Světové listy o únosech v pásmu Gazy
Ke včerejším únosům v pásmu Gazy, které nakonec skončily propuštěním francouzských občanů a šéfa palestinské policie, se věnuje list Jerusalem Post. Uvádí, že dvě ženy a tři muži byli zajati ve chvíli, kdy popíjeli kávu v sídle Mezinárodního červeného kříže. Budova byla obklíčena lidmi, kteří včera zajali i činitele palestinské policie, a davem přihlížejících zvědavců. Při únosu se střílelo jen do vzduchu.
Kvůli včerejšímu celodennímu chaosu odstoupili dva vysocí důstojníci palestinského policie. V posledních deseti hodinách totiž došlo už ke třetímu únosu. Jejich rostoucí počet svědčí podle deníku Jerusalem Post o sporech mezi skupinami extrémistů i jednotlivci, kteří chtějí posílit svou moc ještě předtím, než z pásma Gazy odejde izraelská armáda a sedm a půl tisíce židovských osadníků.
Palestinská samospráva si stěžuje, že její policii oslabily izraelské útoky, takže vliv extrémistických organizací stále roste. Policii však oslabil i včerejší únos policejního plukovníka Chalída Abú Alúla a k chaosu přispěl i únos šéfa palestinské policie Ghazího Džabalího, který byl zanedlouho propuštěn. Při incidentu byli postřeleni dva jeho osobní strážci.
Džabalí byl letos terčem už několika útoků. V dubnu například unikl výbuchu nálože nastražené u dveří svého domu. Jeho soupeřem je bývalý palestinský bezpečnostní šéf Muhammad Dahlan, kterému s plánovaným odchodem Izraelců svitla naděje, že se opět domůže významného postavení.
Jerusalem Post dodává, že izraelská armáda včera nařídila, aby do pásma Gazy nevstupovali izraelští občané a nepouštěla tam ani domácí novináře. Hned první informace z jednání o propuštění francouzských zajatců byly podle izraelského rozhlasu nadějné a podle posledních zpráv jsou už na svobodě.
Chvatný odchod filipínských vojáků z Iráků se stal předmětem kritického komentáře amerického deníku Newsday. Filipínská vláda chce zachránit život člověka, který padl do rukou teroristů a hrozí mu smrt, ale její postup může mít hrozné následky pro občany dalších zemí, které se podílejí na práci mezinárodních sil OSN, uvádí se v listu.
Rozhodnutí filipínské prezidentky Glorie Arroyové už odsoudila řada vlád a dokonce i filipínský tisk. Filipínci byli v Iráku první, kteří vyhověli požadavkům únosců a je to především špatný příklad. Jižní Korea, která nedávno čelila stejnému problému, teroristům ani tlaku domácí veřejnosti neustoupila, a když byl její unesený občan zavražděn, poslala do Iráku další 3000 vojáků. Jihokorejská vláda správně pochopila, že ústup před teroristy poškodí dobrou pověst celé země, povzbudí extrémisty k lovu dalších cizinců, a podkope mezinárodní úsilí o obnovu Iráku. Proti pevnému postoji ale vždycky stojí obavy o lidský život a ohled na utrpení rodiny a přátel lidí, kteří padli do rukou bezohledných vyděračů.
Filipíny daly v Iráku příklad, který nevěstí nic dobrého. "Za tohle všichni zaplatíme," řekl australský ministr zahraničí Alexander Downer (Alexandr Dauner), "země, která vyhoví požadavkům teroristů, je vlastně vyzývá, aby se chovali ještě agresivněji a bezohledněji k jiným státům."
Dva muži a dvě vize Ameriky - tak označují francouzské sdělovací prostředky obrovský úspěch, který ve Francii zaznamenali Bill Clinton a Michael Moore. Francouzskými deníky listoval zpravodaj Radiožurnálu Jan Šmíd.
Ruský deník Moscow Times otiskuje výklad amerického překladatele o ruských politických vtipech. Ty se prý na rozdíl od Spojených států neopírají o situační humor televizních a filmových grotesek, ale o dlouhou tradici lidového vyprávění. Anekdota o politické události nebo výroku se v Moskvě objeví už druhý den. Příkladem je nynější ruská bankovní krize. Centrální banka hlásí: není žádný důvod k panice. V Rusku se žádná bankovní krize neodehrává provádíme jen obvyklou a standardní proceduru, která má stáhnout peníze od obyvatelstva.
Rusové na to mají krásný výraz: smích přes slzy. Častým námětem vtipů o Stalinovi byla jeho krutost, zatímco anekdoty o Leninovi si dělávaly legraci z jeho přízvuku nebo bořily mýtus o jeho laskavosti.
Malé děvčátko chce, aby mu babička vyprávěla, jak byl dědeček Lenin hodný. "Bylo to roku 1920," vypráví babička, "byl hlad a strašně mrzlo. Šla jsem zrovna po ulici a najednou jsem potkala Lenina, jak jde a jí přitom koláček. Ptala jsem se ho, jestli by mi kousek dal. Jdi k~čertu, odpověděl, ale měl přitom ty nejlaskavější oči na světě." Uvádí jeden z mnoha příkladů ruský deník Moscow Time.
