Světové deníky informují o situací v Keni
Světové deníky se zabývají především situací v Keni. Krize po prezidentských volbách, které podle oficiálních výsledků vyhrál současný prezident Mwai Kibaki, si už vyžádala několik stovek obětí. Volby byly podle opozičního kandidáta Odinga i podle zahraničních pozorovatelů zfalšované, v zemi pokračují násilnosti a drancování.
List New Vision, vycházející v Ugandě, na svých internetových stránkách v této souvislosti upozorňuje na proudy uprchlíků, které opouštějí západní Keňu. "Také obrovské slumy v keňském hlavním městě Nairobi se ocitly ve velkém zmatku, mnoho lidí zde už bylo zabito. K nejhorším násilnostem došlo v největším africkém slumu Kibera, kde má mimochodem vliv neúspěšný opoziční kandidát Raila Odinga," poznamenává list.
K otázce regulérnosti voleb list napsal: "Nechte rozhodnout soudy. Silou nikdy stabilitu nezískáte." Ugandský deník také upozorňuje, že opozice díky převaze v parlamentu může zablokovat každé kabinetní rozhodnutí, čímž zemi dostane do daleko větší a dlouhodobější krize.
Téma dominuje i britským médiím: například The Economist napsal: "Hlasování vzbudilo naděje, že volby přinesou keňské demokracii světlou budoucnost. Ovšem zveřejnění výsledků vše převrátilo v mnohem černější příběh, okořeněný vážným podezřením ze zfalšování voleb a násilnostmi." List pokračuje:
"I kdyby současnou krizi staronový prezident Kibaki ustál, nikdy nebude mít celonárodní podporu svého mandátu," varuje deník, podle kterého se vyostří napětí mezi dvěma etnickými skupinami: Kikuji, kteří už od dob vyhlášení keňské nezávislosti dominují politice a byznysu.
A Luy, vedenými neúspěšným opozičním kandidátem Odingou, kteří byli politicky a ekonomicky marginalizováni. "Je ale stále mnoho mladých Keňanů, kteří se chtějí této kmenové polarizaci vyhnout," napsal o bývalé britské kolonii Keni list The Economist.
Také další britské noviny, Financial Times, nevidí situaci v Keni nijak růžově. Ve svém redakčním komentáři píšou: "Západní svět teď přihlíží tomu, jak se v násilí zmítá země, která sloužila jako postkoloniální model stability a relativní prosperity. Která byla dobrým místem pro obchod i vyhledávaným cílem pro dovolenou. Jenže napětí, které teď eskaluje, tady dřímalo už léta," myslí si list a pokračuje: "Doprovázela je všudypřítomná korupce a koncentrace bohatství a moci v rukou největšího kmene v zemi, Kikujů. Bylo jen otázkou času, kdy to překypí," domnívají se Financial Times.
Slovinsko převzalo předsednictví v Evropské unii. Jako první bývalá komunistická země bude půl roku šéfovat evropské sedmadvacítce. Cíle a úkoly země, kde se mimochodem jako v jediné postkomunistické zemi už rok platí eurem, rozebírá list International Herald Tribune: "Největší a nejtěžší výzvou bude otázka Kosova," myslí si noviny.
Podle nich může být přínosem, že Unii předsedá právě Slovinsko, které bylo stejně jako Kosovo a Srbsko součástí bývalé Jugoslávie. "Slovinci mohou využít svou minulost, aby pomohli najít řešení složité situace mezi Kosovem a Srbskem. Budoucnost balkánských států totiž vidí slovinští diplomaté právě pod křídly Evropské unie," píše deník.
"Slovinci také chtějí hned v lednu ratifikovat Lisabonskou smlouvu a hodlají přesvědčit další evropské státy, aby je rychle následovaly," píše list, který považuje první postkomunistické předsednictví za jeden z největších úspěchů, kterého Slovinsko dosáhlo od dob získání své nezávislosti v roce 1991.
Už patnáct let uplynulo od rozdělení ČSFR. Slovenské listy dnes toto výroční hodně připomínají a rozebírají klady i zápory samostatnosti. Například v Pravdě se píše, že Slováci rozdělení především ztratili lacinou výmluvu na sousední národ, který v České a Slovenské federativní republice dominoval. "Rozdělení oběma státům nakonec pomohlo, protože Čechům a Slovákům zůstalo z bývalé federace to, co jim prospívalo a vzájemné vztahy jsou lepší než předtím," píše Pravda.
Také komentář v Hospodárských novinách, jehož autorem je bývalý viceguvernér Slovenské národní banky Marián Tkáč, rozdělení hodnotí pozitivně: "Byla to nutnost," myslí si Tkáč.
"Rozdělení Československa nebylo o nelásce lidí, ani o nelásce ekonomů, mělo své ekonomické důvody a jedním z nich byla i ekonomická reforma z roku 1991. Tato reforma měla horší důsledky na Slovensku, vedla tu k těžké hospodářské krizi - hrubý domácí produkt se snížil na 4 procenta a prudká inflace znehodnotila úspory obyvatelstva," píše deník. "Slováci navíc těžce nesli rozhodnutí federálních politiků, například urychlenou konverzi zbrojařských podniků - na Slovensku tím zaniklo 70 tisíc pracovních míst, a v práci slovenských fabrik pak vesele pokračovaly české firmy," poznamenává list.
Podle deníku byli Slováci na samostatnost velmi bídně připraveni. "Ovšem samostatnost jsme potřebovali a neuškodila nám," uzavírají Hospodárské noviny.
Odlišný názor má v deníku Sme bývalý federální ministr kultury Ladislav Snopko. Ten ve svém komentáři poukazuje na společné budování státu Tomášem Garriguem Masarykem, Milanem Rastislavem Štefánikem a dalšími českými a slovenskými osobnostmi, na válečný odboj, Pražské jaro nebo sametovou revoluci.
"To všechno jsou nesmazatelné stopy jednoznačně směřujícího vývoje. Ten byl v roce 1992 narušený a zrušený z jednoznačně pragmatických důvodů. Že operace dopadla dobře, a pacient přežil, je jedna věc. Ale že se má k světu jako nenasytný Otesánek, který svoje úspěchy měří jen plnou skříní a žaludkem, je věc druhá," hodnotí deník a dodává: "Rozdělení ČSFR bylo nesprávným vyústěním nesprávného procesu. A kauzy, které proces provázely, v plné míře obnažily ty nejnepříjemnější vlastnosti obou národů," uzavírá komentář v deníku Sme.
