Světový tisk o pomoci obětem asijské katastrofy

Oběti vln tsunami doplácejí na válku v Iráku, píše britský Guardian. Soucit nám pořád nechybí, i když jsme nedokázali zabránit třeba válce v Iráku. Proč se ale chudé země musí stále doprošovat? Proč musejí čekat, až Západ otevře své peněženky?, ptá se deník. Odpověď je jednoduchá. Každá vláda má své priority.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zahraniční tisk | Foto: Alena Palečková

A prioritou té naší je válka. Peníze, které bychom mohli poslat do Indonésie, byly už dávno použity na vyhazování Iráčanů do vzduchu. Británie obětovala loni na Irák dvakrát víc financí, než dala do ostatních rozvojových částí světa.

Je jasné, že v Iráku humanitární katastrofa opravdu hrozí. Pokud by peníze skutečně šly na obnovu země, bylo by to v pořádku. Jenže Tony Blair a George Bush už, zdá se, nerozlišují mezi pomocí lidem a jejich zabíjením. Kdyby pochopili, jaký je mezi tím rozdíl, nikdo na světě už by nemusel být hladový, dodává ostře deník Guardian.

O nespokojenosti s mírou pomoci jihovýchodní Asii píše i slovenská Pravda. Tamní analytici totiž tvrdí, že Slovensko pomáhá méně než okolní státy. Například česká vláda se dnes bude mimořádně humanitární pomocí zabývat, píše Pravda. Její slovenští kolegové o ničem takovém neuvažují. Zájem vlády by přitom mohl zvýšit výnosy z veřejných sbírek, říkají analytici. Vláda zatím do oblasti vyslala pouze jediný vojenský speciál a teprve včera schválila několik veřejných sbírek.

Někteří odborníci z dárcovských organizací ale upozorňují na to, že Slováci jsou už z veřejných sbírek unavení. Přispěli totiž na zničené Tatry a na tradiční sbírky jako je "Hodina děťom." Důležité je i to, jak katastrofu prezentují média. Ta naše v tom evidentně zaostávají, doplňuje slovenský poslanec Bódy v deníku Pravda.

Lekce Putinovi. Tak se jmenuje komentář polského listu Rzeczpospolita o politickém a názorovém vývoji ruského prezidenta Vladimira Putina. Z listu cituje náš varšavský zpravodaj Martin Dorazín. Je možné pochybovat o tom, že by prezidenta Vladimira Putina těšily scény z Ukrajiny, kde účastníci pomerančové revoluce na Silvestra zapíjeli své vítězství šampaňským, píše Rzeczpospolita a pokračuje: Ruský prezident si nezachoval chladnou hlavu. Oficiální deklaraci o uznání výsledků prezidentských voleb provázely výbuchy zlosti na údajné zahraniční vměšování se do ukrajinských záležitostí. Otázkou tedy je, co z toho bude dominovat rétorice Kremlu v letošním roce. V Putinově police můžeme od chvíle, kdy o Silvestru v roce 2000 převzal moc, vypozorovat dvě fáze. První tři roky se choval relativně zdrženlivě a díky tomu sbíral body na Západě. V evropských metropolích optimisticky kvitovali, že nemocného a starého Jelcina nahradil dynamický pragmatik s umírněnými názory.

V naději na zrychlení reforem přivírali západní politici oči před Putinovou kagébáckou výchovou, před topením Čečenska v krvi i před imperiálními výboji Ruska v republikách bývalého Sovětského svazu. Loni už ale nebylo možné dál zavírat oči. Způsob, jakým se Putin vypořádal s Jukosem, i styl, jakým proběhly prezidentské volby, přivedl západní média k tomu, aby pro tento Putinův styl vymyslela termín: demokratické samoděržaví. Už nebylo možné přehlížet agresívní politiku Ruska ve východní Evropě. V Litvě, která je členem EU i NATO, odhalili, že tehdejší prezident Rolandas Paksas měl kontakty s ruskými tajnými službami. V případě Ukrajiny překročila angažovanost Ruska na straně Viktora Janukovyče veškeré evropské standardy. Muselo dojít až k heroickému protestu samotných Ukrajinců, aby se Evropa zastyděla za svou politiku nové jaltské dohody, odevzdávající bývalé sovětské republiky do zóny ruského vlivu.

Letošní rok ukáže, jaká ponaučení si Putin z ukrajinské krize vzal. Možná uzná, že nezávislá Ukrajina může být stabilním a atraktivním partnerem. A možná také začne studená válka mezi Putinem a pomeračovým prezidentem. Možná, že Putin bude točit kohoutky ropovodů, bude se snažit destabilizovat finanční trh na Ukrajině a bude podporovat populistickou revoltu východní Ukrajiny. Nedávný výbuch hněvu, kdy Putin použil slova o protiruských a sionistických poradcích Viktora Juščenka, ukazuje, že Rusku vládne člověk se znepokojující komunistickou mentalitou, napsala polská Rzeczpospolita.

Diktát módy mluví jasně modelky jsou vyzáblé, bulimické, mladé s dokonalou pletí. Britský list Times of London ale informuje o poněkud jiném trendu. Novou tváří jedné britské firmy na výrobu mýdla je totiž šestadevadesátiletá Irene Sinclair. Je to dobře živená, zdravě vypadající, vrásčitá babička. Irene se objevuje na billboardech, plakátech i reklamách v časopisech. Oblečená do topu bez ramen a šátku pod titulkem: Vrásčitá? Nebo úžasná?

Postarší modelka je součástí strategie firmy, která své výrobky propaguje na skutečných ženách. Potvrzuje to i Irene. Ještě nikdy jsem si nepřipadala tak krásná jako teď. Stárnu s noblesou, tvrdí o sobě. Nezapadá tak do představy většiny britských žen. Podle jednoho výzkumu si totiž devadesát sedm procent mladých dívek myslí, že nelze být zároveň stará a krásná. Sedmdesát procent žen zase klade rovnítko mezi krásu a štíhlost. Irene možná nakonec tento trend změní. V internetovém hlasování totiž odpovědělo "vrásčitá" jen sedmnáct procent lidí. Osmdesát tři procent ale Irene charakterizovalo jako "úžasnou", píše se v Times of London.

Jiří Hošek, Julie Rákosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme