Svět si připomíná 60 let od svržení atomové bomby na Hirošimu
Na den přesně před šedesáti lety, v 08:15 japonského času, začala nechvalně proslulá etapa lidských dějin, která stále ještě trvá - doba nukleárních zbraní. Ve výšce 550 metrů nad japonským městem Hirošima právě tehdy explodovala uranová puma nesoucí nevinné jméno Little Boy - Chlapeček.
Téměř 80.000 obyvatel města zemřelo okamžitě při explozi nebo těsně po ní. Jen o něco menší počet lidí pak utrpěl zranění. Děsivý účinek Little Boye předčil všechno, co od jeho užití američtí vědci, vojáci i politici očekávali.
Americký jaderný program Manhattan byl původně koncipován jako protipól německého programu vývoje atomové bomby. Po několikaletém úsilí gigantického týmu vědců, kteří vesměs uprchli z Evropy před Hitlerem, byla 16.července 1945 v poušti Nového Mexika provedena první zkouška nukleární zbraně.
O jejím prvním operačním použití rozhodl sám americký prezident Truman. Oficiálním zdůvodněním bylo urychlit konec války a přinutit Japonsko ke kapitulaci. Japanolog Jan Sýkora ale upozorňuje na to, že od dubna 1945 měla země vycházejícího slunce novou vládu, která byla náchylná k jednání. "Do čela byl postaven admirál Suzuki Kantaró, který zaujal poněkud vstřícnější postoj a dokonce se obrátil na Sovětský svaz s prosbou, aby vystupoval jako prostředník v případném jednání se spojenci."
Klíčové komponenty Little Boye dopravil na ostrov Tinian, odkud bombardéry B-29 odstartovaly ke svým ničivým misím, americký těžký křižník Indianapolis. Ten byl krátce poté potopen japonskou ponorkou I-58 a ztratil tři čtvrtiny posádky. Paul Murphy, jeden z námořníků, kteří tragédii křižníku přežili, v exkluzivním rozhovoru pro Radiožurnál uvedl, že si posádka navzdory přísnému utajení byla vědoma toho, že veze ze San Francisca na Tinian nějaký vzácný náklad.
"Všechno, co jsme věděli je, že se snad jedná o nějakou tajnou zbraň. Nikdo ale nevěděl nic přesného, ani náš kapitán. Ale znáte to, u námořnictva, když se něco neví, lidé začnou přehánět. Nejlepší věc, kterou jsem takto slyšel je, že vezeme 20.000 rolí nejlepšího toaletního papíru pro generála Douglase MacArthura. Měli jsme taky instrukce, že kdyby se lodi něco stalo, tak první, co se musí bezpodmínečně zachránit a dostat na záchranný člun, je právě tahle věc," vzpomíná Murphy.
Jak se asi cítili muži na palubách Enoly Gay a Bockscaru, tedy superpevností B-29, které bombardovaly Hirošimu a o tři dny později také Nagasaki? Americký historik a spisovatel James Antonucci mluvil prakticky se všemi těmito letci. "Můžu vám říct, tak říkajíc z první ruky, že nikdo, nikdo z nich z toho neměl radost. Všichni k tomu ale přistupovali tak, že chtějí, aby válka skončila, chtěli jít domů. Japonci tu válku mohli kdykoli ukončit a zároveň ji neměli šanci vyhrát. Víme ale a věděli jsme to i tehdy, že Japonsko nemá v úmyslu kapitulovat," řekl před rokem rozhlasové stanici CBC Antonucci, autor memoárů Charlese Sweeneyho, kapitána letounu, který svrhl atomovou bombu na Nagasaki.
Právě Sweeney spolu se svým druhým pilotem Donem Alburym navštívili jak Hirošimu, tak Nagasaki. "Po náletu na Hirošimu byly posádky Enoly Gay i Bockscaru přesvědčeny o tom, že Japonsko kapituluje. Vůbec nepočítali s tím, že se uskuteční druhý nálet. Po Hirošimě navštívil Charles Sweeney, který byl praktikující katolík, dokonce kněze a je zajímavé, že se spolu bavili o tom, co je ve válce ospravedlnitelné a dostali se až k Tomáši Akvinskému," dodal Antonucci.
Podle Jana Sýkory se nedá popřít jeden z hlavních argumentů pro svržení atomových bomb - ušetření desítek tisíc lidských životů při zamýšlené invazi na Japonské ostrovy. "Kapitulace Japonska k 15. srpnu skutečně představoval pro spojeneckou sílu značné úspory jak materiálu, tak lidských životů. Nicméně nedomnívám se, že by bylo vhodné přeceňovat příliš roli svržení atomových bomb na japonská města v diskusi o urychlení vlastní porážky Japonska," říká Sýkora.
Dnes jednaosmdesátiletý námořník z Indianapolisu Paul Murphy se celý život k bombardování Hirošimy staví stejně. "Použití atomové bomby v této konkrétní situaci byla ta nejužitečnější jednotlivá věc, kterou jsme za celou válku udělali. Svrhli jsme bombu, zmařili mnoho japonských životů, ale mnoho amerických jsme zase zachránili tím, že jsme se nemuseli v Japonsku vylodit. Japonci by bývali bojovali do posledního muže, jak k tomu byli vycvičení. Zeptejte se kteréhokoli vojáka v Pacifiku, který by se býval měl invaze zúčastnit. Řekl by vám to samé," uzavírá Murphy.
