Světlým bodem zemětřesení je zlepšení mezilidských vztahů, říkají Italové

Italové z oblastí zasažených zemětřesením už překonali prvotní šok. Jejich život se ale vrací do normálu jen pomalu. Země se navíc stále ještě občas lehce zatřese, a to jim na klidu nepřidává. Alespoň nějaké dobré zprávy však přicházejí. Neštěstí obyvatele sblížilo a jejich vztahy se zlepšily.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Budovy poškozené zemětřesením v Mirandole nedaleko Modeny

Budovy poškozené zemětřesením v Mirandole nedaleko Modeny | Zdroj: Reuters

Klidně debatující skupinky lidí v podvečerním centru italského města Mirandola nesvědčí o událostech, které se tam před měsícem staly. Nedávné zemětřesení připomínají hlavně zbořené domy a ploty kolem nich. Tamní obyvatelé se ale stále bojí.

„Náš i jejich dům je v pořádku, problém je ale v hlavě,“ říká paní Santina, která stojí se svým mužem a další manželskou dvojicí na otevřeném prostranství zpřístupněné části korza města Girandola. Prozatím se nemá kam vrátit do práce.

Manžel její kamarádky Marco, bankéř úřadující ve stanu v tričku a kraťasech, jí dává za pravdu: „Přes den se člověk nějak rozptýlí, kdo neztratil práci, ten pracuje. S padající tmou se to ale všechno vrací. Ten šok přišel v noci. Copak by teď někdo mohl spát vevnitř v domě?“

Přehrát

00:00 / 00:00

S obyvateli italské Mirandoly, kterou před měsícem postihlo zemětřesení, hovořila Lucie Chvojková

Jeho žena Anna se snaží manžela uklidnit. Podle ní všem pomůže jen čas.

„Já nevím, mně asi ne, já mám opravdu velký strach. Prostě se bojíme, i ve stanu,“ směje se navzdory slzám v očích paní Santina.

Místní však tvrdí, že se tu po zemětřesení zlepšily mezilidské vztahy. Ve stanových táborech vznikly nové mikrosvěty a sblížili se lidé, kteří se na ulici dříve ani nepozdravili.

Improvizované kempy jsou podle Marca jeden velký 'hrnec'. „Pověz, jak jsi mi ale dneska vyprávěl, jak jsi jel do Polska v trenýrkách,“ prosí Santina Marka.

„Byli jsme pantoflích a spodním prádle, když to přišlo. Ještě jsem stihl popadnout telefon, nabíječku a peněženku. Prostě jsme se sebrali a vyrazili do bezpečí za rodinou. Tady moje žena Anna je z Polska. Kdyby nás zastavili, asi by nás zavřeli do blázince,“ vypráví Marko.

„Od 29. května jsem se nedokázala zasmát. Dneska jsi mě ale Marco fakt rozesmál a daroval mi trochu radosti,“ děkuje Santina.

Lucie Chvojková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme