Svět si připomíná den boje proti ženské obřízce. Ta se šíří i do Evropy
Více než půl druhého milionu žen na celém světě je každý rok nuceno podstoupit tzv. ženskou obřízku. Právě dnes je den boje proti tomuto barbarskému zvyku, který se šíří i do Evropy.
Pro nás nepochopitelný a krutý zvyk, pro sto milionů žen na celém světě zákrok, který navždy změnil jejich život. Řeč je o tzv. ženské obřízce, při které se odřízne část vnějších pohlavních orgánů.
Tento barbarský rituál je nuceno podstoupit ročně přes půl druhého milionu žen, především v subsaharské Africe. S přistěhovalci se ale tento zvyk šíří i do Severní Ameriky a Evropy.
Lekiliara se dnes vdává. Je jí 19 let a za muže si bere svého spolužáka. Jak říká, bere si ho z lásky. To ale nic nemění na tom, že krátce před svatbou musela podstoupit ještě jeden méně příjemný obřad: obřízku.
„Jsem obřezaná, protože jsem chtěla," říká Lekiliara. Jinou volbu ale vlastně neměla. Pro kmen Samburu, který obývá vyprahlé pláně a hory na severu Keňi, je obřízka součástí neměnné tradice.
„Žena, která se chce vdát, musí být obřezaná," říká mladý muž. I jeho manželka zákrok podstoupila, prý dobrovolně. „Bavil jsem se o tom s ní i s její matkou. Sama to chtěla," tvrdí.
Zároveň ale připouští, že příslušník kmene Samburu by si neobřezanou ženu nikdy nevzal: je pro něj nedospělá a nečistá.
„My Samburové věříme, když nejsi obřezaná, tak se nevdáš," říkají shodně samburské ženy, a tak hrůzný obřad dál podstupují. Dívek, které se vzepřou tradici, není mnoho. Musí počítat s tím, že komunita je zavrhne a nejspíš ji budou muset opustit. Žít bez důležité podpory své rodiny.
„Pro dívky, které poruší pravidla je život nesmírně těžký. Pokud jich ale bude víc a víc, tradice se může změnit. Zatím tomu tak ale není. A drtivá většina dívek je a bude obřezána," říká paní Rhodia Mann, žena, která řadu let prožila s kmenem Samburu.
Nikdo vlastně neví, kde se krvavý a bolestivý obřad, který ženu navždy zmrzačí, vzal ani proč se s ním vlastně začalo. Nikdo se ale touto otázkou příliš netrápí. Tak to bylo, a tak to dál i bude. Aspoň prozatím.
