Na Rýně mají lodě problémy, z Pádu je potůček. Vysychání řek hrozí i v Česku, říká hydrolog Daňhelka
Sucho je podle odborníků delší než v minulých letech. Vysychají přitom i evropské veletoky, na Rýně jsou problémy s lodní dopravou, z italského Pádu je potůček a ve Francii hrozí, že nebude, jak chladit jaderné elektrárny. A podle hydrologa Jana Daňhelky jsou ohrožené i vodní toky v Česku: „V letech 2015 a 2018 vyschly i toky, u kterých bychom to opravdu netipovali. Mají šířku třeba 10 metrů a opravdu tam neteče vůbec nic,“ uvádí.
Větší řeky jako Labe nebo Vltava prý nevyschnou díky vltavské kaskádě, která zajišťuje průtok i v období sucha. „Ale kdybychom se podívali do historie, tak jsou krásné fotky z roku 1904, kdy stojí kapela uprostřed Labe, mají vyhrnuté kalhoty do půlky lýtek a vyhrávají,“ popisuje Daňhelka pro Český rozhlas Plus.
Poslechněte si celé Interview Jana Bumby. Hostem je Jan Daňhelka, hydrolog z Českého hydrometeorologického ústavu
Nejhorší situace je nyní zřejmě na severu Itálie a obecně na jihu Evropy. „Dlouhodobě je tam srážkový deficit, ke kterému se přidávají extrémní teploty, které jsou vyšší, než je běžné, a trvají mnohem déle. Voda se ztrácí z krajiny a vegetace se ji snaží spotřebovat pro své přežití,“ vysvětluje.
Nedostatek vody, případně její vyšší teplota, má vliv i na energetiku. Zatímco jaderné elektrárny Temelín a Dukovany mají vlastní nádrže, například mělnická uhelná elektrárna musela být během sucha v roce 2003 odstavena.
Právě energetika je podle Daňhelky klíčovým odvětvím. Sucho jako takové totiž lidské životy zatím příliš neovlivňuje, ale pokud by se dotklo energetické sítě, mohlo by to ohrozit fungování společnosti.
Doba povodňová
Ještě před 20 lety jsme se přitom v Česku potýkali s ničivými povodněmi a větším problémem se tehdy zdál být spíš nadbytek vody. „Naučilo nás to sledovat věci, které jsme neviděli. Každá katastrofa je impulzem pro rozvoj, společnost se před jejími dopady chce ochránit,“ konstatuje.
Pro hydrology jsou prý velmi důležitá historická data, která umožňují porozumět tomu, že zdánlivě bezpečná oblast by mohla být ohrožena extrémní povodní, k níž už například došlotřeba ve středověku.
V historii prý také najdeme období, kdy byly velké povodně častější než v jiných staletích a desetiletích. V případě Česka jde například o období 20 let po roce 1993, kdy skončilo poměrně významné několikaleté sucho.
Daňhelka přitom upozorňuje na výzkum hydrologů z Vídeňské univerzity, podle kterého bylo právě období od 90. let jedno ze tří na povodně nejbohatších za posledních tisíc let.
Vedle střídání vlhčích a sušších období se ale začíná projevovat i faktor oteplování, takže i při srovnatelných srážkách je méně vody: „Když bylo sucho v 90. letech, tak hladina Želivky poklesla o tuším 13 metrů a byly obavy, jestli se to podaří doplnit. A když to srovnáme s obdobím mezi lety 2015 a 2019, tak ten průběh je strašně podobný – ale je o stupeň tepleji a výpar je větší.“
Jak můžeme lépe hospodařit s vodou? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
