Jsme vděční, vzpomínají Súdánci na studia v Česku. Dění ve své vlasti přirovnávají k sametové revoluci
Stovky Súdánců vystudovaly československé a české školy. V Chartúmu se dodnes scházejí a na svá studentská léta v srdci Evropy společně vzpomínají. Vzpomínají také na sametovou revoluci před třiceti lety. Srovnávají ji se současnými událostmi v Súdánu a přáli by si, aby súdánská revoluce měla stejný výsledek, jako ta československá.
„Ahoj, ahoj, ahoj.“ U dveří svého domu mě srdečnou češtinou vítá Muhammad Afífí, český honorární konzul v Súdánu. Dneska k sobě sezval ostatní Čechosúdánce na večeři. Sešla se jich asi desítka. Taková sešlost se nemůže obejít bez živé súdánské hudby. Za chvíli ale súdánské hudebníky střídá Karel Gott, tedy jen ze záznamu.
Poslechněte si reportáž Štěpána Macháčka s někdejšími súdánskými studenty z bývalého Československa
Zubař Karím Azharí si českou hudbu doma pořád nostalgicky pouští. „Poslouchám. Mám rád Urbánkovou, Vondráčkovou. A taky Gotta. Když to posloucháte, vrátíte se zpátky, chodíte po Starém městě, vzpomínáte na ty doby, které tam člověk zažil.“
Karím Azharí studoval stomatologii v Olomouci a v Československu a České republice prožil třináct let. „Vzpomínám na Moravu, na všechny fantastické kamarády z Česka, jak jsem s nimi trávil vánoční svátky, jak oni byli štědří, tak na to se nedá zapomenout. Chybí mi nejvíc knedlíky, a chybí mi vaše pivo, desítka gambrinus.“
Jako sametová revoluce
Sametovou revoluci doktor Azharí zažil. A teď prý doma zažívá něco podobného: „Tam to byli studenti, toho 17. listopadu, tu revoluci tam začala mládež. A teď tady v Súdánu je to také mládež, která to řídí. A já myslím, že to bude dobré.“
Podobně vnímá dnešní súdánské události dětský lékař Tajjib Wasíla, který v Československu studoval už v sedmdesátých letech: „Určitě do bude dobré. Těch třicet let, to byla hrozná vláda. Nastoupila pod jménem islámu a neměla s islámem nic společného. Celý stát se rozpadl, nastala ekonomická krize. Nakonec se proti nim všichni postavit. To je pro nás nejkrásnější doba.“
V Súdánu žily tisíce řeckých emigrantů, nyní zbývají desítky. Ze země je vyhnala tvrdá islámská politika
Číst článek
V Tajjibu Wasílovi zanechalo Československo veskrze kladné dojmy. „My jsme vám vděční, protože jsme u vás studovali, pak se vrátili a pomáhali jsme svým lidem. Člověk vzpomíná na sníh, na vínečko červené, budu tě pít, co budu žít, byla to pěkná doba, byli jsme mladí,“ vzpomíná.
Teď si doktor Tajjib Wasíla myslí, že nastal čas potenciálu těchto Čechosúdánců využít. „Já jsem 24 let nemluvil, nečetl, neposlouchal. Takže jazyk umírá. A teď, po té změně, začínáme všichni pracovat, abychom udělali něco dobrého pro naše vztahy.“
Súdánce prý ale ještě čeká tvrdý boj, aby se starý režim nevrátil. A budou potřebovat i pomoc od přátel ze zahraničí.
„Jdeme na pivo! To mi chybí nejvíc. Desítka v Praze. Hospoda! Hodně smogu a prasata!“ vykřikuje za volantem při cestě z večírku Fatí Mahdžúb, který studoval techniku v Liberci.
Prasaty myslí vepřové, které rád za studií ochutnal. Vepřové, ani pivo si ale v Chartúmu nedá. Aspoň zatím ne. Jak Fatí uznává, momentálně jde v Súdánu přeci jen o mnohem podstatnější věci.
