‚Suchopárník‘ vyzve pragmatika. Britové si vyberou mezi sliby a chaosem, mají před sebou perné léto

Matěj Skalický mluví s Monikou Brusenbauch Meislovou, politoložkou z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

28. 5. 2024 | Londýn

„Suchopárník“ vyzve pragmatika. Britové si patrně vyberou nového premiéra. Čeká je rozhodování mezi sliby a chaosem. Čeká je velmi perné léto. Téma pro Moniku Brusenbauch Meislovou, politoložku z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Ptá se Matěj Skalický.

Editace: Janetta Němcová
Sound design: Damiana Smetanová
Rešerše: Zuzana Marková
Podcast v textu: Tea Veseláková
Hudba: Martin Hůla, Damiana Smetanová

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Použité fotky:

Monika Brusenbauch Meislová | Foto: Mariya Ostrenko | Zdroj: Masarykova univerzita

Keir Starmer (vlevo), lídr opoziční Labour Party, a Rishi Sunak, britský premiér a šéf Konzervativní strany (archivní foto, 2023) | Foto: Hannah McKay | Zdroj: Reuters

Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Britský premiér, šef Konzervativní strany Rishi Sunak vyhlásil parlamentní volby ve Velké Británii na 4. července. Překvapilo vás, jak s termínem spěchá? Měl totiž čas až někdy do ledna 2025, ne? 
Překvapilo je možná slabé slovo, doslova mě to šokovalo a nejen mě, ale i ostatní pozorovatele britské politiky, samotný Westminster a vůbec celou zemi. Předpokládalo se, že premiér vydrží až do podzimu, tedy tak, aby v Downing Street 10 strávil alespoň dva roky. Jak říkáte, měl čas do ledna, protože volby ve Spojeném království se musí konat s odstupem maximálně pěti let a premiér má termín voleb vždy pevně ve svých rukou. Určuje ho podle vlastního kalkulu, kdy je to pro jeho vládní stranu nejvýhodnější. Rishi Sunak opakovaně uvedl, že se volby uskuteční v druhé polovině roku, a termínem 4. července se do toho vlezl, ale jen tak tak. Mimochodem to budou první červencové parlamentní volby v Británii od roku 1945. Znovu se nám tím ukazuje, že britská politika je stále méně předvídatelná, že je jako pověstné britské počasí, kdy ani u jednoho člověk neví, co čekat. Možná se na první pohled zdá, že pro premiéra, který je dlouhodobě jakýmsi ztělesným opatrnosti, je nesmírně odvážné a hazardní rozhodnutí vypsat volby takto brzy, ale když se na to podíváme blíže, tak vidíme, že to rozhodnutí je do značné míry racionální a souzní s tím, že Rishi Sunak je ohromný pragmatik, velmi prakticky založený politik. Rozhodl se vsadit na teorii, že vyhlídky pro Konzervatvní stranu už nikdy nebudou lepší než letos na začátku léta a že nemá smysl čekat, že se stane nějaký zázrak, že se něco zlepší. Jde o to, že se mu otevřelo možná jedinečné okno příležitosti, protože ráno v den vyhlášení voleb Národní statistický úřad zveřejnil informaci, že inflace konečně téměř dosáhla kýženého dvouprocentního cíle. Klesla na nějakých 2,3 % z velmi vysokých 11 % v době, kdy se Sunak ujal úřadu. Konzervativci tedy nyní mohou jít do voleb s poukazem na to, že dokázali zlepšit ekonomickou situaci, mzdy jsou na vzestupu a nezaměstnanost je relativně nízká. Zkrátka mohou a chtějí ukázat, že ekonomika pod Sunakovým vedením po všech turbulencích způsobených pandemií, nemluvě o debaklu Liz Trussové, se konečně zlepšuje.

Rozumím. Pověstné britské počasí se mimochodem odrazilo i v den, kdy Rishi Sunak před Downing Street 10 oznamoval, že volby budou 4. července. Hustě pršelo, opodál se ozývala píseň Things Can Only Get Better, de facto hymna Tonyho Blaira a velkého volebního vítězství labouristů v roce 1997. Není to nakonec předzvěst výsledku, že to vůbec nemusí být tak, jak si konzervativci malují? 
Oznamování termínu voleb se vskutku moc nepovedlo. Typicky britsky lilo jako z konve a ještě k tomu nějaký protestující z publika pustil onu píseň. Celé to působilo velmi neutěšeně a dramaticky. Ale nebyl by to vrcholný britský politik, aby z toho nakonec neudělal přednost. Rishi Sunak teď tvrdí, že tím chtěl ukázat, že není politikem jen do dobrého počasí, do dobrých časů, ale že dokáže vládnout i v době nepřízně. A jestli je to předzvěst výsledku? Dost možná ano, všechny průzkumy předpovídají Konzervativní straně drtivou porážku. Na labouristy ztrácí více než 20 %. Ale kdo ví, možná se věci zlepší i pro samotného Rishiho jako člověka z masa a kostí. V kuloárech se totiž také šušká, že s životem v čísle 10 není tak úplně spokojen už jen proto, že byl před necelými dvěma lety postaven před téměř nemožný úkol. Stal se premiérem po dvanácti letech konzervativní vlády, jeho předchůdkyně Liz Trussová navíc dost zpustošila britskou ekonomiku a Sunak se snažil o mnohé, aby zvrátil špatné volební prognózy, ale jak týdny a měsíce ubíhaly a průzkumy veřejného mínění se tvrdošíjně odmítaly pohnout, tak se tak trochu proslýchá, že pro něj možná bude prohra ve volbách až jakýmsi osobním vysvobozením.

Keir Starmer (vlevo), lídr opoziční Labour Party, a Rishi Sunak, britský premiér a šéf Konzervativní strany (archivní foto, 2023) | Foto: Hannah McKay | Zdroj: Reuters

Je celkem jisté, že příštím britským premiérem bude muž. Buď to bude nadále Rishi Sunak, nebo Keir Starmer z labouristů, kteří teď v preferenciích, jak jste sama naznačila, vedou o parník. 
V průzkumech vedou průměrně o nějakých 23 %, a to je vážně masivní náskok. I když Konzervativní strana už v minulosti několikrát ukázala, že dokáže vyhrát volby, o nichž se všeobecně předpokládá, že je má předem prohrané. Povedlo se to například Johnu Majorovi v roce 1992 nebo Davidu Cameronovi v roce 2015. Nicméně toto je odstup, který se žádné vládní straně zatím nepodařilo ve volební kampani stáhnout, překonat. Po středečním vyhlášení voleb to konzervativci maličko, úplně nepatrně dohnali. Průzkumy ukazují, že si polepšili o 1 % na nějakých 22 %. Labouristé mají 44 %, což je pořád brutální náskok. 

Nejžhavější témata předvolební kampaně

Čím labouristé vábí britské voliče k urnám, aby dali hlas právě jim? 
Budou hodně sázet na potřebu změny. To je a v následujících týdnech bude dokola omílaná mantra, že po letech politických a hospodářských zmatků pod vládou Toryů je změna už velmi nutná. Keir Starmer říká, že zastaví chaos a že pokud konzervativci dostanou dalších 5 let, tak se budou cítit oprávněni pokračovat přesně jako doposud, nic se nezmění a nyní je jedinečná příležitost ukončit všechen ten chaos a obrátit list. Ale samozřejmě to vůbec není tak, že by u labouristů bylo vše růžové a bezproblémové. Jejich strana se potýká se svými vlastními démony. Potřebuje se například zbavit pověsti nezodpovědného utrácení a kompletně se distancovat od antisemitismu, který bujel za bývalého lídra Jeremyho Corbyna. Strana je také hodně obviňována z toho, že je záměrně vágní a nespecifická, co se konkrétních detailů zamýšlených politik týká. 

Ale Keir Starmer nikdy nechtěl nějaké centristické směřování strany, ne? Jako právník obhajoval slabší, vždycky byl velmi levicový, dělal u Corbyna, na druhou stranu je to pragmatik, je takový, řekněme sušší ve vystupování. Ale co jsou zásadní plány, volební program, na který laboristé teď lákají? 
Máte naprosto pravdu v tom, že Keir Starmer je v britské politice hodně vnímán prismatem své profese, tedy coby právník. Je velmi metodický, profesionální, dobrý v detailech, ale jak říkáte, poněkud suchopárný. Na straně druhé ale pracuje velmi tvrdě a snaží se neustále zlepšovat. Je například známý tím, že jeho tým si pouští opakovaně videozáznamy z jeho vystoupení v parlamentu, v Dolní sněmovně, a detailně je analyzuje a říká mu, co dělá špatně a kde se zlepšit. Starmer zatím zastává postoj, že detaily zamýšlené politiky až tolik nezveřejňuje, hraje na určitou jistotu. To bude určitě něco, na čem se ho teď Rishi Sunak bude snažit v uvozovkách nachytat. Chce Starmera vyzvat v několika televizních debatách a ukázat mu, že za tím, co slibují líbivé předvolední sliby, není reálná vize. To bude jedna ze strategií, na které se ho Sunak bude snažit nachytat.

Takže třeba bod dekarbonizovat energetickou síť do roku 2030, což je za 6 let, je něco, co konzervativci budou chtít vzít a říct, že to není možné.
Že to není možné, že na to nebudou peníze. Nebo budou labouristům říkat, že nemají přesnou vizi, na rozdíl od konzervativců, jak zvýšit výdaje na bezpečnost, na obranu, nebo že narozdíl od konzervativců labouristé nechtějí rwandský plán, který současná vláda prosazuje. Budou říkat, že labouristé nemají přesnou vizi, jak se vypořáda s nelegálními migranty, kteří se přes Lamanšský průliv přeplavují do Británie. 

Letos už připlulo přes Lamanšský průliv do Británie 10 tisíc migrantů. Rwandský program, o kterém jste mluvila, plán posílat žadatele o azyl do Rwandy, ale konzervativci odsunuli a do voleb ho nestihnout schválit.
Nedokážou ho dotáhnout, protože na to nemají čas. Navíc celá politika deportací do Rwandy, kterou zmiňujete, je v Británii nesmírně kontroverzní. Moto „Stop the boats“, tedy „Zastavte čluny“, se stalo jedním z klíčových a dokola omílaných sloganů, které od této vlády slýcháme nejčastěji, stalo se ústředním bodem její agendy. Sunak dříve tvrdil, že deportační lety, které mají fungovat jako hlavní odstrašující prostředek, začnou v červenci. Teď říká, že začnou poté, co bude zvolen premiérem. Nicméně opět jde o jistý kalkul. Je totiž možné, že i kdyby se deportační lety do Rwandy začaly realizovat, tak počet nelegálních migrantů nemusí klesnout. Takhle Sunak může pohodlně deklarovat, že jeho vláda úspěšně schválila zákon, a jestli voliči chtějí, aby byl uveden do praxe a aby se deportace fakt rozjely, tak ať volí Konzervativní stranu. Říká, že je jediný, kdo čluny s migranty umí zastavit, že ničí ruka nebude tak pádná jako ta jeho, protože Labour party dlouhodobě zastává jasný postoj v tom, že by rwandský plán nepodpořila a okamžitě by ho zrušila. 

Jak jsou na tom labouristi s kouřením cigaret? To je totiž další sporný bod. Britský parlament už totiž nestihne schválit postupný zákaz cigaret, který konzervativci prosazovali. 
Ani to se nestihne, protože britský parlament se v pátek sešel naposledy a ve čtvrtek bude formálně rozpuštěn. Pro Rishiho Sunaka je to další velké téma. Kdyby zákaz začal platit, tak by se jednalo o jeden z nejpřísnějších protikuřáckých zákonů na světě vůbec. V podstatě to znamená, že od roku 2027 by si lidé narození v roce 2009 a později už nikdy nemohli ve Velké Británii zakoupit cigarety. Je to opět nadmíru kontroverzní politika, proti které vystupuje mimo jiné i část Konzervativní strany. Ale Rishi Sunak z toho udělal velké volební téma stejně jako v případě deportací do Rwandy, byť je tu zásadní rozdíl v tom, že labouristé se již dříve zavázali, že pokud ve volbách zvítězí, tak zákaz cigaret zavedou tak jako tak. 

Aspoň na něčem se shodnou. Je ještě jeden plán, o kterém teď nevím, zdali se na něm shodnou. Rishi Sunak před pár dny prohlásil, že by v případě vítězství rád znovu zavedl vojenskou službu ve Velké Británii. Může mu to přinést body, nebo ne?
To je velká otázka a je to velké téma posledních hodin a dnů. Labouristé to jednoznačně označili za laciný trik, stejně tak i ostatní strany za to vládu zatím kritizují. Konzervativci navrhují dva takové v uvozovkách proudy vojenské služby. Jeden je vojenský výcvik pro vybrané, druhý je komunitní dobrovolnictví, kdy by člověk strávil dobrovolnickou prací jeden víkend v měsíci nebo nějakých 25 dní. Je samozřejmě otázka, jestli tím konzervativci můžou ztratit hlasy mladých voličů. O jejich hlasy vždycky bojují a ne vždy se jim tyto voliče daří oslovit. Na straně druhé možná chtějí ukázat, že budou vládnout pevnou rukou a že mají nějaké konkrétní plány a vize, takže uvidíme.

Velká šance Keira Starmera

Hlasovat se bude v době mistrovství Evropy ve fotbale. Například server Politico spekuluje, že pěkné teplé počasí a fotbal vytvoří pohodovou atmosféru a že to pro Sunaka možná nebude takový debakl. Je samozřejmě otázkou, nakolik ještě dokáže se svojí Konzervativní stranou v preferencích dotáhnout labouristy. Ale kdybychom na základě průzkumů předjímali, že příštím premiérem Velké Británie bude Keir Starmer, tak nemůže se Spojené království pod jeho vládou znovu přiblížit Evropské unii? Starmer totiž byl odpůrcem brexitu.
To je vynikající otázka, kterou mimo jiné intenzivně diskutujeme i s našimi skvělými studenti na Masarykově univerzitě v kurzech o britské politice. Na jednu stranu platí, že Rishi Sunak přinesl do vzájemných vztahů s Evropskou unií po všech těch letech vyhrocených sporů jakousi politickou střízlivost a vstřícnost. Avšak i přesto jsou tyto vztahy stále napjaté a křehké, jak ostatně ukázaly nedávné tenze týkající se návrhu Evropské komise ohledně mobility mladých lidí. Navíc se blíží přezkum TCA dohody, tedy Trade and Cooperation Agreement, Dohody o spolupráci a obchodu, která nyní po brexitu formálně upravuje vztahy mezi Spojeným královstvím a EU. Dohoda začala platit v roce 2021 a obsahuje klauzuli, která vyžaduje přezkoumání po pěti letech, tedy v roce 2026. Právě tento přezkum je labouristy rámován jako příležitost, jak dohodu revidovat, jak znovu vyjednat některé její části. Ale pozor, tady nejspíš narazí na tuhý odpor v rámci Evropské unie, protože ta nemá vůbec žádnou chuť dohodu znovu otevírat. Zaujímá k tomu velmi minimalistický postoj, chce rychlý, rutinní, technicistní přehled implementace dohody bez jakýchkoliv ambicí ji jakkoliv měnit, protože úředníci i politici v EU už jsou brexitem unaveni a krom toho mají na starosti naléhavější problémy, jako je válka na Ukrajině nebo rostoucí napětí s Čínou. To ale neznamená, že není prostor pro nějaký posun ve vzajemných vztazích. Mluví se například o tom, že by se teoreticky mohla uzavřít bezpečnostní dohoda mezi Británií a Evropskou unií, protože otázku bezpečnosti TCA vůbec neřeší, nebo že by se mohly posunout právě ony mobility, což by pochopitelně bylo skvělé, protože to, že Velká Británia odešla z programu Erasmus, je obrovská prohra pro obě strany.

Mám ještě dva body, na které se chci doptat a které by podle mě mohly pomoct Keiru Starmerovi do premierského křesla. Buď mi to potvrdíte, nebo vyvrátíte. Jedna z těch věcí je, že Jeremy Corbyn, někdejší šéf labouristů, teď bude kandidovat jako nezávislý. Rád by se vrátil na výsluní, ale pro mnoho labouristických voličů je nevolitelný. Znamená to, že když nebude spojen s labouristy, může to Starmerovi pomoct, nebo naopak uškodit?
To je další velká zpráva posledních dnů, že bývalý předseda Jeremy Corbyn se postaví proti vlastní straně a bude kandidovat jako nezávislý. Podotknu, že už v roce 2020 mu bylo pozastaveno členství v labouristické parlamentní straně kvůli jeho antisemitským projevům, nicméně zůstal členem Labour Party jako takové. Ale postavení se proti vlastní straně nyní automaticky vede k vyloučení. Corbyn křeslo v obvodě Islington North velmi pravděpodobně uhájí, je poslancem za tento volební okrsek už více než 40 let. Pro Keira Starmera to může být paradoxně pomoc v tom smyslu, že se usilovně snaží distancovat stranu od antisemitismu. Tvrdí, že ji zásadně změnil a že už je to úplně jiná strana, než byla před čtyřmi lety, takže v tomto ohledu to lze považovat za důležitý smybol.

Potom ten vždy velmi důležitý jazýček na vahách, tedy Skotská národní strana. Nicola Sturgeonová loni skončila v jejím čele, tak může teď Labour Party mít ve Skotku velkou podporu?
Labour Party jistě bude těžit z chaosu, v jakém se teď Skotská národní strana nachází po rezignaci Nicoly Sturgeonové i jejího nástupce. Tato strana se poslední měsíce potýká s mnoha skandály a zmatky, navíc se proslýchá, že má málo finančních prostředků na kampaň. Průzkumy ukazují, že získá asi jenom 11 křesel. Oproti tomu volby v roce 2019 jí přinesly 48 křesel z celkových zhruba šedesáti, které na Skotsko připadají. Naopak Labour Party tehdy získala jediné křeslo a teď se odhaduje, že by jich mohlo být mnohem víc, třeba až 35. Keir Starmer si je toho velmi dobře vědom. Hned poté, co byly vyhlášeny volby, odcestoval do Skotska.

No vidíte, takže přes pragmatický kalkul Toryů jsme po dvaceti minutách našeho povídání došli k tomu, že Keir Starmer to má celkem jasné. 
Uvidíme. Jak jsem říkala, britská politika je stále nepředvídatelnější a stát se může ještě mnohé. Každopádně ať už to dopadne jakkoliv, Británii čeká z politického hlediska velmi perné léto, žádný oddech, žádná okurková sezóna, na kterou se mnozí těšili, ale naopak náročný proces formování nové vlády a první dny, týdny vládnutí. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: ČT, youtubové kanály BBC News a Guardian News.

Matěj Skalický

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Rishi Sunak, Velká Británie, volby, britské volby