Světový tisk o závěrech vyšetřování útoků 11. září

Americký deník Washington Post se věnuje zprávě komise vyšetřující události jedenáctého září. Komise udělala dobře, když zveřejňovala své výsledky průběžně. Občani i politici věděli, co mají čekat. Tím se výrazně snížila možnost zákulisních manipulací.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Že si šla komise za svým, dokazuje i závěrečná zpráva. Obsahuje nekompromisní doporučení Washingtonu. Vládnoucí struktury se musí navzájem otevřít a stát se spojenci, nikoliv nepřáteli.

To je hlavní myšlenka celé zprávy. Komise přitom balancuje na hraně mezi požadavky na národní bezpečnost a svobodou jednotlivce. Dokázala tak kritizovat a přitom zbytečně nepřilévat olej do ohně.

Činnost komise má ještě druhou, skrytou rovinu. Prezident Bush teď se svým politickým protivníkem, demokratickým kandidátem Kerrym, sice diskutuje o chybách, které Washington udělal. Ale proč o nich nemluvil celých třicet čtyři měsíců před vyšetřováním? Výsledky komise tak nastiňují určitou odpovědnost vrcholných představitelů Spojených Států. Na otázku: co jsem mohl udělat, abych zabránil útoku? by měl odpovědět i bývalý prezident Clinton. Oba prezidenti tak mají ještě hodně co vysvětlovat, uzavírá deník Washington Post.

Zpráva odhalila obrovské mezery v činnosti vlády, píše k tomu britský deník Guardian. Základní funkcí každé vlády totiž je chránit své obyvatele. Tři z únosců byli na seznamu hledaných teroristů. Dva z nich měli Američané pod kontrolou v Malajsii, ale ztratili jejich stopu. FBI ignorovala zprávy Minnesotského leteckého simulátoru, že se jeho kurzů zúčastnilo několik podezřelých osob. Ignorovala i studenty floridské pilotní školy. To všechno byly chyby. Největším selháním systému ale bylo to, že vládnoucí struktury podcenily nebezpečí teroristických útoků. Jak to vyjádřil bývalý poradce pro bezpečnost Sandy Berger: nevěděli jsme, co nevíme. A dokonce ani FBI vůbec nevěděla, co neví.

Otázka teď ale není, jestli udělala vláda před jedenáctým zářím chybu. Jde o to, jestli je schopná předejít dalším útokům. Dala hlavy dohromady? Spojila čtrnáct nezávislých informačních služeb? Dokázala najít někoho, kdo je bude koordinovat? Odpověď zní ne. Komise přitom igonorovala výkřiky prezidentského kandidáta Johna Kerryho, že útokům se dalo předjít. Závěrečná zpráva ale neodpověděla ani na vtíravou otázku po odpovědnosti. Můžou chyby vlády i za válku v Iráku? A jak taková válka ovlivnila mezinárodní teroristickou síť? Ptá se britský Guardian.

Chorvatská media se začínají zabývat příběhem Starého mostu v Mostaru v Bosně a Hercegovině. Celý dnešek i noc totiž budou trvat oslavy znovuotevření této středověké osmanské památky, který zbořila chorvatská armáda ve válce v roce 93. Z chorvatského tisku čte balkánský zvláštní zpravodaj Radiožurnálu Martin Ježek.

Přehrát

00:00 / 00:00

M. Ježek: TISK

O etnických čistkách v súdánském Dárfúru píše nezávislý libanonský deník Daily Star. Je dobře, že Amnesty International zveřejnila svou zprávu o porušování lidských práv na středním východě a v Africe. Nikoliv v Londýně, ale přímo ve středu arabských zemí. Protože právě ty svým mlčením podporují dárfúrské násilí. Bylo to dobře vidět na nedávné tiskové konferenci v~Libanonu. Súdánský velvyslanec si tu svou propagandou dokázal podmanit nejen politické představitele, ale i novináře. Celá slavná libanonská žurnalistická smetánka nedokázala proti velvyslancovým lžím ani zvednout hlas. Znásilňování žen jako válečná zbraň? Ta byla nanejvýš dvě. Takové a podobné výroky byly nejhorším projevem slepého, ignorantského arabismu.

Tisková konference v~Bejrútu byla jakýmsi mikromodelem skutečné situace okolo Dárfúru. Ticho, které tam panuje, za celý rok přehlušilo jen pár ojedinělých hlasů většinou aktivistů za lidská práva. Liga arabských států vydala jakési prohlášení. To bylo na nátlak Chartúmu zapomenuto. Arabské státy přitom dobře vědí, co se v Súdánu děje. Jenomže před největší humanitární katastrofou dneška přivírají oči. Stejně jako třeba kdysi, když režim Saddáma Husajna vyháněl Kurdy. Chování arabských zemí je o to podivnější, že oběťmi násilí jsou muslimové, stejní jako oni sami. Trpce dodává list Daily Star.

Petr Vavrouška, Julie Rákosová, Martin Ježek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme