Světové deníky o budoucím bulharském premiérovi
Nejdříve se zastavíme v Bulharsku u Simeona II. a podíváme se na krvavé příměří na Blízkém východě. Deníky také rozebírají napjatou situaci v Makedonii a na konec si něco povíme o vítězném olympijském městě pro rok 2008 - Pekingu.
Britský The Guardian se zamýšlí nad návratem bývalého bulharského krále Simeona II. do domácí politiky. Bulharsko poskytlo zcela nečekaně model pro současné znejistěné monarchy. Pomalu a s rozdílným úspěchem si bývalé korunované hlavy jihovýchodní Evropy získávají ve svých rodných zemích znovu určitý respekt. I přes to, že se jejich občanství a majetková práva obnovují, nikdo z nich nevěří, že si ještě někdy nasadí na hlavu korunu. Simeon II. se svých nároků vzdal, podrobil se testu veřejného mínění - a vyhrál. A to by mohlo být poučením pro monarchy dosud vládnoucí: Proč čekat, až je vyženou? Ať odevzdají žezlo a zapojí se do demokratických voleb, vyzývá britský The Guardian.
Milánský konzervativní Coriere della Sera k případu ex-krále a designovaného bulharského premiéra poznamenal: Dobrodružství začíná se záplavou blahopřání. Nejpřekvapivější gratulace přišla z Moskvy. Byl to prezident Putin, který prolomil ledy. Oficiální ruské blahopřání vítězi bulharských voleb Simeonu II. doslova přetékalo srdečností. I když Sofie nadále sází na vstup do NATO a do Evropské unie, neměla by své těsné vztahy s Moskvou, především v oblasti ekonomiky, opomíjet. Simeon II. to pochopil, prezident Putin mu poděkoval, uzavírá italský Corriere della Sera.
Ruský deník Izvěstija komentuje nadále napjatou situaci v Makedonii v přesvědčení, že vše naznačuje blížící se bouři. Makedonie má strach, píše list. Země očekává velkou válku, kterou často malují na zeď média i politikové, a která se teď zřejmě nevyhnutelně blíží. Makedonci se bojí, navzdory příměří, navzdory veškerým jednáním i navzdory slíbenému příchodu ochránců míru. Nikdo nevěří, že současná krize skončí pro Makedonii dobře. Na to už věci dospěly až příliš daleko, obává se i moskevská Izvěstija.
Vídeňská Die Presse se domnívá, že nedostatek důvěry na Blízkém východě, hlavně ze strany Izraele, brání jednání o mírovém řešení v regionu. Příměří na Blízkém východě vypadá takto: Extrémisté zahájí palbu na židovské osadníky a izraelská armáda začne vzápětí ostřelovat palestinskou policejní hlídku. A jaký je výsledek? Tři zranění Izraelci, jeden mrtvý palestinský policista - a další rána pod pás všem, kdo čelí hořké realitě a nadále bojují za mír. Židovské osady a teror jsou právě onou výbušnou směsí, která blízkovýchodní konflikt udržuje u bodu varu. Palestinský šéf Jásir Arafat zjevně nehodlá vážně přitáhnout uzdu teroristům ve vlastních řadách, dokud neexistuje naděje, že Izrael svá protiprávní sídliště na obsazených arabských územích nezruší. A Izrael odmítá jednat, dokud Arafat nedá tento trumf z ruky a nezastaví terorismus proti Izraeli. Důvěra by byla jediným prostředkem jak prolomit tento začarovaný kruh. Jenže teď už na Blízkém východě žádná důvěra není, uzavírá rakouská Die Presse.
Pařížská Liberation se zabývá propojením politiky a sportu při výběru kandidátů na Olympijské hry v roce 2008. Vší silou, se vší obratností a s vypočítavým cynismem obhajovali kandidáti olympijských her pro rok 2008 své šance. Argument dodržování lidských práv v případě vítězného Pekingu je nicméně sporný, protože příliš mnoho zájmů vážilo a mluvilo ve prospěch Paříže. Je to rozpor považovat Čínu za partnera, s nímž lze obchodovat, ale v oblasti sportu ho izolovat. Anebo například v jednom měsíci přijímat čínské politiky a v dalším pranýřovat jejich režim. Proč by tedy měl být zrovna Mezinárodní olympijský výbor výlupkem všech ctností? táže se závěrem pařížská Liberation.
