věřit nepřestali. Úplný klid nemají ani Renata s Ivanem.
