Světové listy o tvorbě nové vlády Afghanistánu

Ke konferenci o Afghánistánu, přesunuté z Berlína do Bonnu, poznamenává pařížský Le Figaro: Je to působivý obraz: Spolkový ministr zahraničí Joška Fischer bude v přítomnosti svého amerického kolegy Colina Powella v pondělí předsedat konferenci o budoucnosti Afghánistánu - týž Joška Fischer, který v uplynulých měsících pohyboval figurami evropské diplomacie na Blízkém východě.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Zástupci afghánské skládanky chtějí jednat raději v Bonnu než ve Washingtonu. A Spojené státy mají zájem spojenecké Německo mezinárodně posílit - a mají přitom úspěch. Je za tím nová působivá ctižádost tváří v tvář evropské nejednotnosti, píše pařížský Le Figaro.

Nizozemský De Standaard se přimlouvá za účast žen v nové afgánské vládě a mj. poznamenává: V režimu Talibanu bylo postavení žen nedůstojné. Podle nedávno uveřejněné zprávy amerického ministerstva zahraničí bylo počátkem 90. let v Afghánistánu 70 % učňů, polovina úředníků a 40% lékařů ženského pohlaví. Když se v roce 1996 chopili moci Talibové, začala systematická kampaň k potlačování všeho obyvatelstva. Především žen. Afghánské ženy musí urazit ještě dlouhý kus cesty, ale v zásadě je jasné, že nová vláda bude legitimní jen tehdy, bude-li ženám dopřáno dostatečně sluchu, uvádí nizozemský De Standaard.

Bruselský Le Soir s odvoláním na šéfa rozvojového programu OSN Marka Malloche-Browna uvádí, že obnova zničeného Afghánistánu si v příštích pěti letech vyžádá sumu nejméně šesti a půl miliardy dolarů. Bude ovšem zapotřebí mnohem víc než pouhé záplatování. Afghánistán potřebuje skutečnou investiční strategii, uvádí Le Soir.

Bulharský list Dvadsaťčetyre časa se domnívá, že by Bulharsko mohlo být při řešení vnitropolitické situace příkladem pro Afghánistán. List mj. píše: Hledá se muž středního věku, abstinent, nekuřák, zbožný, pokud možno vysokoškolák a z dobré paštunské rodiny. Tak by mohl znít inzerát, pokud by se Kábul rozhodl hledat svého příštího nejvyššího představitele netradičním způsobem. Pro trvalé vyřešení této otázky by to měl být příslušník národa Paštunů. To zvažují i západní diplomaté, když hovoří o návratu bývalého afghánského krále Záhira Šáha.

Jeho návrat by však nemusel být návratem monarchy, nýbrž jako nejvyššího představitele země podle vzoru někdejšího bulharského krále a dnes premiéra Bulharska Simeona Saksko-burggotského. Problémem Afghánce Záhira Šáha je ovšem jeho pokročilý věk, konstatuje závěrem sofijský deník Dvadsaťčetyre časa.

Vídeňský Der Standard má pocit, že tentokrát pro změnu Dánsko si v nedávných volbách zase vzalo příklad z Rakouska. My Rakušané už se nemusíme v Evropské unii cítit osamoceni, protože od nynějška má naše černo-modrá vláda kongeniálního partnera. Po zdrcující porážce vládnoucích sociálních demokratů nastupuje v zemi vikingských epigonů - v Dánsku - koalice pravého středu, odkázaná na parlamentní podporu xenofobní, pravicově-populistické Dánské lidové strany.

Evropské politiky by však měla hlavně zneklidňovat skutečnost, že rostoucí bohatství na našem kontinentě je spojeno s rostoucí xenofobií. Strach z materiálních ztrát překrývá jakoukoli lidskou solidaritu, na niž je naše kultura navenek tak pyšná. Čím jsme bohatší, tím jsme my Evropané nelidštější, konstatuje rakouský Der Standard.

Švýcarský list Neue Zürcher Zeitung se naopak neobává, že by při projednávání základních politických témat v Dánsku mohlo dojít k radikální změně směru. Konsens o potřebě velkorysého sociálního státu zůstane do značné míry změnou vlády nedotčen, protože zásadní názory politického středu jsou velmi podobné a lze k nim přiřadit i stoupence obou velkých stran - liberálů a sociálních demokratů, domnívá se švýcarský deník.

Španělská La Vanguardia má přesto dojem, že politický tlak směrem doprava má význam pro celou Evropu, protože dánské volby byly vlastně první po teroristických útocích z 11. září. Nová dánská vládní koalice liberálů a konzervativců je odkázána na podporu krajní pravice, která získala přírůstky hlasů proticizineckými hesly. Nové Rakousko však zřejmě nehrozí, neboť pravice nemá obsadit žádná ministerská křesla. Nicméně je nebezpečí xenofobních reakcí po 11-tém září větší - platí to nejen pro Dánsko, ale pro celou Evropu, uzavírá španělská La Vanguardia.

Milan Kopp, Olga Jeřábková, Jan Bumba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme