Světové listy o příčinách nepokojů ve Francii
Nepokoje ve Francii slábnou, ale místní deníky jim stále věnují mimořádnou pozornost. Hlavní listy se vesměs zabývají analýzou jejich příčin a hledáním cest, jak jim v budoucnu zabránit. Le Monde píše: Vypadá to jako konec, ale není to konec.
Ten ostatně nebude nikdy. Bude jen méně zapálených aut. Násilí neustane jen tak samo od sebe, dokud nenajdeme nový konkrétní význam pro: "Volnost, Rovnost a Bratrství".
Levicový list Libération nalézá příčinu nepokojů na úrovni sociálních vztahů: Násilí se většinou nezrodí tam, kde chybí komunikace, ale tam, kde chybí pochopení pro druhého, píše list a pokračuje: Nejprve je třeba řešit sociální stránku problému a pak se zaměřit na výchovu. Rodina tuto práci nezvládne. Jsou to totiž především vztahy mezi mladými, ve kterých je role chlapců spojena s brutalitou a vandalismem.
Podle deníku Le Figaro je třeba reformovat celou francouzskou společnost: Celý stát je nemocný a neví o tom. Politici se zavřeli do svých paláců z 18. století, raději neopouštějí střed Paříže, zabývají se jen vnitrostranickými spory a jejich hlavním cílem je přežít na politické scéně. Pro Francii existuje terapie, ale radikální, a pacient by při ní mohl i zemřít. Jmenuje se sebekritika, uzavírá Le Figaro.
Po katastrofální cestě do Latinské Ameriky minulý týden vyráží americký prezident Bush na další - tentokrát do Japonska, Jižní Koreje, Číny - a také do Mongolska, především proto, aby poděkoval této zemi za vyslání l31 vojáků do Iráku. Bílý dům má vůbec problém najít nekomplikovanou zemi, která americkou politiku v Iráku podporuje a konečně jednu našel. Přejeme prezidentovi šťastnou cestu, ale dříve než dorazí do Mongolska, čeká ho důležitější úkol - znovuobnovit velice důležité americké vztahy s Čínou, píše New York Times.
Za poslední rok se americko-čínské vztahy v řadě oblastí zkomplikovaly. Američané mají zřejmě dojem, že čínský rychlý hospodářský růst představuje pro jejich zemi nevyhnutelnou ekonomickou hrozbu a v Kongresu létá řada návrhů na zvýšení daní na čínské výrobky. S podhodnoceným jenem je čínské zboží ve Spojených státech levnější a americké v Číně naopak dražší, což je jeden z důvodů, proč je americký obchodní deficit s Čínou tak vysoký, uvádí list. Hrozit Pekingu ekonomickými sankcemi je však krátkozraké. Čína je nyní i politickou supervelmocí a v sázce je mnohem více, než to, kolik v Číně vyrobených triček se prodá ve Wal-Martu, uzavírá New York Times.
Kdo povede Kosovo po Ibrahimu Rugovovi? Nad tím se v souvislosti s vážnou chorobou kosovského prezidenta zamýšlí srbský týdeník Evropa. Cituje z něj zpravodaj Radiožurnálu Robert Mikoláš.
Italské deníky jsou pobouřeny výsledky studie Společnosti pro boj s analfabetismem, podle které je v Itálii 6 milionů analfabetů a jen 4 miliony lidí s diplomem.
Mezi rozvinutými zeměmi jsme až na 30. místě. Za námi už je jen Portugalsko a Mexiko, konstatuje deník La Stampa. Situace je o to dramatičtější, že lidé, kteří mají problémy se čtením a psaním jsou především na jihu Itálie, kde negramotnost dosahuje, například v Kalábrii, až hrozivých 13-ti procent. Nejhůře jsou na tom velká města, jako Palermo nebo Neapol.
Překvapující je jistě i to, dodává další italský deník Corriere della Sera, že se počet analfabetů ani diplomovaných Italů nemění. Výzkum realizovaný před 10 lety ukázal téměř stejné výsledky a už tehdy naši politici slibovali nápravu a reformu školského systému, uzavírá italský list.
